Vítejte v on-line muzeu bobků

Zaujala mě zpráva o Poozeu. Takhle v šestém pádě to ale zní ještě hůř než v prvním, takže jinak: Dočetl jsem se, že Američan George Frandsen zřídil Poozeum. Poo + muzeum = Poozeum = Muzeum bobků. On-line muzeum zkamenělých bobků.

Vzbudilo to ve mně výčitky svědomí. Se svým jménem bych neměl sbírat předválečné pohlednice zoologických zahrad, ale bobky. Nota bene zkamenělé bobky. Co se dá dělat, začal s tím Frandsen. Ne že bych za sebou neměl kus práce. Zavedl jsem v zoo prodej sloních bobků coby hnojiva a dokonce i výrobu ručního papíru z téže suroviny. Nemluvě o tom, že jsme knižně vydali celý atlas bobků... Poozeum je však o level výš.

Muzeum, a to i muzeum bobků, patří mezi ctihodné instituce, v nichž je radno ztišit hlas. Navíc takový bobek - zkamenělý bobek - může být nejen artefaktem nepopiratelné estetické hodnoty, ale i cenným objektem výzkumu. Zkamenělé bobky umožňují odhalovat některá tajemství minulosti. Jídelníček dinosaurů například.

Frandsen těch bobků shromáždil pořádný kopec. Má jich přes dvanáct set, bobky termitů počínaje a zmíněných dinosaurů konče. Jako tvůrce největší soukromé sbírky koprolitů – rozumějte zkamenělých bobků – na světě se zapsal i do Guinnessovy knihy rekordů. Kromě expozic má jeho virtuální Poozeum i oborovou knihovnu. Ta sice není bůhvíjak velká, ale i tak mě překvapilo, kolik toho bylo napsáno o hovně. (Pardon.)

Poozeum je zkrátka majstrštyk, který mi nenávratně utekl. Škoda... No, jednou uděláme výstavu Poozea u nás v zoo. Jako že se Bobek jmenuju!