Nejsme dinosauři!
Cyklističtí sprinteři se zlobí: Vuelta nás chce vyhubit, nemáme se čeho najíst
Ne, ani včera to rozhodně nebyla na Vueltě etapa pro ryzí sprintery. Jak by mohla, s kilometrovým výšlapem po kostkách před cílem ve městě Cuenca.
Vuelta sprinterům nefandí. Ani se tím netají. Toto je závod kopců a mnohých překvapení. Pro vrchaře, klasikáře, muže do úniků.
„Je to k vzteku,“utrousí Tom Van Asbroeck, sprinter stáje Cannondale, třetí ve 4. etapě. Ta zatím jako jediná vyvrcholila hromadným spurtem. Další obdobné etapy už mají být podle papírových předpokladů pouze dvě: třináctá a potom poslední v Madridu.
„My, sprinteři, se stáváme dinosaury pelotonu,“zlobí se van Asbroeck. „Vymíráme, protože se nemáme čeho najíst. To je totiž dnešní trend etapových závodů. Nezbývá nám nic jiného než se zlepšovat na malých kopcích, abychom měli šanci i ve zvlněných etapách.“
Což bude pro ryzí spurtery typu Kittela či Cavendishe problém.
Van Asbroeck nemá tak docela pravdu. Tour letos nabídla dokonce devět rovinatých etap. Některé z nich se odehrávaly dle vzorce dvousetkilometrové čekání – vzrušení na posledních kilometrech – triumf Kittela. Fanoušci si stěžovali. Někteří experti rovněž.
I proto je úbytek sprinterských etap na dalších závodech skutečně současným trendem.
Vuelta v tom hraje prim. V posledních letech inklinuje k velkému počtu horských či kopcovitých dojezdů. Španělé jsou národem cyklistických vrchařů.
Hvězdní sprinteři v čele s Kittelem či Cavendishem proto dávají v jejím termínu přednost závodům nižších kategorií, kde mají větší šanci ukázat se, například Kolem Británie. Největší sprinterskou hvězdou Vuelty měl být John Degenkolb, vítěz jedenácti etap na Grand Tour. Ale onemocněl a vzdal.
„Pro sprintery by bylo úplně nejlepší ležet během Vuelty na pláži,“ s nadsázkou říká Yvon Ledanois, sportovní ředitel týmu BMC. „Organizátoři chtějí show, proto přidávají kopce. Ale větší balanc se šesti či sedmi rovinatými dny by neškodil. I takové etapy mohou být kvůli bočnímu větru takticky zajímavé.“
Dirk Demol, ředitel Treku, nyní vyzval: „To, že tu nevidíme nejlepší sprintery, by mělo být pro organizátory výstražným signálem.“
Jenže není. Šéfové Vuelty o sprintery zase tak moc nestojí. Chtějí Frooma, Contadora, Chavese, Nibaliho, Arua, hvězdy pro celkovou klasifikaci. A ty každoročně mají.
Mark Cavendish se už předloni do nich pustil: „Vuelta se stala stupidním závodem se svými jedenácti horskými dojezdy. Chtěl bych vzkázat divákům: sprinteři vůbec nejsou špatní cyklisté.“
Javier Guillén, ředitel Vuelty, tehdy na jeho slova reagoval: „Může nás nazývat hlupáky, ale já se domnívám, že fanouškům se právě takový ráz závodu líbí. Čísla to potvrzují. Mezinárodní sledovanost Vuelty každým rokem stoupá.“
V dávné minulosti bývala pozice sprinterů oproti vrchařům zcela jiná. Luxusní vrchař Giovanni Brunnero se stal třikrát vítězem předválečného Gira, přesto si tento tichý, přátelský a štědrý cyklista mohl nechat jen zdát o slávě mužů vyhrávajících sprinty. Diváci i filmaři se tehdy neshlukovali v průsmycích, nýbrž u spurtů. A těm vládli jiní.
Teprve rozmach televize i diváckých možností, jak se dostat na vrcholy průsmyků, přitáhl větší pozornost ke králům hor.
Přesto měli nadále sprinteři v určitých obdobích hody. Když Italové velebili v 90. letech svoji spurterskou superstar Cipolliniho, bývala na Giru polovina etap rovinatých. Nyní však už i tifosi vyhlížejí především vrchaře Nibaliho a Arua.
„Za mého mládí jsme měli polovinu etap pro sprintery. Je ostuda, co se nyní děje,“říká na Vueltě Sacha Modolo z týmu Emirates. „Budeme tedy trpět v horách až do Madridu, abychom dostali ještě jednu šanci si zaspurtovat.“
Španělská Grand Tour každopádně svoji filozofii měnit nehodlá. „Pracujeme na osobnosti Vuelty. Chceme, aby byla jedinečná a specifická. A kopce jsou to, co lidé mají na našem závodě rádi,“poukazuje Guillén. „V každé etapě se něco děje, každá má svůj příběh. O to stojíme. Nestojíme o tranzitní etapy.“