Ani žena nedá tolik štěstí
Slavii je věrný přes šedesát let. Je to pro Františka Ringo Čecha víc radost, nebo utrpení?
Když se doma v Jílovišti u Prahy uvelebí v modré sedačce a na velké obrazovce naladí přenos z anglické ligy, zapomíná na okolní svět. Mačká palce, fandí, křičí.
„V pondělí, když jsem koukal, jak Wayne Rooney dává gól za Everton, řval jsem. To nebyla slova, jen skřeky,“svérázně líčí František Ringo Čech.
Komik, textař, spisovatel, malíř, teď už znovu i politik. A také vášnivý fanoušek fotbalu – především Slavie, která mu ve středu nedopřála vysněný postup do Ligy mistrů.
„Byl jsem smutnej, ale výkon se mi líbil. Ten úvod, to byla smršť. Jenže na Champions League je to prostě pořád málo.“
Nevyčítal jste nikdy tátovi, že vás v deseti letech nevzal radši na Spartu? Zažil byste za ty roky víc radosti.
On mi tehdy řekl: Fanoušku, ti pánové s tou hvězdou, to jsme my, slávisti. A to vám zůstane. Chlap opustí rodinu, děti, manželku, zradí vlast, ale klub? Nikdy! Ale užil jsem si se Slavií dost, někdy jsem nadával. A pak jsem schválně takhle zavařil svým vnukům: Když já jsem trpěl, ať oni trpěj taky!
Je to úděl slávistů? Léta trpět a pak se jen chvíli radovat?
Ano. On je to, člověče, trochu duch našeho klubu. Vždyť jsme v roce 1892 začínali jako řečníci a cyklisti. Sparťani byli lamželezové, dřevorubci, dělnická třída. Takže my jsme trochu vystrašení. Když na tebe v hospodě zadupe nějaký pořez, jako řečník většinou ustoupíš.
Takže jak prožíváte, když to Slavii nejde? Mává to s vámi?
Třeba zápas v Nikósii jsem neviděl, ale každou minutu mi volali a psali, kolik to je. Beru telefon i na jevišti, herci se diví, že se pořád točím zády. Mám tam mobil, ztišený zvuk, pořád to hlídám.
Když jste si četl zprávy z Kypru, musel jste být naštvaný.
Spíš zklamaný. Nemůžu být naštvaný, chceme od Slavie příliš. Myslím si, že jsme se namlsali. Najednou jsme v ráji, jsme mistři ligy a zapomínáme, kde jsme byli, jak krátkou cestu jsme urazili. Hned pomýšlíme na Ligu mistrů.
Vás nemrzí, že Slavii utekla?
Já ten tým miluju, ale když si nechá v deseti minutách dát dva góly, tak těžko může chtít postup. Máme vynikajícího trenéra Šilhavého, tak snad si to sedne a doufám, že se to samé povede i Spartě. Pak to v lize bude mela, nabere to grády.
Vy nejste antisparťan?
Já Spartu nenávidím jen dvakrát v roce devadesát minut. Neumím si představit větší štěstí než vyhrát derby, větší hanbu než s ní prohrát, ale zaplať bůh, že Sparta existuje. Kdo miluje fotbal, nemůže přece neuctívat Nedvěda, nebo teď Lafatu. Vždyť jsou to geniální hráči! Mám rád i Siegla, který hraje u nás v Jílovišti, s Frýdkem jsem kopal za Amforu. Zrovna tak obdivuju Křetínského – jak on musí tu Spartu milovat. Vždyť to je bezedná díra! Jen mi nejde na rozum jedna věc.
Povídejte.
Kdybych ho někdy potkal v Kauflandu ve frontě na rohlík, zeptám se: Pane Křetínský, jak je možné, že dáváte do Sparty takové srdce, a Poborského jste vyhodil esemeskou? Jak jste mu to mohl udělat? Vždyť ten hráč si zasloužil kávu, doutník – a tam mu to říct!
Koho ještě uznáváte?
Za úplně nejlepšího fotbalistu považuju Ruuda van Nistelrooye. Messi je geniální, ale Nistelrooy je bombér. Děkuju bohu, že jsem ho ještě zažil, bylo mi líto, když jsem se s ním musel rozloučit. Jak člověk k některým hráčům přilne!
Ke slávistům jste přilnul ještě snáz, ne?
Mám rád hlavně ty, kteří si říkají Zapomenutí: Hildebrandt, Lála, Nedvídek, Pešek, Hemele... A kromě nich samozřejmě Franta Veselý. Měl jsem štěstí, že jsem byl jeho osobní přítel. Do konce života hrál tady v Jílovišti a říkal mi: Ringo, já potřebuju velký hřiště, protože já těm mladým klukům uteču. Tohle vám řekne chlap na sklonku fotbalového života! Těžce nesu, že jeho vnuci nejdou v jeho stopách. Pořád je ještě naděje, že Lukáš, ten nejmladší, se zvedne. Ten by ve Slavii měl být jen kvůli jménu, dal bych mu to doživotně, bez ohledu na to, jak hraje. Veselý prostě musí ve Slavii bejt!
Co ještě ke Slavii patří?
Máme nejkrásnější dresy, co znám. Vždyť já v něm i hraju divadlo. Když máme děkovačku v Dívčí válce, tak si obléknu slávistický dres a za řevu diváků – slávisti tleskají a sparťani křičí, ať jdu do prdele – vylezu na jeviště. To je taková bomba! Proto pořád říkám, že klubové barvy se musejí uctívat. Vsouvat do dresů různé klíny a dělat je takzvaně hezké? Ať jdou do hajzlu! Dresy nejsou módní záležitost, to je historie. Když vidím, co se tiskne na šály, každej pes, jiná ves... To jsou kreace módních blbů, kteří nevědí, s čím pracujou. Jak kdyby do české vlajky vrazili žlutý kruh.
A nevadí vám, že Slavia už není čistě česká? Patří Číňanům, přivedla plno hráčů z ciziny.
Díky tomu, že sleduju Premier League, kterou miluju, mi to přijde úplně normální. Tam taky jeden klub patří Indovi, druhý šejkovi, třetí Číňanovi, to není důležité. Já šéfovi Tvrdíkovi dávám velkou zásluhu bez ohledu na to, jaký je nebo odkud přišel. Je to člověk, který v podstatě Slavii zachránil.
Takže v Edenu chodíte do vipky?
Já to mám rozdělené takhle: dole je takzvaná chátra, tam chodí moji vnuci. Pak je poloviční VIP, to jsou hráči a jejich doprovod. Pak skutečná VIP, tam jsem já, režisér Kačer, profesor Pirk, profesor Aschermann, bývalý tenista Honza Kodeš... A nad námi SuperVIP. Tam když mě pan Tvrdík pozval, tak jsem měl pocit, jako bych byl na Úřadu vlády ve Strakově akademii. Nepatřil jsem tam. Já jsem střed střední třídy a člověk má tíhnout ke svým. Ale jedna věc mě mrzí.
Copak?
Asi víte, že jsem mistr sloganů, napsal jsem Zelená je tráva, Řím bude náš, Neplač pro mě, Argentino, Olé olé olé. Pro Slavii mám připravený nádherný chorál, ale fanoušci se mnou nekomunikují. Asi má ten polonahej strach, že tam budu chtít s megafonem stát místo něj. Prdlajs! Já jen chci, aby měli takové pokřiky, jaké nemá nikdo jiný. Jak člověk dostane vztek, tak si říká: Já snad pojedu na Letnou a bouchnu jim to za velký peníze. Jenže vnuci mi říkali: Dědo, opovaž se! A já bych to neudělal, vždyť by mě tam stejně zmlátili hned u vchodu.
Takže platí, že Slavie je ve vašem životě nejpevnější svazek?
To největší potěšení. Ani Claudia Schifferová, i kdyby byla vůči mně nejvstřícnější, by mi nemohla dát takový pocit štěstí, jako když se trefí Mešanovič nebo Hušbauer.
Počkat, exsparťan Hušbauer?
Když jsem kdysi komentoval derby, tak jsem o něm řekl: Hušbauer žere psy a kočky. Kluci, vyřiďte mu, že se omlouvám, že psy a kočky nežere a že mám velký obdiv k tomu, jak hraje.
Díky takovým vás fotbal baví?
Fotbal, to je zázrak. Těch pět minut neskutečného štěstí, kdy se rozvlní soupeřova síť. Ctihodní lidi, profesoři a vedle nich dělníci, všichni skáčou, ječí, objímají se! Je to vzácnost v životě člověka. Pokud se zrovna nerozvlní tvoje síť...
Kdy jste naposledy dal gól vy?
Před dvaceti lety. Ale nezapomínejte, že patřím mezi deset nejlepších střelců Amfory, mám 130 gólů! Já měl totiž dohodu s rozhodčím, že penaltu budu opakovat tak dlouho, dokud ji nedám.
A co vám radost z fotbalu kazí?
U nás hlavně rozhodčí. Když vidím Anglii, jak tam pískají... Jak jsou nestranní, jak to mají přečtené, nebojí se zapískat klidně dvě penalty za sebou! To se tady děje jen proti Slavii.