FASCINUJE MĚ Karel Gott text: jana syslová foto: michaela džurná
Její hlas znáte ze StarDance, na podzim bude hrát v novém muzikálu Janka Ledeckého Iago a už dvacet let doprovází Karla Gotta jako vokalistka. Vlastní desku přitom zpěvačka Dasha dokončila teprve nedávno. Popohnalo ji k tomu narození dcery Žofie, které je
Vyslechla jste si po porodu poznámky, že se vracíte do práce příliš brzy?
V jedné diskusi na internetu jsem se dočetla, že jsem si pořídila dítě a hned ho odložila. Přitom jsem dceru nikdy nešidila. Díky tomu, že jsem porodila v létě, kdy mám nejvíc volna, začala jsem se do práce pozvolna vracet v jejích třech měsících. Dodnes odcházím převážně večer a dceru nikam neodkládám, stará se o ni její tatínek.
Mohla byste si vůbec udělat delší pauzu, nebo musíte hlasivky trénovat?
Musím trénovat, protože hlasivky jsou sval a ochabují. Když dva týdny nezazpívám ani tón, trvá i několik dní, než se hlas srovná. Náročné to bylo i po porodu, protože najednou zmizelo velké břicho, bránice pracovala jinak a musela jsem si vzít pár lekcí zpěvu, abych se vrátila do formy.
Jak se vám zpívalo ke konci těhotenství?
Bránice neměla možnost se hýbat a neměla jsem takovou dechovou oporu, což mě omezovalo. Přesto jsem v nejvyšším stupni těhotenství začala točit desku a třetinu stihla nazpívat ještě před porodem.
Desku jste plánovala několik let, od prvního cédéčka před dvaceti lety jste jiné nenatočila. Proč jste si vybrala zrovna to nejnáročnější období?
Protože hormony pracovaly a já jsem měla větší potřebu kreativně tvořit. A taky jsem měla kvůli těhotenství volnější program. Desku jsem dokončila teď a v říjnu vyjde.
NEDOTKNUTELNÝ ZLATÝ SLAVÍK Hned na začátku kariéry jste se stala vokalistkou Karla Gotta, bylo vám pouhých sedmnáct let. Kde jste se seznámili?
Křtil moje první CD natočené po vítězství ve Zlíntalentu. Když se pak moje profesorka na konzervatoři Lída Nopová, jeho bývalá vokalistka, dozvěděla, že shání dvě vokalistky na německé turné, vybrala mě. Nejspíš i proto, že jsem uměla německy.
Karel Gott byl pro vás zpěvákem jiné generace, jak jste ho vnímala?
Právě proto, že byl jiná generace, nijak pozorně jsem ho nesledovala, ale představoval pro mě člověka, který se na hudebním poli pohyboval mnoho let, měl zkušenosti a já jsem chtěla vidět ten velký svět. Na turné jsem poznala, jaká je to osobnost. Myslím, že v naší generaci a branži už nikdo takový není. Za všech okolností je připravený, nic neponechává náhodě, přemýšlí nad vším, co řekne, má velké znalosti nejen v hudební historii, je schopen hovořit o jakémkoliv tématu. Tohle všechno mě fascinuje.
Čím to je, že ho mají rádi nejen lidé, kteří ho poslouchají celý život, ale že si ho váží i mladí a aplaudují mu, když se objeví třeba na rockovém festivalu?
To je dar, určitá aura, kterou on vyzařuje. Já osobně z Karla cítím velkou laskavost, kterou nejspíš pociťují i ostatní lidé. Jeho přístup k lidem je ohromný. Místo aby si po náročném tříhodinovém koncertu odpočinul, tak si nedal ani nic k jídlu a šel se věnovat fanouškům.
Vídáte se v soukromí?
Má toho hodně, proto ho nekontaktuji, ale před dvěma lety jsem udělala výjimku. Pozvala jsem ho na svůj koncert v Divadle Hybernia, který byl pro mě důležitý. Pochopila bych, kdyby nepřišel, protože se zrovna nacházel v období po těžké nemoci, proto mě překvapilo, když půl hodiny před koncertem zavolal, že dorazí. Skutečně přišel a tajně, aby o něm nikdo nevěděl, se po začátku koncertu usadil na balkon. Z toho jsem měla obrovskou radost.
Když jsem občas třeba ve StarDance donucená zpívat v italštině, španělštině nebo francouzštině, naučím se text foneticky. My muzikanti máme dobré ucho.
Jak jste prožívala jeho nemoc?
Zasáhlo nás to všechny, protože jsme do té doby žili v domnění, že Karel Gott je nedotknutelný. Dokonce jsme si na turné dělávali legraci, že s Karlem na palubě letadla se nám nemůže nic stát. Jeho nemoc nás pak šokovala, ale na druhou stranu jsem si nikdy nepřipouštěla, že by to nedopadlo dobře.
JINÝ SVĚT V BOSTONU Vy jste studovala hudbu v Bostonu. Proč právě tam?
Tamní Berklee College of Music je v naší branži považovaná za nejlepší školu. Ačkoliv jsou tam i jiné obory, primárně je zaměřená na jazz, který je mi blízký, proto jsem chtěla právě tam. Jenže ta škola je hodně drahá. Podařilo se mi sice získat stipendium, ale další výlohy jsem si musela platit sama, proto jsem se po jednom semestru vrátila s tím, že si něco vydělám a pojedu zpátky. Jak jsem ale dostávala různé nabídky na práci, už k tomu nikdy nedošlo.
Stačil vám jeden semestr k tomu, abyste se něco naučila?
Rozhodně, z Bostonu jsem čerpala hodně dlouho. Měla jsem štěstí na úžasného učitele zpěvu, čímž nechci říct, že v Česku nejsou dobří učitelé, ale ti bostonští cítili hudbu jinak. Navíc jsou spjatí přesně s tou muzikou, která se líbí mně, proto jsem měla pocit, že od nich můžu získat víc. Škola je stavěná jako jeden hudební mikrosvět, kde jsou různé kultury, chodí tam studenti z celého světa a všechno to nabíjí.
Dívce z vesnice na Moravě se otevřel jiný svět?
Než jsem se vydala do Bostonu, měla jsem mezipřistání v Praze na konzervatoři, takže šok z velkoměsta nebyl takový. Boston je v tomto ohledu milosrdný, více evropský, duchem podobný Londýnu. Zážitky z New Yorku byly horší. Když jsem se tam poprvé dostala během turné s Karlem Gottem, to město jsem nenáviděla. Bylo na mě příliš zrychlené.
Kolik ovládáte jazyků?
Jenom angličtinu a němčinu a umím luštit azbuku. Když jsem občas třeba ve StarDance donucená zpívat v italštině, španělštině nebo francouzštině, naučím se text foneticky. My muzikanti máme dobré ucho. Jakmile dostanu španělský text, spoustě slov rozumím, protože jsou mezinárodní nebo se v písničkách často opakují, ale nedomluvila bych se.
Co by vaší interpretaci říkal rodilý Španěl?
Jednou mi po StarDance někdo říkal, že mě jeho známý Kubánec slyšel zpívat ve španělštině a prý dobrý. Podobnou zkušenost jsem měla s francouzštinou, která je ještě těžší, a bylo složité se ji naučit tak, aby to znělo dobře.
PO ČTVRT ROCE TĚHOTNÁ Pracovně v rámci turné jste projela spoustu zemí, cestujete ráda i v soukromí?
Velmi ráda. Baví mě poznávat jiné kultury, jiné lidi a zajímají mě především historické a přírodní památky. Člověk si tím rozšiřuje obzory.
Na delší cestu jste se vydala i na začátku vztahu se současným partnerem, bubeníkem Ondřejem Slukou. Chtěla jste si hned zkraje otestovat, jestli to bude klapat?
Oba jsme si řekli, že pro náš vztah by byla ta cesta hodně přínosná a důležitá. Poznali jsme se v létě, oba jsme měli čas a já jsem si říkala: Nebudeme se tady vodit za ručičku po Praze, já chci někam vyrazit, tak pojeďme spolu. Odletěli jsme na Srí Lanku, kde jsme se poznali i v několika zátěžových situacích.
Vybavuje se vám nějaká konkrétní?
Půjčili jsme si tam auto, které mělo neustálé poruchy, takže vypjatých situací bylo mnoho. Třeba když jsme zůstali trčet ve tmě v neznámé krajině a museli jsme ve vesnici hledat někoho, kdo by nám to opravil. Díky tomu, že jsme spolu v začátcích byli hodně intenzivně, říkali jsme si, že už nás nic nemůže překvapit.
A překvapuje vás něco?
Vlastně ne, opravdu jsme si sedli a ve spoustě věcí jsme si podobní. Oba jsme narození ve znamení Raka a jeho charakteristika na nás sedí. Podle mě je velká výhoda, že přesně vím, v jakém rozpoložení se Ondřej nachází. Když přijdu domů a vidím, že je zadumaný, zkrátka zavřený ve své ulitě, respektuju to, protože takové stavy mívám taky. Ve znamení Raka je narozená i naše dcera, to je další výhoda.
S přítelem jsme si sedli a ve spoustě věcí jsme si podobní. Oba jsme narození ve znamení Raka a charakteristika na nás sedí.