MF DNES

„Ty peníze jinde chybějí“

- — Artur Janoušek

To, co dosud kantoři po nocích vystřihova­li z papíru, se dnes draze nakupuje,“říká Irena Šimralová, výchovná poradkyně z Jičína. Ve školství pracuje celý život, od roku 2005 se specializu­je na začleňován­í zdravotně postiženýc­h dětí do běžných škol. V posledních letech školila učitele v inkluzivní­m vzdělávání. Inkluze je podle ní správná a handicapov­aným dětem prospívá, jen se při ní příliš plýtvá penězi.

Inkluze funguje rok, mohla byste ji zhodnotit?

Je to pro ty děti určitě dobře. Jen se mezi to dítě a kantora postavila zeď výkazů, papírování, vyplňování. Vzdělávání je o hledání cesty k dítěti, kantor to vždycky dělával srdíčkem, ale najednou se hrnou peníze.

Jak to myslíte?

Ministr jeho výtky rázně odmítá, na hodnocení inkluze je podle něj po roce brzo. „Vaše výhrady jsou čistě ideologick­é povahy, což je obzvlášť pikantní ve světle toho, že z ideologičn­osti obviňujete ty, kdo prosadili myšlenku společného vzdělávání do školského zákona,“odpověděl Odehnalovi ministr.

Žadatelů o pomůcky přitom strmě Inkluze měla stát půl miliardy, teď to bude mnohem víc a takový strmý skok se nečekal. Dokud se děti takzvaně integroval­y do škol, stálo to nějakou tu stovku měsíčně, ale inkluze stojí obrovské peníze, které musí chybět jinde, třeba na platy učitelů. A asistenti pedagoga, kteří se individuál­ně věnují zdravotně postiženým dětem, to jsou úplní chudáci. Dosud byli v šesté platové třídě (začínající mají necelých 12 tisíc korun, po pěti letech praxe se vyšvihnou na bezmála 14 tisíc, pozn. red.) a to ještě bývají zaměstnává­ni na poloviční úvazek. Podle nové vyhlášky postoupili do 8. platové třídy (ta na 14 tisících korunách začíná)

Ty peníze na inkluzi, o kterých mluvíte, platí ministerst­vo školství například za speciální pomůcky, které doporučí poradny, kam rodiče vodí své handicapov­ané

přibývá. Do poraden, které jejich nákup doporučují školám, totiž nyní chodí i rodiče dětí, jimž platnost zdravotníc­h posudků získaných před inkluzí skončí třeba až za rok. Ale oni chtějí nechat své dítě vyšetřit co nejrychlej­i, aby rovněž co nejrychlej­i dostalo všechny speciální pomůcky, které by dostat mohlo.

děti na vyšetření. Těžko se divit rodičům, že chtějí pro své děti to, na co mají nárok.

To ano, samozřejmě, každý by to tak udělal. Jen si myslím, že na nějakých pomůckách by se mohlo šetřit, některé nejsou úplně nutné.

Můžete říct příklad?

Dřevěná abeceda. (Malá abeceda stojí přes 1 200 korun, velká více než 1 600 korun, pozn. red.) To jsou kostky, ze kterých děti se specifický­mi poruchami učení skládají slova.

Já si pamatuji jen na papírová písmenka.

No právě. Šikovní a zruční učitelé je kreslí na čtvrtky a vystřiháva­jí po nocích. Jenže když poradna doporučí dřevěné kostky, už nemohou střihat, musí nakupovat.

„Nápor je strašný. Tisíc žádanek jsme nestihli zvládnout i při vytížené kapacitě. Když zjistíme mentální postižení, předáváme to speciálně pedagogick­ému centru. I tam je nárůst razantní, třeba u autistů to jsou desítky procent,“potvrzuje potíže ředitel Pedagogick­o-psychologi­cké poradny Brno Libor Mikulášek.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia