„Ty peníze jinde chybějí“
To, co dosud kantoři po nocích vystřihovali z papíru, se dnes draze nakupuje,“říká Irena Šimralová, výchovná poradkyně z Jičína. Ve školství pracuje celý život, od roku 2005 se specializuje na začleňování zdravotně postižených dětí do běžných škol. V posledních letech školila učitele v inkluzivním vzdělávání. Inkluze je podle ní správná a handicapovaným dětem prospívá, jen se při ní příliš plýtvá penězi.
Inkluze funguje rok, mohla byste ji zhodnotit?
Je to pro ty děti určitě dobře. Jen se mezi to dítě a kantora postavila zeď výkazů, papírování, vyplňování. Vzdělávání je o hledání cesty k dítěti, kantor to vždycky dělával srdíčkem, ale najednou se hrnou peníze.
Jak to myslíte?
Ministr jeho výtky rázně odmítá, na hodnocení inkluze je podle něj po roce brzo. „Vaše výhrady jsou čistě ideologické povahy, což je obzvlášť pikantní ve světle toho, že z ideologičnosti obviňujete ty, kdo prosadili myšlenku společného vzdělávání do školského zákona,“odpověděl Odehnalovi ministr.
Žadatelů o pomůcky přitom strmě Inkluze měla stát půl miliardy, teď to bude mnohem víc a takový strmý skok se nečekal. Dokud se děti takzvaně integrovaly do škol, stálo to nějakou tu stovku měsíčně, ale inkluze stojí obrovské peníze, které musí chybět jinde, třeba na platy učitelů. A asistenti pedagoga, kteří se individuálně věnují zdravotně postiženým dětem, to jsou úplní chudáci. Dosud byli v šesté platové třídě (začínající mají necelých 12 tisíc korun, po pěti letech praxe se vyšvihnou na bezmála 14 tisíc, pozn. red.) a to ještě bývají zaměstnáváni na poloviční úvazek. Podle nové vyhlášky postoupili do 8. platové třídy (ta na 14 tisících korunách začíná)
Ty peníze na inkluzi, o kterých mluvíte, platí ministerstvo školství například za speciální pomůcky, které doporučí poradny, kam rodiče vodí své handicapované
přibývá. Do poraden, které jejich nákup doporučují školám, totiž nyní chodí i rodiče dětí, jimž platnost zdravotních posudků získaných před inkluzí skončí třeba až za rok. Ale oni chtějí nechat své dítě vyšetřit co nejrychleji, aby rovněž co nejrychleji dostalo všechny speciální pomůcky, které by dostat mohlo.
děti na vyšetření. Těžko se divit rodičům, že chtějí pro své děti to, na co mají nárok.
To ano, samozřejmě, každý by to tak udělal. Jen si myslím, že na nějakých pomůckách by se mohlo šetřit, některé nejsou úplně nutné.
Můžete říct příklad?
Dřevěná abeceda. (Malá abeceda stojí přes 1 200 korun, velká více než 1 600 korun, pozn. red.) To jsou kostky, ze kterých děti se specifickými poruchami učení skládají slova.
Já si pamatuji jen na papírová písmenka.
No právě. Šikovní a zruční učitelé je kreslí na čtvrtky a vystřihávají po nocích. Jenže když poradna doporučí dřevěné kostky, už nemohou střihat, musí nakupovat.
„Nápor je strašný. Tisíc žádanek jsme nestihli zvládnout i při vytížené kapacitě. Když zjistíme mentální postižení, předáváme to speciálně pedagogickému centru. I tam je nárůst razantní, třeba u autistů to jsou desítky procent,“potvrzuje potíže ředitel Pedagogicko-psychologické poradny Brno Libor Mikulášek.