Minimální plat učitele? 40 tisíc měsíčně

Rozhovor Radka Hrdinová reportérka MF DNES

ový školní rok zahájili učitelé demonstrací za vyšší platy. Když jim vláda nepřidá slíbených 15 procent, chtějí jít do stávky. To by bylo poprvé od roku 2003. Ministr školství Stanislav Štech je přesvědčený, že přidáno nakonec dostanou. Jsem přesvědčen, že ano. Otázka je, o kolik. Učitelé by měli dostat citelně víc než ostatní.

Vaše ministerstvo chce učitelské platy na úrovni 130 procent platu průměrného. To není nové číslo, mluví se o něm už léta.

První pokus byl už v době, kdy byla ministryní školství Petra Buzková, bohužel pak výše učitelského platu stagnovala, pohybuje se dlouhodobě kolem 107 procent průměrného platu. Horší je, že nedosahuje ani 60 procent průměrného platu jiných vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců. Je třeba říci, že za této vlády a za ministryně Valachové se od roku 2015 zvýšily platy pedagogických pracovníků o 14,5 procenta, jedná se o jedno z největších navýšení v historii, ale stále nedostatečné.

Jenže rostly i platy jinde ve veřejné sféře. Přiblížili se učitelé zmíněným 130 procentům?

o které tvrdíte, že je takto zoufale podfinancována, musíte dát přiměřeně víc.

Do jaké míry ovlivňují platy kvalitu učitelské práce? Už jsem slyšela i ze strany učitelů názor, že za tak málo peněz toho od nich moc chtít nemůžeme.

To je trochu vyostřený výrok. U profesí, jako je učitelská, nehrají roli jen peníze. Když má učitel před sebou třídu plnou dětí, cítí odpovědnost za jejich osud, cítí závazek. Nelze na to spoléhat ve chvíli, kdy úroveň jejich materiálního zajištění klesne pod určitou hranici. Pak už například nebude cítit apel, aby kreativně a jinak přistoupil k výuce Pythagorovy věty, protože napoprvé ji pochopilo ve třídě jen 20 procent žáků.

Jsou učitelé pod touto určitou hranicí? Změní vyšší platy automaticky kvalitu práce učitelů? Nemůže se stát, že budeme mít za více peněz stejné školství?

Jen s výší platů bych vyšší kvalitu automaticky nespojoval. Je třeba udělat řadu provázaných opatření.

Jako vysokoškolský pedagog se osobností učitele zabýváte už léta. Podle čeho se podle vás pozná dobrý učitel?

To se jednoduše říct nedá. Potkal jsem „suchary“, kteří byli zbožňováni. Jejich žáci je popisovali jako divné, bez smyslu pro humor, ale spravedlivé, kteří hodně naučí. Čím jsou děti starší, tím lépe dokážou odlišit učitelského populistu od učitele, který je sice občas nepříjemný, ale má jim co dát a chce jim to dát. Ale zpátky k věci. Dobrý učitel nemusí věčně vtipkovat nebo zkoušet něco nového. Musí to být člověk, který je otevřený novému. Znamená to, že když narazí na problém, třeba na to, že jen pár žáků chápe jeho výklad Pythagorovy věty, bude schopen a ochoten přemýšlet, jak to udělat jinak.

Stejně důležité je, aby byl ochoten pracovat na sobě. K tomu patří i pracovat na své frustrační toleranci. V učitelském povolání je riziko frustrace trvale zakotveno. Začnete pracovat s dětmi a zjistíte, že jste na první dobrou oslovila z těch třiceti dětí šest, a vy musíte pokračovat a zkoušet to znovu a jinak.

Když mluvíme o penězích, náklady na inkluzi překonaly vaše očekávání. Jsou peníze využívány efektivně?

Původní odhady byly skutečně nižší. Je celkem složité odhadnout počty nových dětí se speciálními potřebami. Za reálný nárůst nákladů oproti odhadům může velký zájem rodičů, žádají o vystavení posudku podle nových pravidel s předstihem. Systém se prodražuje také kvůli tomu, že je z něj více a více hrazena osobní asistence, kterou mělo primárně hradit ministerstvo práce a sociálních věcí, a také neoprávněným využíváním podpor.

Kontrolujete to?

Ano, každý měsíc. Kvůli neúčelnému využívání prostředků u pedagogické intervence (například na doučování) už jsme změnili vyhlášku. Zjistili jsme i neúčelné využívání podpory pro nadané žáky, kdy na výběrové škole, kde je formálně nadaný každý žák, dostali každý podporu v podobě drahého zařízení, jako je například mikroskop. Takové případy sledujeme.