Bublinový růst nemá smysl
Veřejnost je klamána tvrzením, že dohánění německých či francouzských platů a měnová politika spolu nesouvisí. Je to ale politika ČNB, která zpomaluje přibližování mezd k Západu.
Premiér Bohuslav Sobotka si stěžuje, že nejen francouzské firmy platí českým zaměstnancům jen třetinu toho, co mají doma, jakkoliv v rámci mezinárodních koncernů dělají v realitě stejnou práci. Mluví se o tom, že při současném tempu doženeme francouzské platy za těžko uvěřitelných 222 let. Vedle toho se Česká národní banka snaží uklidňovat, že jedny z nejvyšších devizových rezerv na světě, které jsou dnes skoro na úrovni šestkrát početnější Itálie, nepředstavují žádný problém. Co mají tyto dvě věci společného a proč by politici měli urgentně jednat?
Veřejnost a politici jsou dnes hrubě klamáni tvrzením, že dohánění platů a měnová politika spolu v podstatě nesouvisí. Naopak, bez robustního posilování koruny se na německé a francouzské platy v horizontu generace opravdu nedostaneme. Ostatně toto zdůrazňovaly i odbory v roce 2015 ve své Vizi rozvoje a od té doby prapodivně mlčí. Kdo a co tomu brání?
V říjnu 2013, tedy měsíc před začátkem intervencí, zmiňovali Lubomír Lízal a Jiří Schwarz z ČNB v článku pro Banku pro mezinárodní platby mimo jiné i to, že případné kurzové intervence mají i své nesporné náklady a že zvýšené devizové rezervy a z toho plynoucí potenciální ztráta centrální banky by mohly narušit její finanční sílu a kredibilitu. V závěru pak nedoporučovali cílování určité úrovně kurzu. To bylo naposledy, kdy někdo z ČNB mluvil o nákladech intervencí až do začátku tohoto roku, kdy odcházející člen bankovní rady Pavel Řežábek umělou devalvaci tvrdě zkritizoval. Další odcházející člen, Lubomír Lízal, v únoru 2017 v rozhovoru pro Týdeník Echo popřel, že by hrozba deflace a odkládání spotřeby byly hlavním důvodem intervence, jakkoliv to bylo celou dobu centrální bankou takto interpretováno. V prosinci 2012 viceguvernér Mojmír Hampl v rozhovoru pro Český rozhlas tvrdil, že ČNB nebude cílovat konkrétní výši devizového kurzu, a prohlásil, že jmenovité, a nikoliv tajné hlasování bankovní rady je základem transparence. Vzápětí však popřel sám sebe.
Euro za 21 korun
Dodnes veřejnost nezná a pravděpodobně se nikdy nedozví skutečné důvody intervencí. Ty prošly jen kvůli tajnému a těsnému hlasování 4:3. Intervence kvůli absurdně vysokým devizovým rezervám fakticky pokračují a budou fungovat jako „vestavěný stabilizátor“kurzu, a tedy i dohánění mezd po desetiletí. Co hůře, ČNB se nyní snaží prostřednictvím nátlaku na zákonnou regulaci hypoték přehodit svoji vinu za nemovitostní bublinu na politiky, hypoteční zprostředkovatele, developery, realitky a banky. To bude jen dále prohlubovat generační pnutí a rozdělování společnosti na vlastníky a nájemníky. V čerstvé zprávě o finanční stabilitě ČNB navíc i částečně hájí současnou byrokratickou regulaci výstavby, což už staví všechny ekonomické zákony skutečně na hlavu.
Všechny okolní státy bez problémů rostly v posledních letech i s mírnou deflací. My naopak zažíváme nezdravou přezaměstnanost v montovnách a „bublinový“hospodářský růst, z kterého čeští zaměstnanci nemají nic kromě mnohem dražšího bydlení. Bez intervencí by dnes euro bylo cca za 21 až 22 korun. Při odpovědné hospodářské a měnové politice by se daly německé a francouzské platy dohnat do deseti patnácti let. Takto jsme naopak hrubě promarnili minulé čtyři roky. Ostatně i Eduard Palíška, šéf Siemensu, tedy významné „nemontovny“, minulý rok tvrdil, že kurzové intervence zbrzdily dohánění Německa v průmyslu.
Kurzové intervence a současné ohromné devizové rezervy, které budou způsobovat ztrátu ČNB a tomu odpovídající zisky spekulantů, hrubě narušily naše přibližování k Západu. Ona ztráta totiž není jen tak „virtuální“, jak se snaží ČNB namlouvat politikům a veřejnosti. Část devizových rezerv se netransparentně investuje hlavně v zahraničí i do akcií firem. Centrální banka záhadně tvrdí, že právě z těchto reálných výnosů se bude ona ztráta hradit. Přitom zisky mohou jít ze zákona do státního rozpočtu. Pokud tedy ČNB ztráta nevadí, jak neustále zdůrazňuje, proč neinvestuje v Česku? Americká centrální banka během krize doma pomáhala například motocyklové legendě Harley-Davidson. Proč by potom ČNB nemohla koupit bytový fond OKD a následně ho rozprodat současným nájemníkům za čtyřicet tisíc, jak jim bylo původně přislíbeno? Zároveň by tak nesporně posílila finanční stabilitu na severu Moravy.
Nezodpovězené otázky
Všude ve světě – na rozdíl od nás – má do nějaké míry za finanční stabilitu a kurzovou politiku odpovědnost s centrální bankou i vláda a zejména ministerstvo financí. Přes vliv na alokaci kapitálu, konkurenceschopnost a inovativnost se totiž nutně ovlivňuje i dlouhodobý fiskální výhled, produktivnost ekonomiky a právě konvergence ekonomiky a mezd k Západu. Proč musí na intervencích vydělávat jen exportéři s nízkou přidanou hodnotou a spekulanti na úkor spotřebitelů, inovačních firem a všech zaměstnanců, kterým budou dlouhodobě stagnovat mzdy v eurovém vyjádření? To jsou otázky, na které centrální banka neodpovídá, jelikož pravé důvody intervencí jsou zřejmě v rozporu se zájmy naší země. Je načase zavést pro ČNB pravidla standardní na Západě či v USA.
Bez robustního posilování koruny se na německé platy v horizontu generace opravdu nedostaneme.