Irma vyhnala moji rodinu z domova
„Kam jedete vy?“ptám se starší paní, která stojí za mnou ve frontě na dámské toalety. „Nevím. Kamkoliv na sever. Bydlíme na ostrově Merrit, takže jsme museli pryč povinně,“krčí rameny. „Ani ještě nemáme kde spát, všechny motely po cestě jsou plné. Nechávám to na pánu bohu, on to nějak zařídí,“usmívá se a dvě ženy vedle ní pokývají souhlasně hlavou.
Se třemi malými dětmi ujíždím z Floridy. Z domova v Miami nás vyhnal blížící se hurikán Irma.
Tísní se nás tam na té toaletě asi třicet, protože další odpočívadlo je vzdálené šedesát kilometrů. To v případě, že dálnice stojí, může klidně znamenat i dvě hodiny pomalé jízdy. A dálnice I-75, která spojuje jižní Floridu s americkým vnitrozemím, stojí. Zaplnila ji auta lidí, kterým byla nařízena evakuace, a přidala se také ta, jejichž majitelé odjíždějí dobrovolně.
Floriďané se to čtvrteční ráno probudili do prvních zpráv o děsivé devastaci karibských ostrovů, kterou po sobě hurikán Irma tu noc zanechal. Kdo do té doby ještě doufal, že se Irma přece jen dá nějak v klidu doma přečkat, ztratil naději.
„Postihne to celou Floridu. Je to hurikán rekordní síly. Na nic nečekejte a odjeďte teď,“vyzývá dramatickým hlasem guvernér Floridy Rick Perry z televize na benzince. Jeho tvář je ještě strnulejší než včera a jeho tón ještě varovnější. „Pamatujte, že domy vám dokážeme opravit, ale život vám vrátit nedokážeme,“připomíná těm, kdo zvažují zůstat doma, aby ochránili své majetky.
Počet lidí, kteří musí nebezpečnou oblast opustit povinně, se každé tři hodiny zvyšuje. Včera se to týkalo zhruba 730 tisíc lidí, kteří na Floridě bydlí nejjižněji, ale dohromady žije ve třech nejohroženějších krajích šest milionů lidí. Pokud by se nakonec i ti dali do pohybu a přidali se k těm, kdo odjíždějí dobrovolně, mohlo by jít o jednu z největších masových evakuací v americké historii.
Přitom nebýt záběrů v televizi, nic by hrozící přírodní katastrofě nenasvědčovalo. Počasí bylo včera stále rajsky slunečné, teploty kolem třiceti stupňů, ani moře nebylo na proslulých floridských plážích nijak zvlášť zvlněné. Jenže v tom spočívá ta nebezpečná nevyzpytatelnost hurikánu Irma: zatím se neví, kde přesně na Floridě udeří. Ve chvíli, kdy to bude jasné, bude na záchranná opatření pozdě. Lidé se tak připravují na něco, co ani nemusí přijít, ale dělají to pokorně a disciplinovaně. Aspoň teda ti, kteří se mačkají na dálnicích.
„Máme s manželem za ta léta nacvičený model přežití,“popisuje padesátiletá Floriďanka Kathy Shwekyová, která se tu narodila a prožila i zatím nejničivější hurikán Andrew v roce 1992. „Během dvou hodin umíme v celém domě namontovat ochranné kovové okenice, sbalit si nejnutnější oblečení, pomůcky a jídlo a uklidit se do sklepa. Tam takhle můžeme přežít až tři dny. Ty okenice montujeme každý rok aspoň jednou, takže už to bereme sportovně. Ale Irma je úplně jiná kategorie,“říká a na chvíli se odmlčí. „Teď se bojím i já.“
Že se na strachu dá dobře vydělávat, to si znovu potvrdili prodejci vody, benzinu a letenek. Voda je poslední tři dny v supermarketech na jižní Floridě k dostání jen velmi obtížně, sporadicky, a ještě na příděl v omezeném množství. Prodavači ji vydávají osobně do rukou, aby zamezili tomu, že si lidé naberou víc.
Na benzinkách ve městech se tvoří dlouhé fronty. Některé z nich zavřely úplně, ale i před těmi jsou vidět čekající auta – zřejmě doufají, že zásobovací cisterny brzy dodávku obnoví. Letecké společnosti přidaly lety, ale i tak vyprodaly i ty nejdražší letenky. Většina z nich svoje spoje přerušuje, protože letiště se kvůli sílícímu větru postupně zavírají.
Američané jsou ale v něčem podobní Čechům – náročné situace, kterým společně čelí, je posilují na duchu. Takže navzdory sílící nervozitě při pohledu na televizní zprávy běžní lidé mají optimistickou náladu a jsou vůči sobě milí i solidární. Nebaví se o ničem jiném než o hurikánu, přesto se usmívají, povzbuzují a i cizímu člověku při pozdravu popřejí: „Stay safe“(opatrujte se).