Proč buddhisté masakrují muslimské Rohingy
Byla to místní dravá řeka, která definitivně odsoudila obyvatele Tula Toli k smrti.
Jindy životodárný tok, který odlehlou vesnici ležící v západobarmském Arakanském státě obklopuje ze tří stran, umožnil, aby sklapla past. Když přišli barmští vojáci, lidé neměli kam prchnout. Některé domorodce postříleli na místě, jiní se utopili v prudkém proudu, když se snažili uniknout. Děti naházeli vládní vojáci do řeky. Ves pak vypálili do základu.
Tyhle a další hrůzy líčil britskému deníku The Guardian pětapadesátiletý Zahir Ahmed, jeden z mála, který přežil.
Jediným „zločinem“zmasakrovaných bylo, že náleželi k menšinovým muslimským Rohingům. Ti jsou nyní v převážně buddhistické Barmě „nežádoucí“.
„Vše jsem pozoroval z úkrytu v hustém porostu na břehu a poslouchal střelbu vojáků,“vyprávěl Zahir Ahmed už v bezpečí uprchlického tábora v sousedním Bangladéši. „Moje žena Rabia Begun, náš první syn Hamad Hassan, jeho dcera Nyema a jeho syn Rašíd, můj druhý syn Núr Kamel, můj třetí syn Fajzul Kamel, můj čtvrtý syn Ismaíl, moje druhá dcera Sanzída, moje třetí dcera Estafa a tak dál a tak dál,“počítal muž mrtvé ze své rodiny. Brzy mu přestaly stačit prsty obou rukou. Pak se rozplakal.
Stejně hovořili i všichni ostatní zachránění svědci masakru v Tula Toli z letošního 30. srpna.
Jsou to paradoxy, jaké ovšem dějiny občas nabízejí: Nejmocnější post v Barmě nyní drží Do Aun Schan Su Ťij, ano, ta slavná disidentka, nositelka Nobelovy ceny míru, které se kvůli jejímu statečnému boji s barmskou juntou přezdívalo asijský Havel nebo asijský Mandela. Žena, která na vlastní kůži lépe než kdo jiný poznala, co je to pronásledování a represe. Přesto se nyní za její vlády dějí výše popsaná zvěrstva.
Dobrý Rohinga, mrtvý Rohinga
Co mnoho lidí ve světě chápe ještě hůř je, že Su Ťij – faktická premiérka země – mlčí, a pokud už promluví, snaží se opakující se masakry omlouvat.
Prý jde o dezinformační kampaň. No budiž, situace v Arakanském státě jistě není černobílá a Su Ťij je pod velkým tlakem (armáda má v Barmě stále mimořádné pravomoci). Působí tu také ozbrojená organizace Armáda spásy Rohingů, která svými koordinovanými útoky na policejní stanice (zabila až sto lidí) nynější odvetu armády a buddhistických milicí vyprovokovala. Problém však spočívá v tom, že vládní vojáci zjevně uplatňují princip kolektivní viny. V jejich očích je každý příslušník Rohingů vinen. Muž, žena, dítě. Dobrý Rohinga, mrtvý Rohinga.
Fakta jsou neúprosná. Podle zvláštní velvyslankyně pro Barmu I Jang-i bylo už zabito přes tisíc lidí. Ze země prchlo do Bangladéše téměř 270 tisíc Rohingů (z celkového počtu asi 1,1 milionu v Barmě). Téměř půl milionu dalších Rohingů už žije v bangladéšských uprchlických táborech po předchozích vyháněních.
To se těžko obhajuje. Stejně jako skutečnost, kterou potvrdí prakticky každý, kdo měl možnost do oblasti zavítat – totiž to, že Rohingové jsou v Barmě diskriminováni dlouhodobě (kdysi to tak cítila a veřejně také říkala sama Su Ťij). Barmské úřady je hanlivě nazývají „Bengálci“, považují je za přistěhovalce z Bangladéše, kteří do země přišli většinou v dobách britské koloniální nadvlády, a v jejich zemi jsou tudíž nelegálně. I z toho důvodu nemají šanci na barmské občanství a občanská práva.
Postavení Rohingů se nijak nezlepšilo ani po roce 2015, kdy Národní liga pro demokracii vedená Su Ťij drtivě vyhrála volby. Nemůže za to samozřejmě zdaleka jen sama Su Ťij. V zemi, která v zásadě teprve započala reformní demokratizační proces, mají vedle armády značnou moc i nacionalistická a extremistická buddhistická uskupení, jako je třeba Hnutí 969, jež vede nacionalistický mnich Ašin Wirathu. Právě těm leží „cizí“muslimští Rohingové v žaludku nejvíc.
Panují obavy, že těžký úděl Rohingů může vést k radikalizaci, a tak není vyloučeno, že v oblasti brzy začne působit něco jako místní odnož al-Káidy či Islámského státu.