Premiér Šinzó Abe, nový Trumpův kamarád na telefonu
Za necelých osm měsíců ve funkci si Donald Trump telefonoval s japonským premiérem třináctkrát. Víc než Obama za celé funkční období. Tváří v tvář se oba státníci setkali už třikrát. Jejich vztah utužil golf a Kim Čong-un.
Procházím podél dlouhých hnědých zdí hangárů bývalého berlínského letiště Tempelhof. Právě to se před dvěma lety stalo symbolem imigrační krize, když Berlín narychlo hledal, kde ubytovat tisíce přicházejících běženců. Mělo jít jen o dočasné a provizorní opatření, lidé tu ale žijí dodnes. Podle posledních zpráv německých médií jich tu je v současnosti ubytovaných ještě 263.
„To vám neřeknu, kolik přesně jich tu právě je. Nejde to pořádně ani spočítat, navíc ten počet se každý den mění,“zamyslí se asi padesátiletý muž z ochranky nad otázkou, zda číslo odpovídá. Stojí u bílé přístavby, která vznikla u zdi hangáru a slouží jako vrátnice a vstup do ubytovny. Zná to tady dobře, pro tuto ubytovnu pracuje už od chvíle, kdy vznikla.
„Každý den přicházejí noví, zároveň odsud někteří průběžně odcházejí do lépe vybavených zařízení, ať už v Berlíně, nebo dalších městech. Několik set jich tu ale určitě je.“A nejspíš ještě několik let bude.
Syřany střídají Afričané
Od chvíle, kdy kancléřka Angela Merkelová v září 2015 nechala otevřít hranice a vpustila do Německa zástupy běženců, kteří uvázli na hranicích v Maďarsku, uplynuly přesně dva roky. Pro jedny to bylo hrdinské rozhodnutí, kdy humanita převážila nad rigidními zákony, pro druhé pak vrchol politické nezodpovědnosti.
Ladislav Kryzánek redaktor MF DNES
Donald Trump jako prezident Spojených států už volal celé řadě světových státníků. Na tom není nic zvláštního. Nicméně jen jeden z nich se stal jeho „nejlepším přítelem na telefonu“– japonský premiér Šinzó Abe.
Kdykoli vytočí speciální linku do jeho tokijské pracovny, může si být Trump jistý, že právě s Abem si dobře a s chutí poklábosí.
Zdá se, že oba vůdci si rychle padli do oka.
Od chvíle, kdy se loni v listopadu poprvé setkali v Trumpově newyorské rezidenci, jen pár dnů po amerických
Tehdejší vítací euforie nicméně během následujícího roku pominula a na Německo začaly dopadat praktické výzvy a problémy, které se i s vynaložením obrovského úsilí úřadů a četných dobrovolníků daly jen obtížně zvládnout. Poté přišly silvestrovské útoky v centru Kolína nad Rýnem, Hamburku a dalších německých měst, kde cizinci napadali procházející ženy. Loni v létě atentáty v Mnichově, Würzburgu a Ansbachu. A nakonec teroristický útok na vánočním trhu v Berlíně.
Preference Merkelové se chvílemi propadaly tak, že se zdálo, že na své čtvrté funkční období může zapomenout. To vše už ale nyní vypadá jako dávná minulost. Merkelová se svou konzervativní unií CDU/CSU dva týdny před parlamentními volbami s přehledem vede, podle nejnovějšího průzkumu pro veřejnoprávní televizi ARD má kolem prezidentských volbách, se jejich vztah vyvíjel nadstandardním směrem. „Chemie“zjevně zafungovala. „Je to dosti neobvyklé,“podivoval se pro list The New York Times Mitoji Jabunaka, dlouholetý diplomat a někdejší náměstek na japonském ministerstvu zahraničí. „V minulosti se nic takového nestalo,“dodal Jabunaka.
Co je ve vztahu Trump–Abe opravdu krajně neobvyklé, to je frekvence jejich vzájemných setkání a především telefonátů. Tak často si státníci, byť jsou jejich země dobrými spojenci, běžně nevolají.
Od letošního ledna, kdy Donald Trump vstoupil do Bílého domu, se s japonským premiérem sešel tváří v tvář už třikrát – a především, telefonovali si nejméně třináctkrát. Tak to alespoň spočítali američtí novináři.
Tolikrát si Abe (je ve funkci od roku 2012) nepromluvil s Trumpovým předchůdcem Barackem Obamou za celé jeho druhé čtyřleté funkční období.
Když letěla raketa na Japonsko
Pravda je, že vzájemným stykům obou politiků mimořádně „přeje“zejména krize kolem jaderného a raketového programu Severní Koreje. Tamní vůdce Kim Čong-un svými provokacemi nepochybně mimoděk přispěl ke sblížení premiéra 37 procent, druhá SPD pak 21 procent. Zdá se, že Němci to s Merkelovou přeci jen znovu zkusí.
Znamená to, že Německo situaci zvládlo? „Na první pohled se situace sice uklidnila, ale to, že problémy nyní nejsou tolik na očích, ještě neznamená, že zcela zmizely. Uvidíme, zda to není jen klid před bouří,“říká německý politolog Tobias Dürr.
Z provizorní ubytovny v Tempelhofu se mezitím stala stabilní součást berlínské imigrační politiky. Obrovskou volnou plochu ve městě, kde je nedostatek bytů, totiž radnice Abeho a prezidenta Trumpa, není to však pravda celá. Bez vzájemné sympatie by to nemohlo fungovat tak dobře. „Prezident reaguje na premiéra jako na kamaráda,“tvrdí Sheila Smithová, expertka na Japonsko z washingtonské Rady pro zahraniční vztahy. „A Šinzó Abe tvrdě pracoval na tom, aby vzájemný vztah tímto směrem posunul,“dodala.
Kim Čong-unovi však nechtěné zásluhy potřebuje – i přesto, že areál nevyužívá v takové míře, jak by si představovala. Město tu původně chtělo nechat zřídit provizorní byty pro migranty čekající na rozhodnutí o udělení nebo zamítnutí azylu. Narazilo ale na nezájem potenciálních provozovatelů i na velký odpor Berlíňanů, kteří jsou proti jakékoli stálé zástavbě bývalého letiště.
Kromě klesajících počtů přicházejících migrantů se v průběhu času změnilo i jejich národnostní složení. „Teď už to z velké části nejsou žádní váleční uprchlíci jako před dvěma lety Syřané. Teď sem přicházejí třeba Albánci a další lidé z této oblasti nebo Afričané,“říká vrátný u vchodu do hangáru.
Ačkoli německá předvolební kampaň nemá jasně vyhraněná témata, imigrační politika a vnitřní bezpečnost v ní zabírají výrazný prostor. Na skutečnost, že mnohé problémy o častý kontakt mezi americkým prezidentem a japonským premiérem rozhodně upírat nelze. Právě naopak.
Když předminulý týden krize eskalovala a severokorejská raketa přeletěla Japonsko, frekvence kontaktů se znatelně zvýšila. Trump a Abe spolu od té doby mluvili čtyřikrát. Důvodů měli víc než dost.
Roli, jakou ve vztazích světových vůdců hraje ona „chemie“, lze dobře ještě zdaleka nejsou zvládnuty a u dalších je řešení v nedohlednu, znovu upozornila nedávná televizní debata Angely Merkelové a předsedy sociálních demokratů Martina Schulze, kde v hodinu a půl dlouhém pořadu zabrala tato témata polovinu času.
Také podle právě zveřejněné studie pojišťovací společnosti R+V Versicherung, která dlouhodobě vyhodnocuje, z čeho mají Němci největší obavy, jsou na prvních třech místech terorismus, politický extremismus a napětí způsobené migrací. Terorismu se bojí 71 procent Němců, z politického extremismu jich má obavy 62 procent a z důsledků migrace 61 procent.
Bude záležet na další německé vládě, zda se k těmto výzvám postaví čelem, nebo zda bude jen vyčkávat a spoléhat na to, že natlakovaný hrnec udrží pohromadě a nebouchne. ilustrovat na příkladu jihokorejské hlavy státu Mun Če-ina. Podle stejné logiky by severokorejské drama mělo Donalda Trumpa osobně sblížit i s ním. Vždyť Jižní Korea je podobně spolehlivým americkým spojencem jako Japonsko. Jenže... vztahy Mun Če-ina s jeho americkým protějškem jsou rozhodně chladnější.
Po nedělním severokorejském – zatím nejsilnějším – jaderném testu prý Trump čekal celý den, než se jihokorejskému prezidentovi ozval. Mezitím dvakrát telefonicky kontaktoval Abeho.
Jestli to nebude tím, že Mun Če-in tolik neholduje golfu? Nebo že by Munovi nevyzpytatelný realitní magnát v křesle amerického prezidenta tolik neseděl? To však jsou pouhé spekulace.
Mun Če-in se spíše Trumpově administrativě poněkud „znelíbil“, když krátce po převzetí úřadu dočasně zmrazil zprovoznění částí protiraketového systému THAAD. Moc si to nevylepšil podle Washingtonu ani přílišnou smířlivostí k severokorejskému diktátorovi.
Kdo umí golf, má šanci
Ale zpět k Abemu. A ke golfu.
Tomuto sportu, jak tvrdil jeho bývalý tiskový mluvčí Sean Spicer, přikládá Donald Trump až „strategický význam“. Právě mezi jamkami rád probírá zásadní otázky byznysu i politiky.
„Golf je lepší způsob, jak někoho poznat, než ho pozvat na oběd nebo na večeři,“řekl Donald Trump před časem jedné floridské sportovní stanici. „A navíc to bývá slušná zábava,“dodal.
A právě na golfovém hřišti v Palm Beach na Floridě si prý Trump a Abe začali blíže rozumět.
Když si v roce 1957 u Washingtonu dali partičku golfu někdejší japonský ministerský předseda Nobusuke Kiši a americký prezident Dwight Eisenhower, novináři to označili za „triumf diplomacie“mezi bývalými nepřáteli z druhé světové války. Utkání na greenu mezi Trumpem a Abem už nikoho tolik nešokovalo, nicméně přinejmenším jednoho člověka nadchlo podobně: samotného Donalda Trumpa.
„Potřásli jsme si rukama, ale já jsem ho popadl a objal, protože jsem to tak cítil. Máme velice dobrý vztah, velice dobrou chemii,“nechal se slyšet Trump.
Někteří škarohlídi ovšem tvrdí, že dobrý vztah mezi Abem a Trumpem nebude jen důsledkem osobní chemie a golfu.
„Šinzó Abe je jedním z mála světových vůdců, který se dokázal docela obratně vypořádat s nepředvídatelností a excentrickým chováním Donalda Trumpa. To je jeho významná výhoda,“tvrdí Evan Medeiros, který za prezidenta Obamy sloužil v Radě pro národní bezpečnost.