O vině rozhoduje pouze soud
Presumpce neviny až do pravomocného rozsudku platí pro každého. I pro Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka.
Už ve chvíli, kdy předáci ANO Andrej Babiš a Jaroslav Faltýnek ještě nebyli ani vydáni Sněmovnou, ani obviněni z trestného činu, natožpak odsouzeni, už tehdy se řešilo, jak to všechno dopadne. Nejen pokud jde o samotnou trestněprávní kauzu, ale i její dopad na volební preference a možnosti skládání povolebních koalic.
Není divu: „Tak si představte, že pan Novák byl obviněn z trestného činu. To znamená, že je vlastně odsouzený. A nevíte, v jaké věznici sedí? To se dějou věci, že jo, paní...“Nějak takto lidé často chápou postavení obviněného či obžalovaného. Bez žalobce není soudce, a aby se trestní věc vůbec dostala k soudu, který jediný může rozhodovat o vině a trestu, musí být podána státním zástupcem obžaloba. Předtím však proběhne trestní řízení vedené policií: právě ona na začátku rozhoduje o zahájení trestního stíhání konkrétní osoby, která se tím okamžikem stává obviněným. Pánem trestního řízení je procesně vždy státní zástupce.
Státní zástupci a policisté mají velké pravomoci, ruku v ruce s tím však musí jít i velká odpovědnost a povinnost nést následky případných pochybení. Jako byla třeba kauza Věry Jourové, její měsíční vazba, zničená kariéra a následky, z nichž se současná eurokomisařka naštěstí alespoň kariérně vzpamatovala. Bývalý primátor Českých Budějovic Juraj Thoma, osvobozený po pěti letech soudních tahanic, by také mohl vyprávět… Policisté, státní zástupci a hlavně soudci musí být procesně – a především na politicích – nezávislí, musí konat podle hesla „padni komu padni“, ale to nemůže znamenat, že by měli být i nekritizovatelní a bez odpovědnosti za svá pochybení. A těžko se mohou divit, že trestní stíhání jakéhokoliv politika těsně před volbami vzbuzuje pochybnosti. Musí to však umět unést – teď i potom důkazně před soudem. I za to jsou placeni.
Když právník stráví celý svůj profesní život jako státní zástupce, považuje časem za normální nejen zahájit trestní stíhání, ale i navrhnout a prosadit u soudce vazbu. A ani neuvažuje o tom, jaké následky to může pro konkrétní osobu mít, když se podezření nepotvrdí a dotyčný nebude odsouzen. Být obviněn z trestného činu není pro dosud netrestaného člověka běžnou věcí. Vyšetřování skončilo, zapomeňte? Nemyslím. Pro státního zástupce a policistu to však bude jen profesní neúspěch. Je to přece jeho práce.
Třeba v Německu právník začne kariéru jako státní zástupce, pak může dělat několik let advokáta, chvíli pracuje ve veřejné správě, pak se stane soudcem a nakonec se, vybaven touto profesní a hlavně životní zkušeností, třeba zase vrátí do pozice státního zástupce. Prolínání právnických profesí je tam normální. U nás jsou soudci – a nejen oni – uzavřená kasta. Soudcem jste od 30 let až do penze. Je to dobře?
Ale zpět na začátek: už obvinění z trestného činu je závažný zásah do osobnostních práv. Presumpce neviny až do pravomocného rozsudku však platí pro každého. I pro politika.