Divný šampionát? Já mám kamiony rád
Atobě se to jako líbí? A co se ti tam líbí? Vždyť je to divné! Tyhle věty jsem v posledních dnech slyšel vícekrát. Jo, mně se to jako líbí, říkám při řečech o největší tradiční sportovní akci na severu Čech – evropském šampionátu tahačů.
Pomiňme důvod, že když někam chodí 100 tisíc lidí, tak tam MF DNES má být, ale já to mám takhle. Konec léta trávíme se synem na okruhu v Mostě. Koupíme týmová trika a občerstvení a sledujeme kvalifikace a následné závody a procházíme se mezi stájemi v zázemí autodromu. Jsme spolu a povídáme si, a když ho to přestane bavit, skáče za tribunami v gumovém hradě, půjčí si vysílačku a prohání minikamion nebo se baví na simulátoru jízdy.
Já pro něj porušuji i svoji zásadu nechtít od úspěšných podpisy. Pořizoval jsem kdysi rozhovory s Havlem, Jágrem či třeba Gottem, ale mám jen jediný autogram. Spíš omylem jsem si kdysi nechal podepsat Madeleine Albrightovou. Před lety po obědě s touto diplomatkou na ni stála fronta politiků a jejich manželek s náručemi knih k podpisu. Já dál seděl u tabule a lahve s vínem, až se někteří spolustolovníci divili, že snad dělám nějaké gesto, že nejsem ve frontě. Tak jsem se pod tíhou okamžiku zvedl a pro autogram sympatické americké političky také šel a pod tužku jí strčil lístek s menu, protože jsem žádný jiný papír neměl. Diplomatka se tehdy dost nasmála.
Tady v Mostě jsem pro plakát s podpisy Adama Lacka a Davida Vršeckého zašel hned. Syn prostě chtěl do pokoje obrázek krásných aut stáje Buggyra International
Tahač je pro mne také parádní sofistikovaný stroj a tak trochu i symbol svobody.
Racing s podpisy jezdců. A přece ho v takové drobnosti nezklamu, že. On by se k pilotům neprodral a před stolem, kde se podepisovali, by ani nebyl vidět. On mi na oplátku zase párkrát postál ke snímku s atraktivními umbrella girls.
Co se mi ještě líbí? Atmosféra, kterou vytváří ona česká Buggyra, jež dokáže touhu a snahu po vítězství solidně prodat, když je zároveň k divákům mimořádně otevřená a vstřícná. Podobné to mají i jiné stáje – Němci od Iveka, Španěl na Manu, ale Buggyra opravdu vyniká. A na výhru domácího týmu se vždycky dobře dívá.
Víte, ekologii nebo hluk víkendových závodů neřeším. Při pohledu na hnědouhelné doly zející sotva 300 metrů od závodiště by to bylo zvláštní. Cena pneumatik a uražených blatníků nebo dveří při kontaktním závodě je věcí privátních týmů a sponzorů. A nesmyslnost klání strojů s omezenou rychlostí? Jezdecké umění pilotů vyniká i tak, je tu zřejmé, že schopní vítězí.
Tahač je pro mne také parádní sofistikovaný stroj a trochu i symbol svobody. Jasně, že mi vadí jejich „války“na dálnici, když se předjíždějí devadesátkou a já se v duchu modlím, aby u toho řidiči aspoň nekoukali na televizi. Ovšem zboží v obchodě chceme všichni. A tady na okruhu navíc probíhá souboj vyvíjených technologií.
Takže ano, mně se to o uplynulém víkendu v Mostě líbilo (možná to tak mělo i 96 tisíc dalších diváků). Příště půjdu zase a Buggyře přeji výhru v celém šampionátu.