Muž protikladů

skončit 12. května 2004 na závodě Kolem Asturie.

„Jeli jsme zrovna po široké silnici, lehký sjezd,“vyprávěl René Andrle, tehdejší týmový kolega Contadora. „Najednou Alberto zničehonic vybočil. Ptali se ho: Co se děje? A on už vůbec nereagoval. Ztratil vědomí a padl ze silnice.“

Testy v nemocnici odhalily vrozenou vadu, v jejímž důsledku vznikla krevní sraženina, která doputovala do mozku a ohrožovala jej na životě. Dvakrát byl operován.

Na lůžku začal číst knihu Lance Armstronga. „Pomohla mi uvěřit, že se mohu vrátit.“Motivovalo ho, jak Američan porazil rakovinu a ovládl Tour. Chtěl být jako on. A když si v roce 2007 skutečně šlapal pro první triumf na Tour, Armstrong jej hnal z doprovodného vozu a vykládal: „Alberto je budoucností cyklistiky.“Což tituly z Gira a Vuelty 2008 potvrdil.

Kdo by tehdy uvěřil, že po Armstrongově návratu do pelotonu se ti dva stanou ve společném týmu Astana úhlavními nepřáteli. Contador, na jehož straně zůstali jen dva pomocníci, nařkl v průběhu Tour 2009 šéfa týmu Bruyneela, že nepokrytě nadržuje Američanovi. „Bojuji proti všem, i vlastnímu týmu,“líčil. A přece vyhrál – a vzápětí prohlásil: „Můj vztah s Armstrongem je nula. Jeho povahu jsem nikdy neobdivoval.“

Od té doby si už nikdy nechtěl připadat tak sám. Do týmů, za něž závodil, si proto vždy přiváděl své Španěly, jezdce, mechaniky, mluvčí i poradce. Ani v angličtině velké pokroky neudělal, po několika pokusech se na tiskových konferencích radši vrátil ke španělštině a odpovědi nejraději načínal svými oblíbenými slovy „bueno“a „hombre“.

„Hombre, člověče, když budu mít nohy, určitě budu zase útočit. Útočit je můj styl. Útok, to jsem já.“

Kauza o 0, 000 nic

„Ztratil jsem víru ve spravedlnost i v cyklistiku.“

Nekonečných osmnáct měsíců se táhla jeho kauza, stala se „jihoamerickou telenovelou“nesčetných obvinění, soudů, odsouzení i odvolání. Než dospěla do finále, směl závodit v podmínce. Na Giru 2011 tak předvedl nejdominantnější představení kariéry, při němž jsme si s kolegy v horách už ani nekladli otázku: Ujede Contador? Správná otázka zněla: Kde ujede Contador?

V Itálii tehdy předvedl, jak si svým charizmatem umí získat dav. V úvodních etapách malovali tifosi na silnici k jeho jménu injekční stříkačky, bučeli na něj, běhali před ním se steakem naraženým na tyči. On se naopak snažil být k fanouškům ochotný a milý – a rozdával dárky jezdcům. Když už měl v pořadí dost velký náskok, poslal pro etapový primát v Alpách svého bývalého pomocníka Tiralonga. Postupně přetáhl na svoji stranu diváky i média, nakonec nadšeně oslavující „Alberta CONquisTADORA“.

Ale... ani tento titul mu nezůstal. Po prostudování soudního spisu o 4 000 stranách mu arbitráž konečně vyměřila dvouletý trest se zpětnou platností od roku 2010. Marně investoval do obhajoby dva miliony eur. „Moje morálka je zničená,“pronášel monotónním hlasem, zatímco celé Španělsko se za něj postavilo a list Marca psal: „Sportovní arbitráž ztratila rozum. Odsouzení Contadora je vrcholem absurdity a skandálním pučem. Soudci popřeli základy práva.“Neukončil kariéru, jak pohrozil. Morálku hledal u manželky Macareny a svých blízkých. Rybařil na moři, byl fascinován ptáky, které choval ve velké voliéře, chodil na hon, pečoval o mladšího bratra trpícího dětskou obrnou. Comeback měl velkolepý. Zvrátil zdánlivě ztracenou Vueltu 2014 dlouhým útokem v podceňované etapě na vrchol 2. kategorie Fuente Dé. „To byl pro mě nejemotivnější zážitek Albertovy kariéry,“líčí jeho bratr Fran. Když poté Contador vítězně proťal i cíl v Madridu, ukázal sedm vztyčených prstů.

Ano, tolik titulů z Grand Tour už mohl mít. Že mu dva zpětně vzali? „Pro mě je podstatné, kolikrát mě viděli zvítězit fanoušci,“reagoval.

Když se rozjedu, bolest poleví

Na Tour byl vytlačen z piedestalu Chrisem Froomem, zato na Vueltě 2014 ještě Brita porazil, byť startovala jen 40 dnů poté, co si Contador při Tour zlomil holenní kost. Sledoval jsem ho, kulhajícího za cíli úvodních etap, a myslel si: Někdo takový přece nemůže vyhrát. Tvrdil však: „Jakmile se rozjedu, bolest naštěstí poleví. Bez kola bych trpěl víc.“

Po vítězném Giru 2015 už víc padal než zářil, s potrhaným dresem a pohledem raněného zvířete se ztrácel v autobuse. „Přestává si věřit a začíná být nezdravě podezřívavý. Hledá útok i tam, kde žádný není. I proto panikaří a padá,“všímal si René Andrle, znalec Contadora i španělské scény.

Teprve když si na letošní Tour ujasnil, že tato sezona bude jeho poslední, vnitřně se zklidnil. Skvěle se připravil na rozlučkovou Vueltu, kvůli střevní chřipce sice ztratil ve třetí etapě dvě a půl minuty, ale útočil dál, každý den, i včera. „To je styl, jak se chci loučit, bez ohledu na konečný výsledek. Tak mě lidé znají.“

Zítra večer došlape do Madridu, vše skončí. A pak? „Každé ráno si konečně dopřeju ke snídani šunku se slaninou, takže budu muset brzy obměnit šatník,“zasměje se.

Ovšem ještě předtím pojede dnes naposledy v životě horskou etapu. Těšte se na velkolepé loučení. Statisíce fanoušků mají obsypat asturijský Angliru. Na hoře, považované za nejobtížnější stoupání všech Grand Tour, svedou Froome s Nibalim souboj o titul a Contador bude usilovat o etapu i konečné stupně vítězů. Cyklistický kasovní trhák. Zaútočí, buďte si jisti. Jen je otázkou kde.