Vyšší učitelské platy? Samozřejmě, ale jindy a jinak

Se zvýšením platů učitelů je to jako v tom vtipu s tchyní, padající do propasti ve vašem novém autě: zkrátka pocity z toho jsou velmi smíšené. Není známo, že by si dnes v Česku jakákoliv skupina, ať politická, sociální, nebo stavovská, troufla tvrdit, že platy kantorů jsou v pořádku a nezasluhují si zvýšit. Ale to ještě neznamená, že je v pořádku a že státu prospěje zvýšení jakékoliv, v kterémkoli termínu a zabalené do bůhvíjakého balíku.

Vládní koalice po nekonečných dohadech rozhodla o 15 procentech navrch pro učitele od 1. listopadu – a spolu s nimi se s desetiprocentním navýšením svezou i všichni ostatní státní zaměstnanci. Parlamentní volby jsou 20. a 21. října, to je dostatečně blízko k 1. listopadu na to, aby statisíce lidí v žoldu státu mohly vyjádřit svou vděčnost. Předvolebními dárečky si kupuje voliče snad každá vláda, ale Sobotkova to dělá zvlášť otrlým způsobem. Vzpomínáte ještě, jak k úplně stejnému datu, 1. listopadu, výrazně zvedla tarify všem státním zaměstnancům v roce 2014? Důležité komunální volby se tehdy konaly 10. a 11. října...

A nejde jen o to, jak nedůstojnou roli vláda kantorům v téhle volební frašce přisoudila, problematické je to rozhodnutí i čistě ekonomicky. Nasypáním 15 procent navíc pro učitele a 10 procent pro ostatní státní zaměstnance se konzervuje systém, který by potřeboval reformu jako prase drbání. O učitele tu přitom tolik nejde, ačkoliv i tady je diskutabilní, zda se má opravdu paušálně přidávat všem, dobrým i špatným.

Jako mnohem větší problém se jeví státní úředníci a chod státního stroje vůbec. Růst nákladů je v posledních letech přímo šílený, počet úředníků stoupá o desetitisíce ročně, přitom efekt lepšího služebníka pro občany se pořád nedostavuje. Když to ekonomika i v čase konjunktury utáhne jenom za cenu padesátimiliardového schodku, co asi nastane v časech hubenějších? Snad nám naše děti prominou...