Nechtějte být supermatka. Můžete ztroskotat
„Po narození dítěte okolí čeká, že budete přešťastná. Jenže to není reálné,“popisuje jedno z posledních tabu naší společnosti novinářka Petra Wiegers.
Lehkou formu poporodní deprese prožije téměř každá matka. Tu těžší, kdy už by měla vyhledat pomoc, pak deset až dvacet procent žen. Nejtěžší případy končí smrtí dítěte či matky. Přesto se o svých problémech ženy stydí mluvit a místo toho, aby vyhledaly pomoc, upadají jen do větší deprese.
Německá novinářka Petra Wiegers se na tento fenomén zaměřila. Natočila o něm dokument a napsala knihu. V rozhovoru popisuje nejen samotnou nemoc, ale také zcela odlišné podmínky léčby v Německu a Česku. „V Německu existují na klinikách oddělení pro matky s dětmi. Necítíte se tam už jako osamělé monstrum,” říká.
Napsala jste knihu příběhů čtyř žen, které trpí závažnou formou poporodní deprese. V Česku je toto téma stále tabu, ženy se bojí o svých zkušenostech mluvit. Je to v Německu jinak?
Já jsem už před třemi lety hledala pro dokumentární film matky, které trpěly poporodní depresí a které by mi dovolily je nějakou dobu jejich životem provázet. Najít ženy, které by však byly ochotné o tom s někým otevřeně mluvit, bylo nesmírně těžké a trvalo to rok. Během svých průzkumů jsem potkala ale i takové, které byly ochotné mi svůj příběh svěřit, ale nechtěly před kameru. Proto jsem se rozhodla napsat knihu, abych vyzdvihla i jejich příběhy. Nicméně pravda je, že téma poporodní deprese je stále tabu i v Německu. I když mám pocit, že se o nemoci v poslední době více mluví a snad i lidé mají pro tyto ženy více pochopení než před pár lety.
Kolik žen má tyto problémy?
Do těžké krize upadne po narození dítěte deset až dvacet procent žen. Ne vždy přemýšlejí o sebevraždě či rozšířené sebevraždě, kdy chtějí zabít sebe i dítě. Nicméně i ony jsou v koncích a často nevidí ze svého stavu žádnou cestu ven.
Nicméně většina z nich se bojí či stydí vyhledat pomoc. Proč mají takový strach o tom mluvit?
Žijeme ve společnosti zaměřené na výkon. Být krásná, úspěšná, výkonná – milující matka a perfektní partnerka. To bychom měly pokud možno všechno najednou zvládnout, abychom mohly takzvaně hrát A-ligu. Porodit dítě patří v Německu k obrazu perfektní ženy. A my všechny máme samozřejmě také v hlavě, že své dítě musíme bezpodmínečně milovat. Někdy se však tento pocit hned nedostaví. A to vnímáme jako nepřirozené. Protože pak ženy mají pocit, že v některé své úloze selhávají, stydí se a pomoc nevyhledají nebo ji vyhledají příliš pozdě. To může být však osudové. V Německu ale také funguje pomocná skupina Stín a světlo, která ženám v této situaci dokáže pomoci.
Odkud vlastně pochází myšlenka, že těhotenství a mateřství je nejkrásnějším obdobím v životě ženy?
Myslím, že mystifikace mateřství má na jednu stranu dost společného s německou historií. Druhým důvodem pokřivenosti obrázku matky může mít kořeny v emancipaci žen. Ideální obraz matky, která se zcela obětuje, je stále přešťastná a jedná vždy nezištně, která radostí takřka puká, se dnes páruje s nároky moderní společnosti a optimalizací sebe sama. A na tomto obrazu matky-nadčlověka ztroskotá spousta žen. Nikdo rád nepřizná, že nedostačuje nárokům společnosti.
V Česku neexistuje statistika, kolik žen své dítě zabilo kvůli psychóze. Existuje v Německu?
Přesná čísla jsem ani já od policie nezískala. Podle jedné známé psychoanalytičky je ale sebevražda nejčastější příčina smrti mladých matek.
Co vlastně poporodní depresi způsobuje?
Napomáhá jí mnoho faktorů. Největší riziko onemocnění mají ženy, které už v minulosti depresí trpěly. Po porodu je pak riziko návratu velmi značné. To by měly ženy vědět a hledat pomoc a podporu lékařů už v době těhotenství. K tomu se přidá přetížení, hormonální bouře, totální zmatení z nové situace a v neposlední řadě vysoká očekávání, která mladé páry, především matky, na mateřství mají. Většina žen, s nimiž jsem mluvila, neměla prakticky žádnou výpomoc – byly daleko od svých rodin a velmi se styděly se někomu svěřit.
Myslíte, že práce vědců a lékařů je v této oblasti dostatečná?
Myslím, že se to v posledních patnácti až dvaceti letech hodně pohnulo, byly vyvinuty či rozvinuty nové formy terapie, vědci téma důkladně prozkoumali. Nicméně je stále jen malé množství lékařů, kteří téma berou vážně a angažují se. A také je stále málo klinik, které si mohou dovolit stanice pro matky s dětmi. K těmto závěrům jsem došla během své práce.
Téměř všechny ženy z vaší knížky nakonec navštěvovaly kliniku pro matky s dětmi nebo tam přímo byly hospitalizované. Zařízení, kde mohou být se svými dětmi, ale jsou zároveň přísně hlídaná, aby dětem neublížily. V Česku jsou ženy s těžkou formou deprese umístěny do ženských pavilonů psychiatrických léčeben a odděleny tak od svých dětí. Jak vlastně toto zařízení v Německu funguje?
V Německu jsou tyto stanice pro matky s dětmi přičleněny k běžným psychiatrickým klinikám. Pobyt je pro ženy stejně jako v případě jiných psychických onemocnění bezplatný. Ale také platí, že bohužel ne každé zařízení si tuto speciální jednotku může dovolit. I u nás jich je stále málo. Takže ani u nás není samozřejmé, že potřebná žena získá v takovém zařízení v brzké době místo. A v tom leží velká část tohoto problému. Protože čím dříve bude žena trpící poporodní depresí léčena, tím dříve se její stav zlepší. Jen díky včasnému ošetření se dá zabránit mnoha těžkým syndromům nemoci.
Čím jsou zrovna tyto kliniky tak nápomocné?
Když můžete mít dítě u sebe, necítíte se už jako nějaké osamělé monstrum. Ony už nejsou samy, nejsou už žádnými výjimkami. Kromě toho, že se jim dostává lékařské pomoci, také zároveň vidí, že podobné problémy mají i jiné matky. Je to místo, kde jim lékaři porozumějí, kde se mohou matky otevřít a vidí, že to s nimi půjde opět nahoru, že už nebudou padat. Jinak probíhá ošetření poporodní deprese podobně jako ošetření ostatních druhů deprese: s psychoterapií a léky.
Poporodní depresi zažije téměř každá žena, i když u většiny má jen lehkou formu. Není to vlastně takové vyhoření? Které je dáno především nedostatkem spánku?
Určitě, ale platí to také v případě těžké formy deprese. I ta může těmito faktory vzniknout. Důležité je, aby žena v tomto okamžiku vyhledala rychle pomoc, jinak se bude propadat stále hlouběji do nemoci.
Znamená to ale, že se tomu dá předejít? Například s pomocí paní na úklid či chůvou?
Můžete se připravit. Především ženy, které vědí, že jsou ohrožené, by si měly vytvořit určitou záchrannou síť. Kontaktovat lékaře, terapeuta a především si zařídit pomoc v domácnosti. A nezapomínat: měly by často o svém strachu a starostech mluvit. Neznamená to automaticky, že se dá nemoci zabránit, ale díky těmto opatřením mohou zcela jistě zabránit, aby těžce onemocněly a v nejhorších případech i své dítě a sebe ohrozily na životech.
Proč jsou ohroženi i muži? Nezažívají stres porodu ani hormonální bouři těhotenství, neovlivňují je hormony kojení…
V případě mužů onemocní poporodní depresí zhruba čtyři procenta tatínků. Oni sice nemají tělesné spouštěče, jako je tomu často u žen, ale i oni bojují s přenastavením vlastního života a přetěžováním, které s příchodem dítěte do rodiny nastává. Když onemocní žena, je pravděpodobnost, že do deprese upadne i manžel, ještě vyšší.
Jak taková situace ovlivní celou rodinu?
Narozením dítěte se automaticky promění konstelace v rodině. Pokud nejsou naplněna vysoká očekávání na štěstí dítěte a štěstí matky, mohou i všichni ostatní členové rodiny upadnout do nerovnováhy. Když se jeden z rodičů dostane do deprese, nastává velmi nestabilní situace i pro děti. Zásadně to však ovlivní každého člena rodiny.
Vy jste se tématu dlouhodobě věnovala, stalo se nicméně během setkání se ženami něco, co i vás překvapilo?
Dvě věci. Jedna dobrá a jedna bohužel špatná. První je, že se téměř všechny ženy, které se odhodlaly vyhledat pomoc a otevřít se, dokázaly z té situace dostat. I proto je tak důležité vyjmout toto téma z oné zóny tabu, kde se nachází. Ale také mě překvapilo, jak moc zoufalé tyto ženy byly. Tak zoufalé, že by se raději bývaly samy zabily, než by byly svému dítěti špatnou matkou. To mnou velice pohnulo.