Nejameričtější Čech, který prohrál volby

Ze zkratek AFN, FAPS a ODA si jeho jméno asi málokdo odvodí. Ovšem když se napoví, že AFN byla stanice vysílající z Mnichova pro americkou armádu, již poslouchal, FAPS si říkal studentský orchestr Fakulty architektury a pozemních staveb, kde hrál, a ODA někdejší politická strana, za niž neúspěšně kandidoval do Senátu, už se jasně vyloupne. Pavel Bobek, architekt a zpěvák snad ještě „američtější“než Johnny Cash, se kterým si jednou zazpíval. K Bobkovým nedožitým osmdesátinám uvede dnešní ČT art celý tematický blok: záznam koncertu z roku 1997, hudební medailonek Večírek a rozhovor s Markem Ebenem Na plovárně. Takže od písní Oh, Ruby, S tím bláznem si nic nezačínej či Veď mě dál, cesto má se divák dopracuje až k vlastní zpovědi muže, který si málem zkazil kariéru, protože chtěl zpívat jen anglicky. A když přece jen zkusil češtinu, dozvěděl se od komunistických bossů, že „teď je to ještě horší, protože teď tomu lidi rozumějí!“. Za normalizace nesměla být na desce více než čtvrtina „imperialistické“, tedy západní, produkce, což ctitel americké country soustavně porušoval. Před pěti lety vydal poslední nahrávky a vešel do Síně slávy Akademie populární hudby, krátce poté zemřel.