vybydleném
Dluhy, život na hraně zákona a v otřesných podmínkách. Strach z pomsty vyhnal dobřanské Romy do plzeňského ghetta.
Orezlá původně zelená vrata do statku na okraji Dobřan u Plzně jsou nahoře omotána starým řetězem. Po dvoře s ušlapanou hlínou bez jediného trsu trávy, zato plném harampádí, starých pneumatik i plechovek od barev a chemikálií prochází starší muž ve flanelové košili. Od bílého ošuntělého karavanu směrem k chlévům. Je ticho.
„Nikdo tady nezůstal. Všichni měli strach, že nás sem přijdou vymlátit nebo vypálit,“vysvětluje přes vrata. V nevelkém domě s pěti okny do ulice bydlelo ještě minulý týden přes šedesát Romů. Možná i víc. Jen radnice eviduje na zdejší adrese Studniční 333 pětapadesát obyvatel, ale mluví o desítkách dalších „návštěv“.
Poté, co si sem pro tři nezletilé a jednoho devatenáctiletého mladíka přijela policejní zásahovka, všichni se vystěhovali, dvůr zmlkl.
Mladíci ukopali podle kriminalistů mladého Ukrajince a rodiny se teď bojí, že se cizinci za vraždu pomstí. „Samozřejmě bydlení jedenadvacátého století to nebylo, část lidí žila v domě, část v maringotkách, přístavcích, chlévech. Problémy tam byly s hlukem, hygienou, topením,“popisuje starosta Dobřan Martin Sobotka.
Tři ze zdejších lidí pracovali pro místní technické služby, další dva tam měli nastoupit. Jenže do domu, který oficiálně patří jednomu z Romů, se už asi nevrátí. Sbalili oblečení, peřiny, nádobí, naskládali vše do jedenácti aut a rozjeli se po příbuzných na Plzeňsko i do severních Čech. Kromě toho statek i s pozemkem, kde vyrostla už čtvrtá generace původních slovenských Romů, kteří přišli do Dobřan pracovat v kaolince, je v exekuci.
„Ten kluk sem přišel jen vydělat rukama peníze, aby uživil svou rodinu doma,“sykne šlachovitý svalnatý muž sedící na chodníku před jednou z ubytoven a dlouze potáhne z cigarety bez filtru. Vypráví o zabitém Ukrajinci. „Nikdo nechceme mít tady v Čechách problémy, ale nezasloužili by si nic jiného než trest smrti, tohle neudělají ani zvířata,“odsoudil čin.
Ve městě jsou tři ubytovny, kde bydlí zpravidla zhruba čtyřicet cizinců. Pracují ve zdejších fabrikách a na stavbách.
Plzeňský „Plac“
Z okna bytu ve třetím patře panelového domu v Plachého ulici v Plzni visí na červeném umělém špagátu narafičeném okolo oprýskaného parapetu mokré džíny, tři dětská trička a dámské šaty. Ve dvoupokojovém bytě není kde jinde prádlo sušit. Není tam vlastně k hnutí.
Od minulého týdne tu bydlí jedenáct lidí. „Co jsme jim měli říct? Aby šli spát pod most? Nedivím se jim, také bych utekl. Stačí, že děti vystrašilo to policejní komando,“říká nájemnice Marika, ke které přijela právě část Romů z Dobřan.
Bydlení je to obdobné jako tam – dům v ghettu, kterému v Plzni nikdo neřekne jinak než Plac, má oprýskanou a počmáranou fasádu.
Chodby páchnou močí, ve sklepech kvičí potkani a rozsvítit světlo není kde, ze zdi trčí jen kabely.
„My jsme bydleli v tom baráku v Dobřanech, ti kluci tam nebydleli, byli tam jen na návštěvě. Ten večer říkali, že jdou na vlak a jedou pryč,“popisuje jeden z Romů. Jako kolovrátek pak začne opakovat, že policie, ačkoli jejich dům několik dnů střežila před možnými konflikty, zásah přehnala a že Češi jsou rasisti. „Kdyby to udělali bílí, tak o tom nikdo nemluví. Na Romáky ale budou plivat na všechny,“stěžuje si.
Co bude dál, netuší. Vlastně to
tady nikdo moc neřeší. Teď mají kde spát, co kouřit a na satelitu, který tu má v domě snad každý, dávají zrovna dobrou detektivku.
Na stole je krabice cukrovinek, čerstvě nakrájená prvotřídní libová šunka, půl kartonu červených marlborek, a třebaže ze všech tu pravidelnou práci má jediný člověk, kde vezmou peníze další dny, neřeší. Lednice je prázdná, na kuchyňské lince leží jedna složenka a tři dopisy od exekutorů. Upomínka z dubna, července a poslední pokus o smír.
„Když jste cigán, nikdo vám nedá dobrou práci a nepronajme levně byt. I když peníze máte. Takže si zas pronajmete od těch lidí (spekulantů, pozn. red.) drahé, nezaplatíte půjčky lichvářům a pořád dokola,“popisuje starší Romka a křikne z okna na mladé na parkovišti, kteří túrují starší volkswagen.
To, co je na první pohled vidět ve všech ghettech, se teď potvrdilo i ministerstvu práce a sociálních věcí ve studii. Ta ukázala, že bydlení v nevyhovujících podmínkách má zásadní vliv na zdravotní stav dětí, jejich školní a následně profesní úspěšnost. „Cílem je proto zabránit tomu, aby na ubytovnách vyrostla další generace dětí,“říká Jiří Vaněk z tiskového odboru resortu.