Konec éry? Utíkat nechci
Jedenáct let úřadování. Dva přeslavné triumfy – a nyní první sestup. Taková je bilance kapitána Jaroslava Navrátila v Davis Cupu. Výhry, které zažil, mu velí pokusit se o návrat mezi elitu.
Miroslav Němý reportér MF DNES v Haagu
Vážně to jsou jen čtyři roky? Tehdy Češi v Davis Cupu, onom tradičním, specifickém a magickém klání nejlepších reprezentací slavili obhajobu titulu. Teď na ně v nizozemském Haagu doléhá splín. Sestupují, poprvé od roku 2005. „Strašně mě to mrzí,“líčí klíčový muž éry rámované postupem, vítěznými tanci se „salátovou mísou“i aktuálním smutkem z rozlučky s elitou. Jaroslav Navrátil prožívá s Davis Cupem dobré – a nyní i zlé. Minulý čas se stále nehodí.
„Nechci utíkat z lodě, která se potopila. To by nebylo důstojné loučení. Nepředpokládám, že bych končil,“vyhlásil 60letý kapitán Česka. „Bude to pro mě nové a ne jednoduché. Spadli jsme z výsluní, ale s tím se musíme srovnat. Dokázaly to jiné týmy, tak snad i my.“
Letošek o pomíjivosti leccos ukázal, neboť do 1. divize padají i obhájci trofeje z Argentiny. Čtyři roky od titulu totéž zažívá i Navrátilova parta. „Pořád říkám, že kdyby to kluci dokázali v USA, Německu či ve Francii, bylo by to doceněné ještě víc,“vzpomíná na časy šampionů Tomáše Berdycha a Radka Štěpánka. „Samozřejmě, byla to shoda okamžiků, nehráli Nadal, Djokovič. Ale prostě to dokázali. Obhájili. A my si zvykli, že jsme ve špičce.“
„Budeme si muset zvyknout“
Štěpánek kurýruje tělo, Berdych nahání grandslamový sen. „Beru to. Je mu 32 let, a když Davis Cup dvakrát vyhrál, taky upřednostňuje něco jiného. To se nemůžeme divit,“nevyčítá Navrátil jedničce nic.
Časy se však změnily. „Dvě vítězství, semifinále, nejhůř čtvrtfinále... A najednou baráž a baráž,“srovnává chudší poslední léta s předchozími žněmi. „Čekali jsme, kdy to přijde. V nesprávný moment, protože jsme vedli 2:0 po prvním dnu.“
Jiné adepty však Navrátil neviděl. Ani on, ani jiní. „Nic lepšího nemáme. Zdenda Kolář byl 231. na světě,“zmiňuje. Reprezentační šampionství jinak tak rozdílného dua Berdych, Štěpánek klidně může být nezopakovatelné.
„Je to určitá stagnace našeho mužského tenisu,“souhlasí Navrátil, že proti situaci u žen tady „rezervy“došly. Proč? Sám neví. „Jsem šéftrenér v Prostějově a vím, co se pro děti dělá. Je to prakticky stejné, stejně kvalitní trenéři i trénink.“
Roky u tenisu jej naučily nevidět v každé naději budoucího Federera. „Máme šikovné šestnáctileté kluky, co teď vyhráli mistrovství Evropy. Budeme si muset zvyknout a chvíli počkat, jestli vyrostou. A taky si uvědomit, že i když se nám podaří vypěstovat jednoho dobrého hráče – nového Berdycha nebo aspoň tenistu kolem dvacítky, třicítky –, pořád to neznamená úspěšný Davis Cup. Tam potřebujete čtyři. A než mladí dorostou, Rosol už možná hrát nebude a Veselý bude mít kolem třicítky. Tyhle generace se můžou minout.“
Co změnit?
Možná to celé bylo až příliš krásné. Možná se prostě i ve sportu občas věci vykompenzují. „Debly mi vždycky vyšly, tady ne,“uznal Navrátil. Dvojice Roman Jebavý, Adam Pavlásek při vedení 2:0 dovolila soupeři snížit. Jiné varianty existovaly, ale... „Na schůzce mi Jirka Veselý řekl, že toho má dost a raději chtěl být fit do nedělního zápasu s Haasem. Když Berdych řekl, že jde hrát, tak hrál všechny dny. Otázkou je, jestli se tady síly šetřily dobře a jestli Jirka na Haaseho měl. To zpětně nevím,“uvedl český šéf.
Dumat nad detaily rozhodně bude, štvát jej baráž v Haagu jen tak nepřestane. Ale zároveň Navrátil ctí zásadu správných kapitánů, nejen těch tenisových: stát za „posádkou“
v lepších i horších časech. „Pochválím Lukáše. Letos se mu nedaří a porazit Haaseho v pěti setech, to klobouk dolů. Odvedl neskutečný výkon,“říká o Rosolovi.
A hodnocení Veselého? „Odvedl, co mohl. Kluci tam nechali všechno, za to jim chci poděkovat.“
Jenže také se u Severního moře ukázalo, že forma je věc dlouhodobá. Žebříček k českému týmu lichotivý nebyl: Veselý zažívá sezonu průměrnou, Pavlásek s Rosolem vyloženě mdlou. „Když se nedaří, je pak strašně složité odehrát dobře všechny tři dny v Davis Cupu. V neděli kluci hráli to, co umějí. Nestačilo to,“uznává Navrátil.
A hodlá dohlédnout na to, aby to stačilo příště. Byť o patro níže.