VE ŠKOLNÍCH LAVICÍCH S RÁKOSKOU
Bez fyzických trestů se učitelé obejdou teprve v moderní době, vysvědčení píšou dětem skoro 250 let a nacisté dávali žákům kromě pětek i šestky. Jaké další zajímavosti přineslo školství? text: jana syslová
1. TRESTY VE ŠKOLÁCH
Žádný rodič si dnes nedovede představit, že by se mu dítě vrátilo ze školy zmlácené bičem, tělesné tresty přitom byly po celá staletí považovány za běžný prostředek k udržení kázně ve třídě. Některé civilizace dokonce měly za to, že bití posiluje zdatnost a vůli – to je příklad starořecké Sparty, která proslula tvrdou výchovou dětí. Podobný názor převládal také ve středověké Evropě. „Podporoval jej postoj středověké církve k lidskému tělu, kdy bičování bylo běžně považováno za posilování sebeovládání,“vysvětlují lékařka Lenka Lovasová a expertka na sociální problematiku Kateřina Schmidová v knize Tělesné tresty.
Ani v nelítostném středověku však nebyli všichni zajedno, že žáky ve školách je nutné bít. Už v 11. století vystoupil arcibiskup Anselm z Canternbury proti krutému zacházení s dětmi a později se přidávali další myslitelé. Od 15. století vlivem humanismu a renesance společnost začala více řešit postavení dětí. Tělesné tresty byly akceptované v rodině, ale už méně ve školách. V našich zemích bylo fyzické trestání dětí zakázané roku 1867, řada učitelů, kteří nešli pro ránu daleko, si s nařízením ale hlavu nelámala. Dnešní čtyřicátníci byli často od kantorů vytaháni za ucho, za vlasy nebo dostali pravítkem přes ruku. Teď za fyzické tresty padají výpovědi.
2. UČENÍ A PRÁZDNINY
Zatímco čeští školáci se do lavic vracejí 1. září, kdy za sebou mají devět týdnů letních prázdnin, nizozemské děti jsou tou dobou dávno ve škole, protože jejich volno trvá šest týdnů, a naopak bulharští školáci zůstávají doma celé tři letní měsíce. Kdo stanovil, že české prázdniny budou zrovna v červenci a v srpnu? Stalo se tak v roce 1925 výnosem ministerstva školství a národní osvěty, do té doby se termíny začátku a konce školního roku několikrát upravovaly.
Když roku 1774 nařídila Marie Terezie povinnou školní docházku, zvyklosti na městských a venkovských školách se lišily kvůli způsobu života. Děti ve městech chodily do školy od listopadu do Velikonoc a po zimním kurzu začal letní, který trval od Velikonoc do září. Obyvatelé venkova potřebovali své potomky na polích a v hospodářství, kvůli čemuž se docházka zkracovala na zimní část od prosince do března a letní od Velikonoc do září a počítalo se s pauzou v období žní. Termíny se pak různě měnily, až se právě za první republiky ustanovil školní rok od září do června.
3. ZNÁMKY A VYSVĚDČENÍ
Známkování je další věc, za kterou mohou děti spílat císařovně Marii Terezii. S povinnou docházkou totiž bylo nutné stanovit způsob, jak zjistit, že školákům z probrané látky něco utkvělo v hlavě, a ty pilné ocenit. Vzniklo vysvědčení. „Na nejstarších vysvědčeních se ještě nesetkáme s nějakou pevně danou klasifikační stupnicí. Jedná se spíše o souhrnné hodnocení toho, jak se žák během studií učil a jak se choval,“píše se na webu Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského. Studenti gymnázií a žáci hlavních škol obdrželi vysvědčení dvakrát do roka, žáci škol triviálních ho dostávali, až když opouštěli školu. Od roku 1870 žáci dostávali čtyřikrát do roka zprávu se známkami psanými číslicemi – od jedničky do čtyřky. Čtyřstupňová klasifikace vydržela pár let, než byla nahrazena pětistupňovou, která přežila dodnes. Jedinou výjimkou
4. PROPADNUTÍ
Opakovat ročník museli již studenti jezuitských gymnázií. Jakmile nesložili zkoušku do vyššího ročníku, zůstávali v tom původním. V 19. století gymnazisté v případě nedostatečné na vysvědčení dělali opravnou zkoušku. bylo období protektorátu, kdy nacisté zavedli po vzoru Německa ještě šestky. V posledních letech se mluví o tom, jestli známky nenahradit slovním hodnocením, které je přesnější a osobnější. Odborníci se však neshodnou na tom, co je lepší, tak tady s námi známky asi ještě nějaký čas budou.
5. SVATÝ TÝDEN
Jak vznikl svatý týden, tedy týdenní volno před maturitou, není zcela známo. Název „svatý“snad pochází z 19. století, kdy na významné církevní svátky bývalo volno.
6. MALOTŘÍDKY
Málotřídní školy vznikaly od roku 1774, kdy na jednoho učitele připadalo až 80 dětí. Je to neuvěřitelné číslo a příčinou tak vysokého počtu dětí byly samozřejmě peníze. Snahou bylo co nejvíce ušetřit, problém byl už jen školu zřídit, natož udržovat její chod a platit kantory. Počet dětí na jednoho učitele postupně klesal – v roce 1922 byl stanoven na 60 dětí ve vícetřídních školách a 50 v malotřídkách, v roce 1948 klesl na čtyřicet.
7. SBĚR PAPÍRU I BYLIN
Sběrové akce se poprvé objevily za první světové války a školy se k nim znovu uchýlily za druhé světové války. Školám byl nařízen sběr kovů, papíru, kaučuku. Za socialismu se kromě toho začaly sbírat léčivé byliny a žáci byli využíváni při sklizni ovoce, brambor a vysokoškolští studenti jezdili na chmel.