HODINKY MÍSTO JOGURTŮ 1990

Tehdy v létě roku jsme poprvé vyjeli „na Západ“. Důvodů, proč na tuhle dovolenou nikdy nezapomenu, je ale daleko víc.

Ritě bylo sedm a Filipovi patnáct. Hlídala je moje maminka, a i když jsme odjížděli jen na týden, měla o nás strach. Mobily nebyly a my jeli přes Rakousko do Itálie. Poprvé jsme se vydali autem někam, kde jsme to neznali a netušili jsme, kde budeme spát. Počítali jsme s přespáváním v autě, vezli jsme si jídlo, malý vařič, pití. A peněz tak akorát.

Hned za hranicemi mě začalo bolet srdce z plných obchodů. Ne proto, že bych toužila po věcech, na které jsme neměli, ale cítila jsem smutek nad tím, kde jsme jako země mohli být také, kdyby… Potkávali jsme československá auta a všichni jsme na sebe radostně mávali a blikali. Jsme svobodní! A jsme tady! Všichni jsme tady!

První noc jsme přespali na parkovišti a na druhou noc, těsně před italskými hranicemi, jsme si dopřáli pokoj v malém hotelu. Ráno jsme vjeli do Itálie. Všechno pro nás bylo nové, barevné, voňavé, slunečné, i když jsme několik nocí za sebou spali v autě vedle „našeho“pole s kukuřicí. Byl tam klid, velký statek na dohled, ale bezpečně jsem se necítila. Kukuřice totiž šustila tak, že jsem nevěděla, jestli v ní není někdo schovaný a nepozoruje nás. Ale zvykla jsem si.

Odtud jsme vyráželi na pláž, ale i do Benátek, kde jsem si na náměstí Svatého Marka dala kafe, které stálo na naše peníze sto korun! Poprvé v životě jsem pila tak drahé kafe, ale jeho chuť cítím dodnes.

Vlastně jsem na tuhle dovolenou jela i proto, že jsem toužila po hodinkách s velkým ciferníkem. Jednou jsme si šli koupit jogurty do obchodu, kde měli i hodinky. A jedny vypadaly přesně jako ty z mých snů. Stály tolik, kolik dva jogurty, a když pan Fuchs viděl, jak se tvářím, koupil mi je místo jogurtů. Před obchodem mi je chtěl připnout na ruku, protože já byla rozklepaná štěstím, a když se na ně podíval blíž, řekl: „Víš, že jsou na ciferníku dvě divadelní masky?“Vzhledem k tomu, že jsem v té době byla u divadla už dvaadvacet let, byly tyhle hodinky z obchodu s jogurty dárkem opravdu pro mě! A jakmile jsem je měla, v Itálii mě už nic nedrželo. Chtěla jsem domů, za dětmi. Vyrazili jsme k rakouským hranicím a hned za nimi jsme zastavili u starého hotelu. Majitelka byla usměvavá stará dáma, a když nás vedla k našemu pokoji, významně mi tiskla ruku. Určitě si myslela, že mě pan Fuchs sbalil někde u silnice. Já si zase o ní myslela, že měla tenhle hodinový hotýlek už za války. Ale každopádně jsme si obě padly do oka. V koupelně jsem zjistila, že nevím, jak pustit vodu. Sedla jsem si na vanu a chtělo se mi brečet, naštěstí pan Fuchs nakoukl dovnitř a vodu pustil páčkou, která byla schovaná vzadu za baterií. Matrace byly naplněné slámou, ale protože jsme skoro po týdnu konečně nespali v autě, nevadilo nám to. Akorát jsem netušila, že když se mi splní lehce erotický sen milovat se na slámě, bude to tak píchat. Mysleli jsme, že se ještě jednou vyspíme v autě, ale nakonec jsme jeli z té nezapomenutelné dovolené na jeden zátah domů...