Zrušit, či nezrušit výjimečný stav? Macronovo dilema

Umetra v Paříži napadl hlídkujícího vojáka útočník nožem. Útok spojil s výkřiky o Alláhovi a Islámském státu. Příslušník francouzské armády se ubránil a čtyřicetiletého muže marockého původu zadržel. Podobný incident se ve francouzském hlavním městě už stal.

Tento způsob útoku se spolu se zneužitím automobilů stává stále četnější. Je jednodušší, nahrazuje sofistikovaněji připravované teroristické činy, které se nemusí zcela zdařit jako ten v Londýně. Předtím sedmatřicetiletý uprchlík zaútočil na předměstí Paříže na skupinu šestnácti vojáků. Na zemi zůstalo šest zraněných, z toho polovina těžce. Ve Francii bylo v poslední době zabito teroristy 239 lidí různých národností.

Bude mít za této situace francouzský prezident Emmanuel Macron odvahu odvolat na podzim výjimečný stav, jak to slíbil? Když to udělá, dost riskuje. Dal by tím občanům najevo, aby si zvykli na teroristické činy jako na svou každodennost. Výjimečný stav trvá ve Francii s několika přerušeními od listopadu 2015. Neutrpí tím Macronovo přesvědčení, že je představitelem nové mladé generace politiků, o kterém se dokonce začalo mluvit jako budoucím Napoleonu Bonapartovi? A že to bude právě on, kdo zreformuje s Angelou Merkelovou Evropskou unii, když s touto ideou zvítězil i ve volbách?

Jenže se současnými nejvýznamnějšími evropskými institucemi je to stále větší problém. EU i NATO zatím v boji proti terorismu a nelegální migraci občany příliš nepřesvědčily. Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker před Evropským parlamentem alespoň slíbil urychlit návrat nelegálních migrantů. To by potenciální základnu terorismu oslabilo. Uvidíme.