Vítězná romance Berlinale čaruje humorem
Kdo se bojí leckdy odtažitých festivalových filmů, má jedinečnou šanci změnit názor. Protože stejně jedinečný, a přitom divácky vstřícný je vítěz Berlinale O těle a duši, který přichází do kin.
Romance se zpravidla považuje za nedůstojnou slovutných soutěží, natož aby je vyhrála. Maďarská scenáristka a režisérka Ildikó Enyedi však křehkým a překvapivě zábavným příběhem plaché zralé lásky zrozené na jatkách odzbrojila i porotce.
Jako malé děti
Navíc důvtipně klame tělem: od záběrů jelenů na bílém sněhu se čeká unylá přírodní lyrika, od drsných rituálů porážky skotu zase plakátová agitka ochránců zvířat. Ani jedno z toho ovšem neplatí, oba zvířecí motivy zapojí autorka do děje mnohem originálněji, věcněji a bez obvyklé vyprázdněné symboliky.
Od diváků žádá jediné: aby důvěřovali vlastní zvědavosti. Zprvu totiž film O těle a duši zdánlivě aspiruje na další z komorních milostných dramat, střídajících krásné obrazy a kradmé pohledy. Jenomže pak se v podniku stane bizarní událost, která si vyžádá muže zákona uplácené pravou svíčkovou a policejní psycholožku, jejíž komisní výslechy nastolí tón absurdní grotesky. Načež se právě od nich odvíjí sbližování dvou uzavřených bytostí, navzdory věku kouzelně dychtivých a současně zranitelných jako děti.
Jateční love story
V chladném sterilním prostředí bílých plášťů, kde věčně odkapává voda i krev, s ozvěnou hovorů v závodní kantýně i tichých úkonů samotářských večerů se krok za krokem vyjevují osobnosti obou hrdinů, které ztvárnili Alexandra Borbély a Morcsányi Géza. On je pozdní debutant, ona rodačka z Nitry s nedlouhou zkušeností; přesto jejich herecký soulad působí neskutečně přesně a nenuceně. Jsou dojemní, aniž by žebronili o soucit, podivínští, aniž by šli do hysterické krajnosti, zábavní, aniž by metali kozelce, a vůkolní živočišnost nasávají, aniž by sklouzli k hrubosti.
Nadto jateční love story odmění trpělivého diváka důmyslnou stavbou, která plynule zvyšuje napětí, tempo, vzrušení i dávky smíchu. Zejména hrdinčin „vědecký přístup“k možnému intimnímu sblížení se stupňuje od detailu k detailu, ať si přehrává dialogy se slánkou a pepřenkou, nechává si radit od uklízečky, kupuje „zamilovanou“hudbu či snaživě sleduje pornofilmy, k nimž přikusuje gumové medvídky.
I když neobratnost hrdinů leckterého diváka šalebně uchlácholí, takže ho nový dramatický zvrat může zaskočit, režisérka dobře ví, jaké finále si žánr žádá – ale dokáže zákony sladkobolné romance splnit bez uzardění. Měkce samozřejmá nálada trvá do posledního záběru. A pokud si člověk odmyslí jistou monotónnost, kterou v sobě nese střídání scén ze života lidí a zvířat, vezme romantiku podle Ildikó Enyedi rád na milost. Neboť je vynalézavá, čistá, něžná a svým humorem nejen očišťuje, nýbrž mnohdy i čaruje.