Plynem se v Praze svítí 170 let
Pražané se zprvu vynálezu báli. Osahávali potrubí v domnění, že jím procházejí plameny
Jan Bohata redaktor MF DNES
Do nebývalé krásy se rozzářila královská metropole před 170 lety za vlády posledního korunovaného českého krále Ferdinanda V. Tehdy, v polovině září, se rozsvítily se soumrakem dvě stovky lamp sycených svítiplynem.
Podobné lampy už v té době řadu let ozařovaly ulice Londýna, Paříže nebo císařské metropole Vídně. Mihotání světel ozářilo Pražanům cestu Celetnou ulicí, Staroměstským náměstím, Jezuitskou ulicí (dnešní Karlova), Mostním náměstím (dnešní Křižovnická ulice), ulicí Na Příkopě, Koňským trhem (dnešní Václavské náměstí), Ovocnou ulicí, Novou alejí a Uršulinskou ulicí (dnešní Národní třída). Plynové rozvody dělníci položili také na Karlově mostě. Vedlejší ulice v té době ještě osvětlovaly obyčejné olejové svítilny.
Karlín zásobárnou plynu
Médium lampám dodávala plynárna v Karlíně, tehdejším pražském předměstí. Plyn vyráběla z černého uhlí. „Součástí plynárny byly dva, později dokonce tři velké plynojemy, které jsou zachyceny také na několika vyobrazeních,“uvedl historik Ladislav Monzer.
Smlouvu o zavedení plynových lamp na pražské ulice podepsal pražský purkmistr Josef Müller tři roky před slavnostní premiérou s Vratislavskou plynárenskou společností. Ta na provoz nového osvětlení získala monopol na dvacet let. Dohoda specifikovala i to, jak budou lampy na ulice osazeny.
„Vzdálenost svítilen od sebe bude 80 až 120 vídeňských stop (přibližně 25 až 37 metrů), velikost motýlových plamenů na dva vídeňské palce (52 milimetrů) šířky a jeden vídeňský palec (26 milimetrů) výšky,“vypočítává smlouva. Ta zároveň požadovala, aby lucerny mohly být adaptovány na olejovou náplň v případě, kdyby s plynem nastaly problémy.
Osvětlení prostřednictvím svítiplynu v nedůvěřivé veřejnosti probouzelo zprvu nejistotu. Pražané dokonce kradmo osahávali plynové potrubí, mysleli si totiž, že jimi procházejí plameny. Obavy před explozí museli překonávat také údržbáři najatí na rozsvěcení a zhasínání lamp. Ovšem výbuchů bylo i v dřevních dobách plynového osvětlení opravdu pomálu.
Navzdory obavám ze svítiplynu se novinka brzy ujala. „Postupně, neboť lamp, jež v současné době již planou, je ve městě 269. Cídění takového množství lamp žádá si již několik dnů času,“uvedly Národní listy v září 1847.
Již v říjnu před 170 lety počet planoucích hořáků stoupl na téměř 600. Malebné bylo prý zejména osvětlení Koňského trhu (Václavského náměstí). Tam lampy svítily ve dvou řadách po 50 kusech. Záhy si plynové osvětlení pořizovaly i hostince a obchody.
Podnikatelský boom
Boom zažívalo nejen osvětlení, ale také souvisící plynárny. Po karlínské následovala na opačném konci Prahy v roce 1857 smíchovská. U jejího vzniku stál proslulý průmyslník František Ringhoffer. Ten později plynárenskou společnost přepustil podnikateli Maxi Löwenfeldovi. Firma v dobách své slávy obsluhovala 11,4 kilometru potrubí a oživovala 142 půlnočních lamp, které svítily od soumraku do půlnoci, a 66 celonočních luceren.
V obou případech šlo o soukromé firmy a s jejich službami a cenami nepanovala úplně spokojenost. Pražský purkmistr František Václav Pštross proto v roce 1862 inicioval zrod první plynárny v obecní režii. Stála na Žižkově v místech, kde stojí Dům odborových svazů a Vysoká škola ekonomická.
„Náklady byly vypočteny na tři čtvrtě milionu zlatých a nová stavba měla vzniknout na pozemku o rozloze více než třiceti tisíc metrů čtverečních,“uvedl historik Monzer.
Stavět se začalo na podzim roku 1865, v základech se ocitly i zbytky renesanční Krocínovy kašny zbourané na Staroměstském náměstí. Žižkovská plynárna ve své době patřila k nejdůležitějším podnikům svého druhu v metropoli. V jejím areálu vznikla také elektrárna poháněná svítiplynem.
Elektřina místo plynu
Plynu však postupně rostl konkurent v podobě elektrického osvětlení. V roce 1882 František Křižík osvětlil Hybernskou ulici svými obloukovkami. Ty o šest let později ozářily také ulice Žižkova.
Avšak ještě ve 40. letech 20. století s tmou v Praze bojovalo přibližně 10 tisíc plynových lamp. Jejich konec přišel na jaře roku 1985, kdy byly na elektrický provoz přebudovány poslední lampy na Loretánském náměstí na Hradčanech. Do Prahy se vrátily až v roce 2002.
Historie veřejného osvětlení je však v metropoli mnohem starší. Na Staroměstském náměstí tmu ve 14. století prořezával svit ohně na pánvích. Císař Rudolf II. v 16. století vydal nařízení, aby byla osvětlena některá místa v Praze, cestu ukazoval otevřený plamen v kotlích. Trvalé osvětlení bylo v Praze zavedeno až za vlády Karla VI. roku 1723, kdy 121 olejových luceren osvětlilo Královskou cestu.