Čím vyšší napětí, tím dál se držte

Michala Kříže, odborného konzultanta pro elektrotechniku, úraz, který si Daniel Křeček přivodil od drátů vysokého napětí, nepřekvapil. Smrtelné nebezpečí podle něj hrozí, aniž dojde ke kontaktu člověka s dráty.

Jak vlastně dochází k obloukovému výboji?

Čím větší je v drátech elektrické napětí, tím se zvětšuje vzdálenost, na kterou je schopen výboj přeskočit. Na trati v Plzni mají dráty kolem 25 tisíc voltů. Proud si hledá cestu na nejbližší místo s rozdílným napětím. Když se tam připlete člověk, výboj ho může zasáhnout, protože dotyčný převzal nulové napětí země. Stál totiž na vagonu, který je uzemněný přes kolejnice.

Lze mluvit o nějaké bezpečné vzdálenosti?

Ta není určena jednoznačně, protože ve hře jsou i další faktory. Riziko se zvyšuje v případě výskytu nějakého hrotu. Jako hrot mohl fungovat i telefon, který ten chlapec zdvihl nad hlavu. Výboj pak může přeskočit na větší vzdálenost. Samozřejmě hraje roli i to, o jak vysoké napětí jde.

Přitom ptáci normálně sedí na drátech a nic se jim nestane.

Protože ptáci převzali potenciál toho drátu. Kdyby se někdo na ten drát pověsil a zachoval dostatečnou vzdálenost od země, také se mu nic nestane.

V srpnu usmrtil ve Vlašimi výboj několik telat na pastvě. Jak se to mohlo stát?

Pokud vím, způsobil to dravec, který při dosedání na dráty svými křídly překlenul vzdálenost mezi vedením a sloupem. To pak způsobilo výboj, který zabil dobytek pohybující se v blízkosti sloupu.

Nejvíc se těším, až mě pustí domů a jak si pořídím štěně. Udělal jsem blbost, platím za to, ale co se mi stalo, už nezměním.

Je to, co se přihodilo Danielovi, podle vás ojedinělé?

Právě že ani ne. Například v Indii, kde se lidé vozí na vagonech, se takové případy stávají. Rozhodně o tom neslyším poprvé. Lézt na vagony je hazardování se životem. (kar) Utěšuju se tím, že stejně nefungovala. Stejně jsem ji už necítil. Má to výhodu, že jsem o něco lehčí, čili budu mít snazší přesuny. Naopak nevýhodou je zhoršená stabilita. Tak mi to alespoň vysvětlili,“věcně referuje mladík.

Přítelkyni si našel po úraze

Dřív hodně sportoval, chodil do posilovny, boxoval a hrál fotbal. To všechno je teď pryč. Trčí v nemocnici a většinu času se snaží prospat, aby mu dlouhé dny ubíhaly co nejrychleji. Občas mu je zpestřují návštěvy. S dárky se například ohlásili lidé z olomoucké neziskovky Rescue, kteří Danielovi také zpestřují program třeba výlety. S rodiči někdy dorazí do nemocnice i osmiletý bráška Tobiáš a pravidelně ho navštěvuje přítelkyně.

„Se Šárkou se známe dlouho, ale dohromady jsme se dali až po té mé nehodě. Chce mi pomáhat. Mám taky štěstí, že bydlíme v baráčku se zahradou, rodiče v něm už udělali bezbariérové úpravy, abych se tam dostal s vozíkem,“usmívá se Daniel.

Život si už přeplánoval

Je mu jasné, že svůj život musí vystavět od základu jinak, a uvažuje o tom s překvapivým nadhledem. Nehroutí se, dokonce už to má vymyšlené. Učil se automechanikem, ale s touto profesí se musí rozloučit. Dostane invalidní důchod, vyřídí si příspěvek na péči, a když si sežene ještě nějakou domácí práci, strádat rozhodně nebude.

Nějaký čas plánuje zůstat u rodičů, časem by se ovšem o sebe chtěl starat sám. Tvrdí, že mu nedělá dobře být závislý na něčí pomoci.

„Nejvíc se těším, až mě pustí domů a jak si pořídím štěně. Udělal jsem blbost, platím za to, ale co se mi stalo, už nezměním. Kolem sebe vidím mnohem horší chudáky. Byl tu jeden Rus, co po pracovním úrazu nemůže hýbat ani rukama. To já jsem na tom ještě dobře,“optimisticky se loučí Daniel.