Proč by Anča neměla ufiknout Mirkovi hlavu
Petra Suchomela, vedoucího reportérů MF DNES
Nabudete-li dojmu, že něco nefunguje, svěřte problém nefungujícímu úřadu a svažte ho nefunkčními pravidly. To, co se na počátku hroutilo, náhle se jeví jako zanedbatelná drobnost.
Zákonodárci se tímto principem řídí vcelku bez výjimky. Už ze své podstaty nemohou než regulovat a zaměstnávat byrokraty kontrolou. Neobyčejně důsledně se však zásady přidrželi, když se rozhodli spoutat živelné investice do volebních kampaní. Z původního nápadu škrtit a hlídat výdaje stran, aby si hlasování nemohl koupit kdejaký miliardář, zůstal jen mrazivě zbytečný úřad, nepoužitelná pravidla a naprostý chaos. Zmatek, v němž se dá na někdejší divočinu zavzpomínat s oprávněnou slzou v oku.
Nový orgán už k normám vydal příslušné instrukce. Vyplývá z nich, že pokud Anča Nováková z Dolního Podpaží zahoří slabostí pro Mirka Kalouska a bude si ho chtít nedlouho před volbami píchnout na plot, bude se muset zaregistrovat na úřadě a zřetelně vyplnit, kdo je zadavatelem a zhotovitelem výstřižku. A aby snad nevznikla mýlka, noví specializovaní úředníci se usnesli, že započítají každý plakátek počínaje velikostí A4. Ušmikne-li tedy Anča Mirkovu bustu hned pod krkem, smí si malými Mirky polepit třeba celou chalupu. Leda by horlivého kontrolora napadlo plochu ufiklých hlav sousedovic malých Mirků sčítat. To by pak Anča vysolila tučné penále.
Strany zase musí přepočítávat na peníze práci dobrovolníků, kteří za práci žádné peníze neberou, neboť i jejich úsilí má podle autorizovaného úředního výkladu svoji hospodářskou hodnotu.
Největší nesnáze nastávají, vypraví-li se nynější politik na služební cestu. Bude-li si chtít premiér v sobotu odpoledne vyrazit mýrnyx týrnyx do zoo, může vesele obdivovat kopulující lední medvědy, jen se nesmí dát do řeči s voličem a zmínit se nedej Bože o politice. Pokud by to udělal, musí započítat do agitačních nákladů nejenom lístek do zahrady, ale i kafe či zmrzlinu, které si během výletu koupí, nemluvě o ekonomické hodnotě cesty služební audinou, již mu jakožto chráněné osobě platí stát, a vytváří tak nerovné podmínky pro úřadem střeženou spravedlivou soutěž.
Nynější hlava státu je zase osočována, že svými cestami do krajů, na které se vydává už pátým rokem dle velmi rigidního harmonogramu, pořádá černou kampaň. Úředníkům totiž nehlásí, na kolik přišlo v Havlíčkově Brodě na náměstí vztyčení pódia, které tam postavila a zaplatila radnice.
Celé je to nejenom nefunkční a nepřehledné, ale především nedůstojné a ultratrapné. Zvláště to vynikne právě u prezidenta. Člověk, který před pěti lety zdárně prošel dvěma koly volby s podporou bezmála tří milionů hlasů, se uchází o druhý mandát coby obhajující hlava státu. Logicky i správně si tedy s sebou nese všechny výhody i nevýhody prezidentství. Na jedné straně mu radnice staví pódium, na druhé ho voliči už pět let bez oddychu sledují ve všech jeho slabých chvilkách – a že jich má dnešní hlava státu požehnaně! Hlásit úředníkům pomalu i to, kolik se při prezidentské cestě do Frýdku-Místku použilo rolí toaletního papíru, je něco tak svízelného, že se k novým regulím dnes nehlásí už ani jejich autoři.
Na celém tom faux pas není důležité, že to mají strany a politici těžké – však oni už to všechno nějak obejdou – ale že bez záclon odkrývá, jak mizerné zákony mohou hladce projít vznešeným schvalováním. Normu psali zákonodárci sami pro sebe, s přihlédnutím k vlastní praxi, zkušenostem i starostem, tisíckrát všichni prošlapali terén, na který nové paragrafy montovali.
Jakou úroveň dokonalosti asi vykazují pravidla plozená v oblastech, s nimiž nemají přímou zkušenost?