První dny v práci: ode dneška až do penze?

Je to šok. Jeden den sedíte ve školní lavici, druhý za pracovním stolem. Ve zcela novém světě. Musíte si zvyknout na pravidla, zodpovědnost, stereotypní režim a třeba i na otravného šéfa. Je to stres a může chvíli trvat, než se se změnou vyrovnáte.

Snažte se zapadnout, ale nikdy nepopírejte sami sebe. Možná se tak moc soustředíte na to, abyste udělali co nejlepší dojem, až se třeba začnete chovat úplně jinak, než je vám vlastní. Usmát se na kolegy a být komunikativní neznamená, že jim musíte odkývat úplně všechno, co ani zdaleka nepřipomíná vaši práci.

Když je šéf ťunťa, poraďte si sami

První dny v práci využijte k seznamování. Naučte se jména kolegů, zjistěte, co kdo dělá a jaká práce čeká vás. „Když jsem nastoupil, dostal jsem počítač a svůj stůl, ale tím to skončilo. Šéf mi nic nevysvětlil a nikomu mě nepředstavil, takže jsem ani nevěděl, co přesně obnáší má práce. V podstatě zmizel, takže jsem neměl možnost se ho na to zeptat,“vypráví o svých začátcích Ivan z Prahy, který nastoupil do telekomunikační společnosti. „Nakonec jsem se zvedl od stolu a šel se představit sám. Obešel jsem všechna oddělení a zjistil jsem, jak se můžu zapojit. Na šéfa jsem se nezlobil, ale můj dojem z něj už navždycky byl, že je ťunťa.“

Nečekaných překážek v začátcích se nezalekněte, můžete se z nich výborně učit. Ivan dodává, že se na tuto zkušenost sice mohl dívat negativně, ale chodil domů s tím, že má super práci, protože si v ní může dělat, co chce. Snažte se tedy na komplikacích hledat spíš to pozitivní.

Kolik? Kde? Jak? Nebojte se ptát

Atmosféra ve firmě závisí na firemní kultuře. I když se zaměstnavatel snaží vytvořit přátelskou náladu, může být pro nováčka obtížné si zvyknout. „Například v korporátním prostředí bývá pro mladé lidi velmi nepříjemná svázanost předpisy a procesy. Občas prožívají zklamání, že jejich práce naráží na různé hranice a omezení. Zároveň bývají zahlceni novými postupy,“vysvětluje pracovní psycholog Tomáš Vašák.

Podle Hany Mužíkové z HR oddělení firmy Deloitte je pro čerstvé absolventy nejtěžší si zvyknout na pravidelný režim. „Přestože podporujeme flexibilitu například formou práce z domova a zkrácených úvazků, některé pozice vyžadují pravidelnost. U nás funguje politika otevřených dveří, není problém kdykoliv přijít zkonzultovat jakýkoliv problém. Když absolvent něčemu nerozumí a potřebuje pomoct, neměl by se bát zeptat.“

Ne v každé firmě ale najdete otevřené dveře. Abyste neměli pocit, že všechny kolem otravujete, zeptejte se nadřízeného, na koho se můžete obracet s dotazy. Budete tím pádem mít oficiálně pověřenou osobu a nemusíte se cítit při každé další otázce hloupě. Nepředstírejte, že něčemu rozumíte, když to není pravda. Nikdo nečeká, že budete první dny naprosto samostatní. Na druhou stranu nespoléhejte na to, že vám budou každou otázku ochotně zodpovídat desetkrát. Nové informace si zapisujte a opakujte.

Je to špatné. Mám to vzdát?

Někdy se to nepříjemně sejde. Málo peněz, nepřátelská atmosféra, drsný šéf a práce, která vás nakonec zas tak nebere. Jste ale na začátku své kariéry a nebylo by moudré odcházet dřív, než si jste stoprocentně jistí.

„Doporučuji rozhodovat se na základě delší zkušenosti, ne prvního dojmu,“říká Tomáš Vašák a dodává: „Je to, jako když se dříve chodilo do světa na zkušenou. Teprve po roce či dvou můžete říct, jestli je tohle práce, která vás baví, a jestli vám firma vyhovuje.“Ať už se potýkáte s čímkoliv, obvykle vám pomůže, když co nejlépe poznáte prostředí, a to chce čas.

Právě po roce se rozhodla odejít i devětadvacetiletá Dana z Prahy: „Při nástupu mi firma slibovala, že budu jezdit na veletrhy do ciziny a komunikovat s lidmi, ale nakonec jsem dělala jen technickou podporu a veletrh by mohl být maximálně tak jednou ročně. Snažila jsem se s šéfem domluvit, chodila jsem si na práci stěžovat, jenže pokaždé přišly jen sliby a nic se nezměnilo. Když jsem dávala výpověď, nadřízený mi řekl, že si stěžuje hodně lidí, ale nakonec si zvyknou. Mě se jim prý zlomit nepodařilo.“

Pokud neděláte práci, na kterou jste nastoupili, je v pořádku se ozvat. Někdy nadřízený ani neví, že vám daná náplň nevyhovuje, pokud mu to nesdělíte. Pakliže vám však firma dlouhodobě odmítá vyhovět, nemá smysl se trápit. Nezapomínejte, že zkušební doba slouží zaměstnavateli i vám. Obě strany se během tohoto období mohou rozhodnout, že jim něco nesedí, a spolupráci ze dne na den ukončit.

Chyba je kámoš!

Někdy můžete mít divný pocit, že si o vás nadřízený myslí bůhví co, že svou práci neděláte dobře nebo že jste nezapadli. Užíráte se, ale přitom to nemáte ničím podložené. Řekněte si o zpětnou vazbu. Ideální je domluvit si hned na začátku pravidelné schůzky se šéfem a rozebrat na nich vaši práci, pocity i problémy. Nebojte se kritiky, bude pro vás velice užitečná. Jakmile se ji dozvíte, můžete se aktivně zlepšovat. A člověk, který na sobě dokáže zapracovat, je ideální zaměstnanec, jehož si okolí váží. Chyba tedy není problém, ale cesta ke zlepšení. Nejde o to, zda ji uděláte, tu totiž na začátku provede téměř každý, důležitější je váš přístup k ní.

„Nedávno se na mě obrátila sestřička, která po škole nastoupila na ARO. Po měsíci se u ní objevily poruchy spánku a návaly úzkosti. Měla velký strach, aby něco nespletla. Její školitelka jí navíc několikrát ostře vytkla různé nedostatky. Začala si tedy věci pečlivě zapisovat a opakovat si je i po práci. Naučila se rychlá dechová relaxační cvičení pro zbavení úzkosti. A především si popovídala se svou školitelkou o svých pocitech a obavách,“vypráví případ z praxe Tomáš Vašák. „Problém se velmi rychle vyřešil a ona zvládla celou adaptaci. Jde o to najít si efektivní způsob učení, pracovat se svými emocemi a říct si o pomoc. Obvyklá chyba je, že se snažíme ukázat v nejlepším světle, a tak si o pomoc neřekneme. Když potom selháváme, místo řešení se necháme ovládnout negativními emocemi, čímž se náš výkon ještě zhoršuje. Je to pak začarovaný kruh.“

Nekritizujte hned. Až za chvíli

Může se vám také zdát, že jsou kolem vás všichni neschopní a nic nefunguje tak, jak by mělo. Nechte si své soudy minimálně ze začátku pro sebe. Počkejte pár měsíců, až budete mít lepší pozici. Pak přijděte s konkrétními návrhy, co by se dalo vylepšit. „Mladé lidi zběhlé ve využívání moderních technologií velmi frustruje zastaralost technologií u zaměstnavatele. Nedokážou pochopit, proč nelze propojit jednoduché aplikace nebo proč nemohou pracovat z domova. A upřímně řečeno se jim vůbec nedivím,“uznává Tomáš Vašák.

Teprve po roce či dvou můžete říct, jestli je tohle práce, která vás baví, a jestli vám firma vyhovuje. Tomáš Vašák, psycholog