Recenze: Jaký je druhý Kingsman
První Kingsman příjemně bavil a nepříjemně končil, když zabil hlavní postavu v podání Colina Firtha. Naštěstí špionážní komedie umí hrdinu vzkřísit, takže druhé části zvané Zlatý kruh nic nechybí. Spíš přebývá.
Vedle nečekaného oživování svého lídra totiž musí komiksoví členové tajné britské služby ještě spolupracovat s americkými kolegy, oženit nováčka a samozřejmě zachránit svět. Příliš mnoho motivů a odboček vede k tomu, že druhý, nabobtnalý díl Kingsmana je slabší – přesně v duchu oné čtvrthodinky, o kterou je zbytečně delší.
V hlavní roli alkohol
Ani zápletka se nepyšní objevností, zase už ji budují drogový kartel, smrtící virus a honba za protilátkou – i když se musí uznat, že s provařenými rekvizitami se tu pracuje jinak a že americký prezident chystající zákeřnou léčku na narkomany představuje zábavně kontroverzní vedlejší linku.
Rytmus vynalézavých akcí naštěstí Kingsman: Zlatý kruh udržuje od úvodní rvačky v jedoucím taxíku korunované raketami. Julianne Moore coby usměvavě krutá královna světového trhu s opiáty se posouvá až k bondovské parodii výbavou svého sídla, počínaje robotickými psy a konče kanibalským mlýnkem na maso, ovšem padoušské znaky se v historii žánru nutně opakují. Originál zosobňují pouze a právě Kingsmani, uhlazení gentlemani vyzbrojení anglickým klidem a deštníkem: i když jich po likvidačním úderu zbude hrstka, mají vždy po ruce záložní plán. Zavede je do Kentucky za obdobně utajenými Statesmany, skrytými pod výrobou stejnojmenné lihoviny. A právě střet americké whisky s ostrovní zálibou v martini, respektive nositelů jmen artušovské legendy s kovbojskými přeborníky v házení lasem pojmenovanými podle alkoholických nápojů dává „dvojce“jinou náladu včetně country. Hudební složka je vůbec skvostná a hrdinná rozlučková hymna Marka Stronga čili Merlina vskutku dojemná.
Včetně Eltona Johna
Pod nánosem americké kovbojky ubývá původního, ryze britského stylu, alespoň jej však podpoří festival v Glastonbury, nemluvě o sladce potrhlé eskapádě Eltona Johna, „přítele zvířat“. Muzikantská produkce tak zachraňuje druhému dílu stejnou známku, jakou měl první, byť je film divácky únavnější kvůli sklonu k pouťovým efektům.
Firthův špion se nevrací jako zombie ani zlé dvojče, jak žertem sliboval režisér Matthew Vaughn; zvolená varianta není z rodu zázraků, ovšem sám fakt, že je zpět, pochyby přehluší. Což platí vlastně pro celý film: akce s alpskou lanovkou sice přebije finální bitku, kde zlosynka nemá ani řádné sólo, ale člověk je prostě rád, že jsou mile cyničtí borci po třech letech zase v kině.