Čárkami se oddělují:

1. 2.

větné členy a věty v souvětí spojené souřadně v jiném poměru než slučovacím: Rozhodněte, zda následující slova jsou příslovce, nebo předložky – poměr vylučovací. Měsíce plynuly, a mrazy nepovolily – poměr odporovací (spojku a lze nahradit spojkou ale). Hádal se, a dokonce na nás křičel –

poměr stupňovací. Stál jsem na ramenou obrů, a proto jsem viděl tak daleko – poměr důsledkový.

3.

volně připojené větné členy a výrazy (např. volné přívlastky, členy v přístavkovém vztahu): Deštné pralesy, ohrožené dnes více než kdykoli v minulosti, hrají nezastupitelnou úlohu v ekosystému Země (přívlastek volný); Beethoven, jeden z největších skladatelů všech dob, byl v osobním životě velmi nešťastný člověk (volný přístavkový vztah).

4.

oslovení a výrazy vytčené před větu či za ni: Jano, nedělej to. Lyže, ty mu byly vším. Jen ho nechte být, otravu.

5.

věty závislé od vět řídících, ať hlavních, či vedlejších: Řekl, že přijde. Řekl, že splní svůj slib, protože sliby se mají plnit. Ale: Řekl, že přijde a splní svůj slib. Mezi větami vedlejšími (že) přijde, splní svůj slib je poměr slučovací, proto se tu čárka podle pravidla číslo 1 nepíše!

CHYTÁK:

Jedna z nejčastějších chyb pramení z utkvělé představy značné části uživatelů, že pokud spojovací výraz v slučovacím poměru zopakujeme, vzniká důvod k položení čárky. Nikoli, nevzniká: Ve variantě Řekl, že přijde a že

splní svůj slib čárka před aže rovněž nestojí – stavba souvětí totiž zůstává v obou posledních příkladech zcela tatáž!

6.

vsuvky a věty vedlejší vložené (vsuvky je ovšem možno oddělit i pomlčkami či závorkami); čárka se píše zleva i zprava: Tento problém, bez ohledu na jeho složitost, musíme vyřešit. Tento problém, a na to nezapomínejme, se týká nás všech. Řekl, že nám pomůže, a slib splnil.

7.

vedlejší věty vložené obsahující víceslovný spojovací výraz; zde se pak čárka předsouvá před jeho první složku: Vyslechnu si vás, a když mě přesvědčíte, pomůžu vám.

CHYTÁK:

I toto poslední pravidlo dělá v praxi velké problémy. Zbytečně: stačí si pamatovat, že jde spíše o grafickou záležitost. Jazykově logičtější by totiž byla tato podoba uvedeného souvětí: *Vyslechnu si vás a, když mě přesvědčíte, pomůžu vám. (Věta vedlejší s když je vložena mezi dvě věty hlavní.) Předsunutím čárky prostě jen řešíme nevzhlednou grafiku takovýchto souvětí.

POZOR ALE!

Jiný je případ, který uvádíme v bodu 5: v něm nejde o vedlejší větu vloženou, nýbrž o věty vedlejší souřadně spojené. Takže pravidlo 7

nelze zobecnit tak, že před a když, a jestliže, a protože, a přestože… píšeme vždy čárku. Srovnejte: Vyslechnu si vás, a když mě přesvědčíte a když se už teď budete chovat slušně, pomůžu vám. Kromě několika zvláštních případů, jež probereme dále zde i v příštím dílu, jsou všechny jevy související s psaním interpunkční čárky kombinací či důsledkem výše uvedených sedmi pravidel.