Kdo dostane azyl? EU to řeší příliš dlouho
Co je s lidmi, kteří během migrační krize dorazili do zemí Evropské unie? Studie uznávaného institutu Pew Research Center ukázala, jak zdlouhavé je rozhodování o tom, zda jim dát, či nedat azyl.
Tomáš Lébr redaktor MF DNES
Jak funguje přijímací procedura lidí, kteří se v posledních letech většinou nelegálně dostali do západní části Evropy? Důkladné analýze ji podrobil washingtonský institut Pew Research Center. Použil k tomu oficiální údaje z posledních dvou let (2015 a 2016) ze všech zemí Evropské unie doplněných o Norsko a Švýcarsko.
Během těchto dvou let požádaly o azyl zhruba 2,2 milionu migrantů, polovina z nich v pouhých dvou zemích – Německu a Švédsku.
A na začátku letošního roku stále více než polovina z celkového počtu migrantů (52 %) ještě nevěděla, jestli jim bude udělen azyl. Po dobu rozhodování mají v každém případě právo na ubytování, stravu a lékařskou péči.
Dalších čtyřicet procent se svými žádostmi o azyl uspělo. Pouhá tři procenta běženců po zamítnutí žádosti vrátily evropské úřady zpět do domovských zemí. U dalších pěti procent migrantů, jejichž žádost byla rovněž zamítnuta, nebylo známo, kde se nacházejí.
Velký rozdíl mezi jednotlivými zeměmi posuzujícími žádosti je podle studie v délce času, dokdy jsou schopny o žádosti rozhodnout. A ta je zároveň hodně ovlivněna tím, ze které země žadatel o azyl pochází.
Nejsnazší to mají Syřané
Více než polovina (53 procent) běženců pocházela ze Sýrie, Afghánistánu a Iráku, tedy ze zemí zmítaných ozbrojenými konflikty. Nejsnazší to podle Pew Research mají žadatelé ze Sýrie.
Například čekací doba na verdikt o azylu syrského běžence byla v Německu v posledních dvou letech zhruba tři měsíce. Belgii se dokonce podařilo toto období „stáhnout“na měsíc. Pro srovnání – v Norsku musel a musí Syřan čekat na rozhodnutí více než rok. Ze všech zhruba 650 000 Syřanů, kteří ve sledovaném Maďarsko Řecko Španělsko Finsko Rakousko Albánie Kosovo Afghánistán Írán Srbsko Procento čekajících 94% 90% 69% 67% 66% Procento čekajících 89% 77% 77% 77% 74%
období dorazili do Evropy, jich však na začátku letošního roku čekalo na rozhodnutí jen 130 tisíc. Iráčané a Afghánci to měli podle studie podstatně složitější.
Pew Research upozornil, že mezi země, které o azylu rozhodují vcelku rychle, patří Německo. To je přitom s přehledem nejčastějším cílem běženců – o azyl zde zažádalo 1 090 000 osob. Na rozhodnutí o azylu zde na konci sledovaného období čekalo 49 procent žadatelů, tedy asi 530 000 osob. Nadprůměrnou efektivitu prokázaly podle institutu také úřady ve Švédsku, Belgii, Nizozemsku a Itálii. Ta zvládla vyřídit 72 procent žádostí.
Na opačném konci hodnocení skončilo podle institutu Maďarsko s jasně protiuprchlickou vládou, kde ke konci roku 2016 čekalo na posouzení žádostí 94 procent ze 70 000 příchozích. Těsně ho následovalo Řecko, z 50 000 lidí na vyřízení žádosti čekalo 45 000 osob (90 procent).
Procentuálně přitom byli na prvním místě v podílu čekajících Albánci. Z 80 000 žadatelů o azyl jich na konci roku 2016 čekalo 75 000 (89 %). Jen o něco menší procentuální podíl je v případě žadatelů z Kosova. Na třetím místě jsou Afghánci, kteří přitom představují po Syřanech druhou nejpočetnější skupinu žadatelů o azyl.
V Česku v letech 2015 a 2016 podle údajů ministerstva vnitra zažádaly o mezinárodní ochranu 3 003 osoby, přičemž úřady rozhodly ve 2 797 případech. Azyl dostalo v tomto období pouze 219 osob, tedy méně než deset procent. Doplňkovou ochranu, která se na rozdíl od azylu uděluje na předem stanovenou dobu, přiznalo ministerstvo 701 osobám. Více než třetinu žadatelů tvořili občané Ukrajiny. Ministři zahraničí Iráku, Íránu a Turecka, tedy států, které nesouhlasí s uspořádáním referenda o nezávislosti iráckého Kurdistánu, se domluvili, že jejich země jsou připraveny proti referendu reagovat. Neřekli však, jak konkrétně. Iráčtí Kurdové plánují hlasovat o nezávislosti ve své autonomní oblasti už 25. září. Ministři zahraničí tří zemí vyjádřili obavy, že referendum by mohlo ohrozit další pokrok v boji proti Islámskému státu v Iráku. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan pohrozil Kurdistánu, že na něj uvalí sankce. Ankara se obává, že hlasování povzbudí povstání Kurdů na tureckém území. O vznik nezávislého státu se Kurdové snaží od konce první světové války, kdy Blízký východ rozdělily koloniální mocnosti. (ČTK)