Řekni „útočná puška“, nebo střelím!

Velká reportáž na prvních třech stranách tohoto vydání ukazuje, kdo jsou lidé, kteří usilují o zbrojní průkaz. Mladí i staří, klidní i vzteklí, chytří i – řekněme – méně chytří. Někteří si zbraně pořizují ze strachu, jiní si tím možná kompenzují nějaký komplex, jiní zase mají střílení zkrátka jako koníčka.

Jednu věc však má mnoho ozbrojených občanů společnou. Jsou to velcí puntičkáři.

Což je zajímavé. Člověk by čekal, že někdo, kdo nosí za pasem věc, která umí kohokoli během vteřiny změnit v mrtvolu, se nebude příliš zabývat detaily. Ale ne. Záleží na každém slovíčku.

Například. Drtivá většina z nás si myslí, že ta zbraň, kterou nosí čeští vojáci, je samopal. Ti, kdo byli na vojně, to znají jako samopal. Ti, kdo nebyli, ale viděli aspoň seriál Chlapci a chlapi, to taky znají jako samopal.

Ale neříkejte to nadšencům do zbraní. Podle jejich odborného žargonu to totiž není samopal, ale takzvaná útočná puška. Z nějakého důvodu to zasvěcenci považují za nesmírně důležité. A velice je pobuřuje, když to někdo nechce pochopit.

My, kteří pracujeme v redakcích, to dobře známe – kdykoli v nějakém článku tyhle termíny zaměníme, přijde velká spousta rozhořčených reakcí: Žádný samopal! Útočná puška! Už si to proboha jednou zapamatujte!

K odborným znalostem chováme samozřejmě velký respekt. Jenže v tomhle případě situaci poněkud komplikuje fakt, že tahle útočná puška se oficiálně jmenuje Samopal vzor 58.

Ale pozor – byla by velká chyba pokládat všechny samopaly za útočné pušky. Vzpomeňme například na zbraň, kterou třímá nad hlavou Jan Žižka na slavné fresce ve filmu o Černých baronech. Vypadá to sice prakticky stejně jako inkriminovaná „puška“vzor 58 – jen zásobník to nemá zahnutý jako banán, ale kulatý jako ešus – puška to však v žádném případě není. Je to ruský samopal Špagin.

To mimochodem znamená, že voják Kefalín porušil rozkaz. Jeho velitel major Terazky přece jasně požadoval, aby „súdruh Žižka“měl v ruce „aspoň ľahký guľomet“.

Rozdíl mezi puškou a samopalem není velký, třebaže uznáváme, že pro někoho to může být věc zásadního významu. Spočívá v tom, čím se z té věci střílí, jak velké jsou náboje a jak rychle letí z hlavně kulka. Kulka! Ajaj. Další slovo, při kterém mají zbraňoví nadšenci sto chutí odjistit. To přece není žádná kulka, ale střela!

V žádném případě si tady neděláme legraci z něčích vědomostí ani z odborné terminologie. Svůj specializovaný žargon má koneckonců každý obor. A některé jsou podstatně zvláštnější. Třeba myslivci s tím jejich větrníkem, slechy či pírky (rozumějme čumákem, ušima a ocáskem). Nikdo však není tak důsledný ve vymáhání toho správného slovníku.

Proto se budeme snažit zasvěcence zbytečně nedráždit a termíny nezaměňovat. A než někdo sedne k počítači a napíše nám do redakce další důraznou námitku, přiznáme se sami. Ano, víme, že ta pistole, kterou náš reportér třímá na titulní straně, není opravdová. Samozřejmě, že je to replika.

Možná, že to těm fotkám v očích lidí, kteří zbraním rozumějí, trošku ubere na autentičnosti.

Rozhodně to však přidalo na bezpečnosti našeho fotografa. Ono když něčím míříte někomu do objektivu, tak je fajn, když se můžete spolehnout na to, že z toho nevyletí nějaká ta střela.

Ba ani kulka.