Karlštejn Vetřelci moc nesedí
Když někdo hraje golf a je bohatej, tak to ještě neznamená, že je idiot. To je bohužel jedna z těch vtipnějších hlášek, které vypadnou z nabubřelého velkopaštikáře Borise v podání Václava Kopty. Jeho postavu je možné vidět v pražském Divadle Kalich, kde David Drábek zrežíroval novinku z pera Petra Kolečka Dvě noci na Karlštejně.
Divadlu Kalich nelze upřít, že se jako soukromá scéna cílící na širokou veřejnost nebojí experimentovat. Vedle muzikálů či jednoduchých činoherních taškařic dá čas od času prostor i náročnějším tvůrcům. Právě Drábek a Kolečko zde před třemi lety pro Kaisera s Lábusem stvořili Ženu za pultem 2, kus, který sice velká očekávání nenaplnil, ale který se na druhou stranu hraje dodnes.
A bohužel to, co se humoru týče, úplně nevyšlo ani napodruhé. Ze svatebního příběhu z prostředí zbohatlíků, který doplňuje správně „kolečkovsky“ujetá postava astronauta Vojtěcha, totiž od počátku čiší, že se jej autoři snažili za každou cenu natáhnout na celý večer. A že se nemohou rozhodnout, zda divákovi nabízejí lehkou uřehtanou veselohru (proč ne?), či střelenou komedii pro mladé jako za nejlepších Kolečkových časů v pražském Rubínu.
Kde se smějou příznivci jednoho, se totiž nemusí smát příznivci druhého a nad výsledkem krčí rameny všichni. Tvorba pro mladé je navíc Kolečkovi evidentně bližší. Jakmile se v druhé polovině kus překlopí spíše do tohoto žánru, náhle překypuje odkazy na Vetřelce, šetří roubovaným miliardářským či novomanželským humorem a dostává konečně potřebný švih. Tvůrcům navíc příliš nepomáhají herci s výjimkou Igora Chmely, jehož astronaut je nejvděčnější rolí. Lucie Benešová s Janou Bernáškovou se večerem spíše propiští a na Václavu Koptovi je vidět, že tohle není jeho styl. To jsou však výtky, které si se stoupajícím počtem repríz jistě sednou.
Dvěma nocím na Karlštejně by však slušel menší prostor. A to jak časově, tak i místem uvedení.