LÉKY, které už nezabírají

V souboji s bakteriemi dochází lidstvu pomalu dech. Jeho doposud hýčkaná antibiotika začínají být neúčinná a mikroby jdou pomalu, ale jistě vstříc vítězství. Budeme umírat na banální choroby, nebo je nablízku nějaká nová zbraň? A které další léky nám už t

Příští čtvrtek to bude 89 let, kdy skotský vědec Alexander Fleming učinil – čistě náhodou – významný objev. Během léta roku 1928 zkoumal jako bakteriolog londýnské nemocnice stafylokoky. V laboratoři se mu tak časem nakupila spousta Petriho misek s těmito mikroby. Když zas jednou uklízel, narazil na několik misek, kde bujela plíseň. To by nebylo nic neobvyklého, plísně se dostanou vzduchem všude. Jenže Fleming si všiml, že kolem plísňových ostrůvků mikroby odumřely. Plísně tedy dal do živného roztoku, aby si jich vypěstoval víc. Brzy zjistil, že působí, dokonce i ve velmi zředěném stavu, také na jiné druhy mikrobů a navíc že nejsou pro člověka jedovaté.

K prvnímu antibiotiku na světě, penicilinu, byl už tak jen krok. Jeho vítězné tažení světem začalo v roce 1940, kdy se ho týmu vědců z Oxfordské univerzity podařilo vyčistit. Jeho dva vedoucí, Ernst Boris Chain a Howard Walter Florey, za to o pět let později dostali s Flemingem Nobelovu cenu.

Penicilin pomohl během druhé světové války zachránit statisíce lidských životů. Kdo ale mohl tušit, že neuplyne ani sto let a bakterie začnou mít opět navrch? Antibiotika totiž vlivem nadužívání přestávají u nemocných pacientů zabírat. Proč to tak je, vysvětlila pro časopis Téma docentka Helena Žemličková z Národní referenční laboratoře pro antibiotika: „Právě masivní užívání vedlo k tomu, že bakterie zdokonalily svůj obranný systém a navíc rozšířily portfolio rezistence. Dokonce si ji mezi sebou předávají, a to nejen rodiče svým potomkům, ale i bakterie mezi sebou prostřednictvím určité části DNA informace. Geny rezistence se tak šíří na ostatní mikroby nejen v rámci jednoho druhu, ale i mezidruhově.“

SMRTELNĚ ODOLNÍ MIKROBI

Ročně bakterie odolné vůči antibiotikům usmrtí v Evropě 25 tisíc lidí, na celém světě pak 700 tisíc, ale číslo může být ve skutečnosti ještě větší, protože neexistuje žádný globální systém, který by tyto příčiny úmrtí monitoroval. Pokud bude rezistence narůstat stejným tempem jako dosud, tak do roku 2050 zemře podle studie britských vědců, kterou zveřejnil server BBC, každý rok na neléčitelnou infekci 10 milionů lidí. Nedávno například ve Spojených státech skonala žena na infekcí zkomplikovanou zlomeninu kyčle „její“bakterie totiž vzdorovala každému z bezmála třiceti dostupných antibiotik. A lékaři vyřazují každoročně ze seznamu další a další již nefunkční druhy.

Jenže – přežili bychom vůbec ve světě bez antibiotik? Zdá se, že těžko. Podle Světové zdravotnické organizace hrozí, že kvůli rezistenci by se mohly vrátit dávné, kdysi neléčitelné epidemie, na které umíraly statisíce a miliony lidí. Lékaře straší zejména pandemie nové varianty tuberkulózy, která kdysi kosila i mladé a zdravé lidi. Již nyní se objevil nový kmen, odolný současným lékům, který je zodpovědný za každý pátý případ této nemoci. Jen za rok 2015 doktoři zaznamenali 480 tisíc případů tohoto kmene a každým rokem počet roste. V současnosti se nejvíce objevuje v Indii, v Rusku a Číně, ale je jen otázkou času, než se dostane do zbytku světa.

Výzkum profesora Davida Dowdy z Johns Hopkins Bloomberg School of Public Health ukázal, že epidemie je doslova „za dveřmi“: Podle něj je dost možné, že během následujících deseti let vypukne globální epidemie tuberkulózy, kterou nebude možné klasicky léčit.

Problém také odborníci vidí u sepse, lidově otravy krve. Tam je včasné nasazení účinných antibiotik život zachraňující. Takže rezistence je pro takové pacienty smrtící.

Lékaři mají sice ještě v záloze tzv. antibiotika poslední záchrany, ale jak se zdá, i ta už začínají být rezistentní vůči některým superpatogenům. Dlouho spoléhali na vankomycin, který vstoupil na scénu už v roce 1958 a dlouho jej šetřili jako „lék

poslední naděje“. Bakterie si ale začaly vytvářet rezistenci i k němu, a tak američtí farmaceuti vyvinuli pokročilejší verzi vakomycin 2.0. Ani ta už ale v boji s rezistentními mikroby nestačí, a proto přichází vakomycin 3.0, který zabíjí bakterie hned třemi různými způsoby. Pozoruhodné na něm je to, že je 25 000krát účinnější než jeho předchůdce. O tolik se bakterie za tu dobu „zdokonalily“.

ZOBEME JICH MOC

Dnes se antibiotiky běžně léčí „banální“nemoci, jako je angína nebo zánět močových cest. Pomáhají tělu zvládnout nemoc rychleji. Pokud by tedy nebyla účinná, pravděpodobně bychom nezemřeli, jen bychom si v posteli poleželi mnohem déle. Kámen úrazu je ale v tom, že proti odolnosti bakterií se dá bojovat jedině snížením spotřeby antibiotik. Vychová se tak nová generace lidí, která na ně bude citlivá. Jenže Češi, a nejen oni, jsou jejich milovníky. Vyžadují je od lékaře i na banální nemoci, jako je třeba bolest v krku, která má do angíny daleko. A mnozí lékaři jim je ochotně předepisují, nechtějí riskovat, zvlášť když si nejsou jisti diagnózou. Podle studie, kterou loni v květnu uveřejnil vědecký časopis JAMA, je ve Spojených státech každý třetí lékařský předpis antibiotik zbytečný.

Navíc se často a zbytečně používají ta širokospektrá, která fungují na více patogenů. Přitom by bylo lepší zacílit jen na jediný kmen. Čím širší spektrum mikrobů totiž antibiotika pokrývají, tím větší je pravděpodobnost, že vznikne rezistence. Příkladem je penicilín, který stoprocentně zabírá na bakterii vyvolávající angínu. Jenže pro Čechy je to příliš starý nemoderní lék, kterému nedůvěřují, a požadují po lékaři nový, účinnější. Ideálně takový, který se užívá jen jednou denně, ne po osmi hodinách jako kdysi. Přece si nebudou nařizovat budík.

Dalším problémem je také nadužívání antibiotik v živočišné výrobě. Dříve se dokonce podávala jako náhražka krmiva, to už je dnes naštěstí zakázané. I tak je ale jejich spotřeba ve veterinární medicíně podstatně větší než v té klasické. Množství antibiotik se také dostane do přírody jako odpad při jejich výrobě. Odtékají po tunách do čističek odpadních vod, které je nezachytí, a dále do řek a do moře. Odtud se k nám dostanou zpět v rybách. Co takové množství může způsobit?

SVĚTLO NA KONCI TUNELU JE V NEDOHLEDNU

Podle docentky Žemličkové je snižování spotřeby antibiotik u populace, ale také

v živočišné výrobě krok správným směrem, zvlášť když nějaké nové superúčinné léky jsou zatím v nedohlednu. Bohužel je to však běh na dlouhou trať.

Vědci i proto volají po tom, aby se pro boj s bakteriemi vytvořila zvláštní mezinárodní organizace. Mluví se i o využití nanočástic.

Obdivuhodný kousek se podařil týmu českých mikrobiologů, který objevil nový druh silného antibiotika Celin. V budoucnu by mohlo pomoci třeba při streptokokových a stafylokokových infekcích. S objevem se dostali letos i na obálku květnového čísla vědeckého časopisu Chemical Science. Inženýr Jiří Janata, vedoucí Laboratoře biologie sekundárního metabolismu Mikrobiologického ústavu AV ČR, k tomu říká: „Lidstvu se v polovině minulého století povedl husarský kousek. Převezli jsme lidské mikroorganismy, původce do té doby smrtelných onemocnění, když jsme na ně vyrukovali s látkami z jiného prostředí, především z půdy. Díky tomu jsme si prodloužili život o mnoho let. Bereme to jako vítězství definitivní. Jenže tak tomu není, patogenní mikroorganismy se našim antibiotikům naučily bránit. Chceme-li vítězství uhájit,

Farmaceutické firmy raději sponzorují hledání nov ých léků na rakovinu než nová antibiotika.

čeká nás permanentní zápas spočívající ve vývoji nových látek. Délka procesu od základního výzkumu k použitelnému léčivu je 20 až 30 let. S naším objevem jsme přibližně v polovině této cesty.“

Tento objev našich mikrobiologů, doktora Zdenka Kameníka, doktorky Gabriely Balíkové Novotné a inženýra Janaty, je docela převratný, když si uvědomíme, že nová antibiotika se od 80. let téměř vůbec neobjevují. Farmaceutické firmy se do toho totiž neženou, berou, že věc je dávno vyřešená. Raději se tedy věnují lékům na nádorová onemocnění. Na základě klinického testování navíc tým inženýra Janaty zjistil, že celin je silnější než linkomycin, což je v současnosti nejsilnější antibiotikum běžně používané na infekce způsobené streptokokem a stafylokokem.

Inspirací pro originální recept na přípravu nových antibiotik bylo „molekulární lego“– stavebnicový princip, kterým půdní mikroorganismy skládají své přírodní látky. „Podstata přípravy nových antibiotik, nazvaných CELIN a ODCELIN, spočívá v nepřírodní kombinaci CELesticetinu a LINkomycinu, dvou přírodních látek – linkosamidů, známých už od 60. let. Veškeré snahy získat účinnější linkosamidová antibiotika se logicky soustředily na chemické úpravy účinnějšího linkomycinu. Tak vznikl dnes nejpoužívanější lék skupiny – Klindamycin,“vysvětluje Jiří Janata. Avšak kombinovat linkomycin s málo aktivním celesticetinem za celou dobu nikoho nenapadlo. Chemicky je to velmi komplikované a po celá desetiletí chyběly vědcům potřebné znalosti. Podařilo se to až českým vědcům.

„Tímto krokem jsme napodobili, nebo dokonce i předběhli přírodu, kde obdobným způsobem evoluce přírodních antibiotik skutečně probíhá. Domníváme se, že námi připravené nové látky v přírodě existují, jenom je zatím nikdo neobjevil,“doplňuje Zdeněk Kameník, jeden z autorů úspěšného článku pro Chemical Science.

Jestli se však celin nakonec v medicíně prosadí, se podle Janaty ukáže až za řadu let. A do té doby? Nechávat sobě i dětem předepisovat antibiotika jen v případě nevyhnutelném. A doufat, že nenastane postantibiotiková éra. Ohroženy by byly hlavně děti a staří lidé, umíralo by se na nemoci, jako je spála, otrava krve, tuberkulóza, mor, ale i zápal plic.