Kubalík: Rusko mi dalo facku
Proč se Dominik Kubalík neprosadil v KHL a ještě v létě se vrátil do extraligy
Vkvětnu z Plzně přestoupil do ruské Ufy. Koncem srpna se do ní – už však jako hráč švýcarského týmu Ambri-Piotta – vrátil na hostování. Dominik Kubalík, v posledních dvou sezonách nejlepší kanonýr hokejové extraligy, má zkrátka za sebou divoké ruské léto. V Ufě se záhy kvůli množství cizinců stal přebytečným, a tak ho od zajetí na tribuně zachránila až akce kulový blesk. „Trošku mě to srazilo na zem, ukázalo jiné obzory a zocelilo,“říká 22letý útočník, který dokázal, že střelcem zůstal. V pěti extraligových zápasech dal šest gólů.
Co se v Rusku stalo?
Asi mě podepsali jako zálohu za zraněného Fina Hartikainena. Měl být půl sezony mimo, jenže když jsem přijel, už rehabilitoval a chodil na led. A já zjistil, že neplatí, co nám s agenty bylo řečeno. Po dvou týdnech jsem se začal ptát, co budeme dělat, jenže jsem nemohl hned odjet. Ale přípravné turnaje to potvrdily, moc jsem nehrál. Točil jsem se ve třetí, čtvrté lajně, zatímco první zůstávala. Nabídli mi, že odehraju v sezoně 25 zápasů, ale já řekl, že nechci. Že chci hrát celou dobu.
Kdekdo by to kvůli gáži přetrpěl.
Já ne! Hodně lidí si myslí, že to pokazili mí agenti, že jsem to psychicky nezvládl. To jsou babské řeči. Kdyby mi bylo víc, tak bych tam klidně zůstal. Je to Rusko, peníze tu byly, ale mně o ně nešlo. Jasně, nepočítal jsem, že přijedu do Ufy a všichni se ze mě zblázní. Ale chtěl jsem si místo vybojovat, ale nedostal jsem šanci to dokázat. Přitom mě nechtěli pustit na hostování, chtěli, abych zůstal. I proto to byla taková facka, že mě nenechali hrát. A já hrát potřebuji. Takže jsem rád, že mě nakonec vzalo Ambri.
Byl jste vůbec ve Švýcarsku?
Ne. Měli zájem a podepsali jsme dlouhodobou smlouvu. Ale hned mi řekli, ať si teď najdu hostování. Ambri o mě stálo už dřív, jenže já měl v Plzni smlouvu, že můžu odejít jenom do KHL. A v ní jsem mohl jen do Ufy, která mě draftovala. Takže nebylo jiné řešení než to tam podepsat a zkusit to. Trošku mě to srazilo na zem, udělal jsem si pohled, jak to chodí jinde a jak by to mohlo dopadnout kdykoliv. Zocelilo mě to. Ale je lepší, že to přišlo před sezonou než se tam trápit.
Až jste skončil zase v Plzni.
Byly různé varianty jako Finsko, Švédsko, Německo, ale většinou to ztroskotalo na tom, že si mě může Ambri kdykoliv stáhnout. I když mám příslib, že by se tak stalo, jenom kdyby nastala extrémní situace. Doufal jsme, že když zavoláme do Plzně, že to bude v pohodě. Neberu to jako krok zpátky, i když jsem se bál, abychom se dohodli. Aby neřekli, že hledají beka. Tým už je po útočné stránce nabitý a přišli Gulaš, Mertl, kteří mě nahradili.
Ta síla je poznat, že?
Je. Taky je vidět, že jsme pobláznění, protože všichni chodíme dopředu. Musíme to ukočírovat, aby nás beci tolik nepodporovali, a útočníci zase musí lépe hrát dozadu. Nemůžeme hrát zápasy na 8:6. Ale jinak jsem rád, že to po osobní stránce odstartovalo takhle. Loni jsem měl pomalý rozjezd. Je jasné, že útlum přijde, ale budu se snažit se tomu vyhnout, protože to dělá hráče hráčem. Ne že dá 10 gólů v 10 zápasech a pak 15 nic.
Třeba se potřetí stanete nejlepším střelcem ligy, byť třinecký Marcinko je na tom lépe.
On umí to, co já ne. Umí se motat kolem branky. Když jsem viděl jeho góly, tak možná někdo řekne, že jsou ošklivé, ale platí stejně, jako když ujedete a vymícháte gólmana. A takových gólů padá víc a víc, i proto se říká, že před brankou teď leží peníze. Bolí to tam, obránci jsou nepříjemní, ale když se tam člověk dostane k puku, jsou pak góly snadné. Snažím se na to zaměřit. Mojí předností je střela, ale z každé gól nedám, takže se musím dostat do pozic, abych tu šanci měl. Hodně hráčů si mě už v přesilovce hlídá, proto si musím najít jiné místo.
Stejnou změnu udělal před pár lety i Jaromír Jágr?
Mít jeho zadek, taky budu v přesilovce stát před bránou. On toho umí využívat úplně extrémně. Ví, kam se má postavit. U mě je to teď postavené na rychlosti a pohotové střelbě. Ale myslím, že s tím správným výběrem místa se musí člověk narodit. Tak jako někdo umí přihrát, jiný zblokovat střelu.
Mimochodem – s kým jste návrat domů řešil?
Jedinému, komu bezmezně věřím a kdo by pro mě udělal první poslední, je brácha. Stojíme při sobě. Držel mě nad vodou, já pro změnu jeho, když dlouho neměl angažmá.
V úterý se upsal Jihlavě.
Probíral to se mnou. Měl nabídky z Německa, Finska, ale tím, že byl zraněný a neměl sezony, jak si představoval, potřeboval jít do týmu, kde bude mít prostor. Většinou hrál v cizině, takže v Česku nemá moc image. Lidi si o něm dělají obrázek skrz jeho statistiky, ale kdyby ho viděli hrát, změní názor. Umí vystřelit, nahrát, vybojuje spoustu puků. Já bych ho chtěl mít v lajně.
Už za 10 dní však bude na druhé straně. Jaké to bude?
Bojím se toho. Možná padne puk na led a nebudu ho znát, možná o tom budu přemýšlet. Nikdy jsme proti sobě nehráli. Máma z toho nebude nadšená, bude chtít, abychom oba dali gól. Když jsem četl, jak proti sobě hrávají kluci Kovářovi, musí to být pro rodiče těžké. Zvlášť když je jeden brankář. Chcete, aby nedostal gól, ale taky chcete, aby ho ten druhý dal. Brácha už mi říkal, že si ani nevystřelím.
On si NHL zahrál, vám občas vyčítají, že jste ani nezkusil kemp.
Toto je ale cesta, kterou jsem si sám vybral. Zase jsem to probíral s bráchou, který hned po draftu podepsal smlouvu, vyhrál bodování na farmě, ale první rok dostal jen čtyři zápasy. Je těžké se dostat nahoru, viz příklad Dominika Simona. Tak jsem si zvolil cestu přes Rusko, jakou šel třeba Kuba Jeřábek. Že se vyhrajete, pak zvolíte jednoroční kontrakt a uvidí se. Nechtěl jsem jít tři roky na farmu. Nic bych neměnil, protože tato sezona mi může pomoct ještě víc než ta minulá.
Třeba se i usadit v reprezentaci a dostat se na olympiádu?
Dvakrát jsem neudělal mistrovství světa. Kdybych na něm hrál, olympiáda by byla mnohem blíž. Ale zabojuji o to – buď to vyjde, nebo ne.
O olympiádě rozhodne úvod sezony, který vám zatím vychází.
Jsou dva turnaje (Karjala, Channel One), které hodně napoví. Není moc času nikoho zkoušet, dávat někomu šanci na obou turnajích a pak říct, že nepojede. Ale nechci to mít v hlavě. Loni jsem strašně řešil, když jsem nedal pět zápasů gól, jenže to nejde. Musíte se s tím naučit žít, jinak je to potom ještě horší.
Pomůže, že jste atmosféru mistrovství dvakrát okusil, byť vždy zůstal jen náhradník?
Ofrňovat nos jsem nemohl. Kdybych tu pozici nabídl jakémukoliv klukovi v mém věku, tak by po tom skočil. Já si vážil toho, že jsem tam byl, a nikomu to nezazlívám. Kdybych v nároďáku dával góly, tak by se nikdo nerozmýšlel a šanci by mi dal. Jenže nehraju tam takový hokej jako v Plzni, je to jiná úroveň. Pořád se otrkávám. Ani nemůžu přijet na nároďák, že dám na turnaji pět gólů. Musím přijet s tím, že pomůžu týmu. A snažím se na to zaměřit i v Plzni, abych – když se mi nebude dařit – nebyl jen navíc.
O olympiádu zabojuju. Ale nechci to mít v hlavě. Buď to vyjde, nebo ne.