Tyran Toni: Rafael je můj malý maniak

Muž se 16 grandslamovými tituly položil ruku na rameno chlapíkovi s 19 vzácnými poháry a šibalsky se usmíval. Rafael Nadal výjimečně předběhl jinak výřečnějšího Rogera Federera, který se nadechl k odpovědi na otázku, jak velkou výhodu skýtá týmu Evropy možnost složit ze dvou idolů jeden deblový pár.

„Teprve se uvidí, jestli to vůbec bude výhoda, viď?“pravil rozverný Nadal ve středu na Staroměstském náměstí a Federer vesele přikyvoval. Oba jsou velmistry své branže. Letos si spravedlivě rozdělili triumfy na čtyřech největších akcích. Patří mezi deset nejlepších tenistů všech dob. Oba dělají své profesi báječnou reklamu, což svou ochotou dokazují i v Praze.

Zvlášť z Nadala čiší obyčejnost a přirozenost člověka zranitelného, s řadou slabin. Je závislý na rodinné pohodě. Nejhorším obdobím v kariéře se protloukal po únoru 2009, kdy se dozvěděl o vážných neshodách mezi svými rodiči.

Žádná oslava! velel strýc

Tolikrát překonal bolest. Ve třinácti ovládl žákovské mistrovství Španělska se zlomeným malíčkem na levačce, v níž drží raketu. „Prst jen tak volně visel, ochablý a bezvládný,“líčil v životopise Můj příběh.

Když se třeba zdálo, že padne vyčerpáním, ještě ze sebe vyždímal potřebnou energii. Leč potíže mezi tátou Sebastianem a mámou Anou Maríou mu způsobily nesnesitelná muka. Netrénoval s obvyklou vervou, v zápasech nebojoval tak zuřivě jako jindy. Prohrál dokonce i na milovaném Roland Garros, kde byl čtyři roky předtím a pět let poté neporazitelný.

„Rafaelova matka se trápila, což on velmi těžce nesl. Je velice citlivý, fixovaný na rodinu,“řekl před časem Toni Nadal, milující strýc a až tyranský trenér v jedné osobě, v rozhovoru pro MF DNES. Úmyslně srážel synovcovo sebevědomí. Ostatní chlapce ze své skupiny pustil domů, zatímco Rafael sbíral míče a zametal kurt. Zakázal příbuzným oslavu jeho triumfu na mezinárodním klání v Jihoafrické republice a po příletu ho brzo ráno hnal na kurt. Věděl, že hoch drsný dril vydrží.

V Nadalovic klanu platil Rafa za nemotoru. Od jeho starších příslušníků odmalička snad milionkrát slyšel: „Nehrb se. Pozdrav slušně. Nemluv s plnou pusou.“

Výsledek? Skromný, vstřícný a obvykle přívětivý šampion.

Netříská raketou, mizerně řídí

Než po jednom utkání ve Wimbledonu sestoupil 20 schodů a urazil 50 metrů z terasy u tiskového střediska k šatně, uběhlo aspoň 15 minut. Pózoval fanouškům, podepsal vše, co mu podstrčili. Objímal známé, odpovídal reportérce, která ho natáčela na mobil.

Na US Open uchvátil Václava Šafránka, jenž o něm při svém prvním startu v hlavní soutěži na grandslamu básnil: „Chová se neuvěřitelně, každého pozdraví. Přitom venku po něm lidi úplně šílí.“

Nadal netříská raketami. Nevíří okolo něj skandály. Léta chodí s láskou ze střední školy Franciskou. Ví se o něm, že je ve své opatrnosti až šíleně úzkostlivým řidičem. Ač je hrdým ostrovanem z Mallorky, dřív se bál plavat do hloubky, v níž nedohlédl na dno.

Byť se může pyšnit oslňující sbírkou trofejí a vydělal stovky milionů dolarů, dál přemáhá stres. Čelí mu řadou rituálů, na kurtu si pečlivě rovná láhve s pitím. Před každou výměnou si popotahuje kraťasy, hladí si nos a rovná vlasy.

„No jo, Rafael... Můj malý maniak,“řekl strýc Toni. „Jeho zvykům nerozumím. Nelíbí se mi. Začal s nimi jako kluk, když byl nervózní. Říkám mu: Přestaň! Ale marně.“