Nervozita v Madridu
Ani Cristiano Ronaldo nepomohl. Tak špatný začátek měl Real Madrid naposledy v roce 1995.
Tolik se těšil. Byl extrémně motivovaný. Cítil se nespravedlivě odsouzený k pětizápasovému trestu a teď se chtěl konečně ukázat. Jenže když skončil zápas proti Betisu Sevilla, kterého se Cristiano Ronaldo nemohl dočkat, odcházel ze hřiště nasupeně, oči zabodnuté do trávníku. Ne, tohle se nepovedlo.
Real Madrid doma senzačně prohrál 0:1 a Ronaldo zůstal na nule.
„Nemyslím, že naše situace je nejistá. Soutěž teprve začíná a my budeme bojovat,“uklidňoval trenér Zinedine Zidane.
Ale zkuste zůstat nad věcí, když se královský Real po pěti kolech španělské ligy krčí uprostřed tabulky a na vedoucí Barcelonu ztrácí už sedm bodů. Nepomohl ani netrpělivě očekávaný návrat krále Cristiana, který v srpnu schytal distanc za strčení do rozhodčího.
Real obchází nervozita a zhýčkaní fanoušci to okamžitě dávají najevo. Sledují nejhorší ligový start za posledních 22 let.
Při utkání s Betisem hučel stadion stále víc, a když hosté v 94. minutě udeřili, lidé vztekle mávali rukama a lamentovali. Nejsou zvyklí, že by se Real trápil. Nesnášejí porážky, obzvlášť ty domácí. Jenže pozdní středeční večer hvězdy v bílých dresech potopil. „Když doma nevstřelíme brzký gól, do naší hry se pak vkrádá úzkost,“překvapil záložník Isco upřímnou odpovědí.
Vězte, že Real neskóroval poprvé po 73 soutěžních zápasech, série trvala od dubna 2016.
„Kvůli dvěma nebo třem průměrným výkonům přece nezahodíme práci, kterou jsme poctivě odmakali,“hájil se kouč Zidane.
Jenže Real je příliš hrdý kolos, takže ani chvilkovou nepohodu neodpouští. Najednou se rozebírá, proč v létě nepřišla výrazná posila do útoku, a dokonce se v diskusích fanoušků dočtete, jestli by nepomohl konec trenéra. Real kvůli nervozitě rychle zapomíná. Vždyť to byl právě Zidane, kdo Bílý balet vrátil na výsluní. Po pěti letech vyhrál ligu, a dokonce za půldruhého roku ve funkci vyhrál a obhájil Ligu mistrů!
„Musíme zachovat chladné hlavy,“pravil Zidane ve středu.
Real vypálil 27 střel, dvakrát trefil tyč, kopal 12 rohů, ale gól dal jen soupeř při poslední akci zápasu. Bylo to malé umělecké dílo, které favorita šokovalo. Během 69 vteřin si 22krát přihrálo deset hráčů Betisu a na konci hlavičkující útočník Antonio Sanabria uklidil míč do sítě.
Ale vraťme se k Realu, který nepochyboval, že nejenže vyhraje, ale zároveň přepíše historii. Brazilský Santos z roku 1963 (tehdy s božským Pelém) už vyrovnal a zvládl 73 zápasů v řadě se vstřeleným gólem, nažhavený Ronaldo měl být zárukou, že maxisérie neskončí. Jenže postupně zavládla plíživá frustrace. Portugalský fenomén pálil neúčinně. Třikrát mu střelu zblokovali, jednou nešikovně podklouzl, ve 28. minutě jeho dělovku ztlumil perfektní brankář Adán. Jednou neprávem a podruhé právem žádal penaltu. V 59. minutě měl být zřejmě vyloučený, protože se podrážkou úmyslně zaryl do lýtka ležícího obránce Mandiho. A taky pokazil dvě šance, ve kterých se obvykle nemýlí. V 51. minutě k němu přiletěl Baleův centr zleva a Ronaldo vysoko přestřelil pravačkou. Za dvacet minut kamsi do druhého patra stadionu letěla také rána levačkou. „Prostě nám to tam nechtělo spadnout. To se ve fotbale stává,“řekl Zidane. Jen se to nesmí stávat Realu, který zatím ze tří ligových zápasů doma nevyhrál ani jednou. V sobotu s Alavésem rozhodně nesmí ztratit.