Turek: Němci integraci nezvládli
„Lidé v Bavorsku jsou chladní. Musíte mluvit jejich dialektem a vypadat jako oni, aby vás akceptovali,“tvrdí Turek, který v Německu žije čtyřicet let.
Dotazy na politiku a volby působí těsně před volbami do Německého spolkového sněmu na většinu Turků v bavorském Weidenu jako ďáblovo zaklínadlo. Z osmi dotázaných jich sedm nezávisle na sobě odmítá na toto téma prohodit byť jen pár slov, někteří zdvořile, jiní téměř hystericky.
„Jakékoliv jiné téma není problém, ale k politice se vyjadřovat nebudu,“zní sedmkrát stejná odpověď. „Není na to dobrá doba,“dodává nesměle jeden z oslovených. Ibrahim Ilisik se naopak nebojí a mluví velmi otevřeně o čemkoli. I o svém největším problému: „Ani po čtyřiceti letech se v Německu necítím integrován,“posteskl si.
Půjdete k volbám?
Ano, samozřejmě, volit by měl každý, kdo má možnost. Je jedno koho. Celá moje rodina chodí vždy k volbám. Politika je důležitá, člověk by měl mít zájem o život kolem sebe a politika s tím úzce souvisí. Zajímám se o ni aktivně už dlouho. Ale můj velký problém je, že cítím, že Němci nás Turky stále neberou jako sobě rovné. Já v Německu žiju už skoro čtyřicet let, přišel jsem v sedmdesátých letech s rodiči, když mi bylo deset let. Jsem německý občan, mluvím plynně německy, studoval jsem tady a podnikám. Myslím si, že mám všechny předpoklady k tomu, abych byl integrován do německé společnosti. Ale necítím se tak, ani po těch čtyřiceti letech! Jsem Němec, mám německý pas, ale komu vysvětlím, že nejsem cizinec, když tak vypadám? Můj problém není to, že bych se já nedokázal integrovat. To Němci nezvládli integraci!
Jak se to konkrétně projevuje?
Němec má svoje představy, podle kterých bych já měl žít, chce mě strčit do šuplíku, do kterého nepatřím. Jenže já mám svoji kulturu, původ, svůj druhý jazyk, svůj způsob stravování. Němci nám vždy dají najevo, že jsme cizinci, že jsme jiní. Například když jdeme s přáteli na večeři nebo se jen tak s někým bavím, rozhovor se vždycky hned stočí k věcem, jako jsou teroristické útoky, ramadán, porážky zvířat, a k otázkám typu: Jak je to u vás? Jak to máte s těmi ženami? Co si jako muslimové myslíte o tom a o tom? Když se baví Němci spolu, mluví o fotbale, o politice, o hudbě, o společných zájmech. S námi ne.
Bylo to takhle vždy, nebo se to změnilo po událostech z posledních let, které souvisí s islámskými extremisty?
Takto je to celou dobu, co já pamatuji, neznám to vůbec jinak. Jsem na jednu stranu vděčný, že zde mám život, v němž jsem mohl dosáhnout všeho, co jsem si přál, mám dvě firmy, spokojenou rodinu, tři děti, to je všechno skvělé. Nechtěl bych proto vypadat nevděčně, ale chybí mi sociální kontakt s jinými lidmi než s těmi z naší komunity. Cítím se jako outsider, přestože ovládám dobře jazyk a mám úspěšný život. Jak se teprve musí cítit ti, co tak dobře nemluví německy a nejsou tak otevření… Ale není to v celém Německu stejné.
Myslíte, že je Bavorsko méně vstřícné k cizincům?
Ano, Bavorsko je poměrně chladná země, co se lidí týká. Člověk musí mluvit bavorským dialektem a vypadat jako oni, aby byl opravdu akceptován. Za těch čtyřicet let se to sice už trochu zlepšilo, postupně si i Bavoři zvykají na cizince, ale Němci v jiných spolkových zemích jsou otevřenější a srdečnější.
Vraťme se k volbám. Koho budete volit?
Většina Turků jsou sympatizanti SPD, protože to je strana, která v sedmdesátých letech přivedla naše otce do Německa. Já jsem je v minulosti také vždy volil, tentokrát si ale nejsem jistý. Důvodem je současný šéf strany Martin Schulz – tomu chybí opravdu hodně věcí, neumím si představit, že bych mu dal svůj hlas. CDU/CSU je dlouhodobě proti Turecku a jeho přistoupení k Evropské unii. Přesto si ale v současné situaci myslím, že pro Německo bude lepší volbou Angela Merkel. I mně osobně by teď byla milejší než Schulz. FDP a Zelení jsou malé strany, které nemohou nic ovlivnit, jsou jako náhradní kolo v autě. Kdybych jim dal hlas, měl bych pocit, že propadne. Navíc si myslím, že u některých stran by bylo i nebezpečné, kdyby byly u moci a snažily se prosadit svoje extremistické nápady. Jako například Zelení, kteří chtěli kdysi odpojit všechny atomové elektrárny najednou – to přece nebylo možné. Navíc i Zelení se změnili, obrazně řečeno muži už nechodí v teniskách a ženy neštrikují, už chodí také v oblecích od Armaniho a místo „zelení“jsou spíše „červeno-černí“.
Jakou máte zkušenost s politiky na lokální úrovni?
Nás Turků se tady politici nikdy na nic neptají. Například náš starosta, kterého jsem také volil, nikdy nebyl ani v jedné z mých firem, ani na slavnostním otevření. Před čtyřmi roky se u mě ohlásil, že přijde, doteď nepřišel. Před třemi lety jsem otevřel bistro, viděl jsem ho, jak parkuje naproti, ale nepřišel ani pozdravit. Nemá zájem. Politici nás chtějí vidět jednou za čas před volbami, to nás přijdou pozdravit do mešity, ale potom s námi už nechtějí mít nic společného. Neberou nás vážně. Ale politikům se obecně nedá věřit, před volbami se slibuje všechno možné, ale po volbách se téměř nic nedodrží. Přál bych si, aby zde existovala strana, kterou bych mohl s klidným svědomím volit, protože bych viděl, že tato strana se zajímá o naše problémy, že nás bere opravdu vážně.
Byl byste ochoten se v takové straně i sám angažovat, případně ji založit?
Bohužel na to nemám čas, mám firmu, která se zabývá prodejem strojů pro pekárny a gastronomické provozy, k tomu provozuji ještě bistro v centru Weidenu, pracuji většinou sedm dní v týdnu patnáct hodin denně, jen jednou ročně jedu na dovolenou s rodinou. Politika mě opravdu hodně zajímá, ale dnes už bych se necítil na zakládání nové strany. Kdybych ale měl před dvaceti lety zkušenosti, které mám dnes, tak bych o tom vážně uvažoval.
Znáte stranu BIG, která byla založena v roce 2010 v Kolíně nad Rýnem tureckými muslimy?
Neznám.
Řada novinářů a nezávislých pozorovatelů upozorňuje na možné propojení této strany se stranou AKP současného tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana. Jak vnímáte jeho vliv na německé Turky?
K propojení těchto stran nemohu nic říct, protože stranu BIG neznám a nic o ní nevím. Já osobně Erdogana nemám rád. Jsem sunnitský muslim, stejně jako on, ale Erdogan je podle mě vůbec to nejhorší, co se kdy Turecku stalo. Zbořil všechny demokratické sloupy, na kterých Turecko stálo, zničil všechny hodnoty.
Proč ho tedy tolik lidí volí?
Lidé se nezajímají dostatečně o to, co se skutečně děje. Erdogan má určité charisma, mluví o víře a o Alláhovi a jeho příznivci většinou nečtou, nemají přehled, věří slepě tomu, co řekne on. Ano, za současnou situaci může turecký národ.
Vidíte naději na změnu?
Erdogan byl přes deset let starostou Istanbulu, patnáct let prezidentem, teď je neomezeným vládcem Turecka. Je ve vysoké politice už přes pětadvacet let, jednou musí udělat chybu. Už teď se od něj pomalu odklánějí i mnozí jeho nejbližší příznivci, začínají poznávat, že ne všechno, o čem mluví, je pozitivní a pravdivé. A u německých Turků, kteří ho volili, už by teď také pravděpodobně tolik neuspěl. Po volbách se začalo v Německu mluvit o tom, že by Erdoganovi podporovatelé mohli přijít o možnost mít obě občanství, a to už by si mnozí rozmysleli. Takže já si myslím, že teď už to s ním půjde jen z kopce.
Dnes sedm Turků tady ve Weidenu nezávisle na sobě odmítlo rozhovor o politice. Bylo vidět, že mají strach, někteří to i přiznali. Čeho se bojí?
To nevím, máme tady přece svobodu projevu, každý může svobodně vyslovit své názory. V Turecku je to teď jiné. Letos jsem byl s rodinou na dovolené v Antalyi a tam se nikdo o politice nebaví, lidé mají opravdu strach. Dříve bylo v Turecku běžné, že se lidé na ulici a v kavárnách bavili o politice, jako tady. Teď si to nikdo nedovolí, každý se bojí, aby nebyl označen za podporovatele Güllena. Ale němečtí Turci jsou podle mě nejistí především proto, že se necítí být tady v Německu plně integrováni. To je opravdu náš problém.
Cítí se vaše děti už více začleněny do německé společnosti?
Mám tři děti, desetiletý syn chodí do reálky, osmnáctiletý se učí elektrotechnikem a dvaadvacetiletá dcera studuje policejní akademii. Ale jsme okrajová společnost, já, moje žena, i moje děti. Žijeme v paralelním světě. Jak se říká, jsme cizinci ve vlastní zemi, doslova.