Tahanice o mariánský sloup
Happening Žižkováků, odčinění Bílé hory, nebo barbarství, které zničilo barokní památku? 99 let stará událost stále rozděluje.
Sedmý den samostatné Československé republiky se na Bílé hoře u příležitosti výročí známé bitvy konal tábor lidu. Když se jeho účastníci vraceli zpět, organizátoři je vedli na Staroměstské náměstí. Tam se stali účastníky happeningu bohémy kolem Franty Sauera, spisovatele a přítele Jaroslava Haška.
Ze Žižkova, odkud Sauer pocházel, byl objednán hasičský vůz s technickým vybavením potřebným pro stržení sloupu. Po páté hodině dorazil dav. Hasiči vztyčili žebřík, kolem sloupu omotali lano a chtěli sochu strhnout k nohám Jana Husa. Prvnímu pokusu zabránil obecní zřízenec, který měl strach o kanál, na který by sloup dopadl. Lano se pootočilo, a začal druhý pokus, lano se napnulo a povolilo, až se sloup rozkýval. „Jedni údajně tahali za lano, druzí je s holemi v rukou jistili před hněvem zejména Staroměstských, kteří šli sloup bránit,“popsal událost sochař Jan Bradna ze Společnosti pro obnovu mariánského sloupu. Podle Sauerova svědectví zachyceného v brožuře, kterou později vydal na svou obhajobu, stržení provedli obyvatelé Žižkova, tehdy ještě samostatného města. Socha i sloup rozbité na řadu kusů dopadly před Týnský chrám, pak putovaly do městského muzea.
Torzo na náměstí dlouho nezůstalo: 21. prosince měl do Prahy přijet prezident Masaryk a městská rada před jeho příjezdem rozhodla odstranit zbytek. „Aby nebyl pohoršen početný zahraniční doprovod.“Přes noc bylo dílo hotovo a náměstí předlážděno. Na svém místě sloup stál 268 let a 34 dnů.
Přestože už 99 let na svém místě sloup nestojí, stále je nechtěným symbolem. Někteří ho chápou jako symbol vítězství katolicismu na Bílé hoře nebo jako symbol vlády Habsburků. A stále společnost rozděluje. Pro obnovu mariánského sloupu nejsou jen katolíci, ale i řada odborníků. Pro ně je jedním z prvních děl nového slohu, baroka. „Je smutné, když se souhlasí se stržením vynikajícího díla, které bylo vždy součástí náměstí,“řekl prorektor Univerzity Karlovy a profesor dějin umění Jan Royt. Sloup toho s Bílou horou nemá mnoho společného. Postaven byl až tři desítky let poté jako připomínka jiné historické události, zázraku, který se odehrál na samém konci třicetileté války. Na podzim roku 1648 náhlým přepadem obsadili Švédové Malou Stranu a Pražský hrad. Sebrali zbytky rudolfinských sbírek a těšili se na kořist na druhém břehu řeky. Své město zázračně ubránili měšťané a studenti. Sloup byl v roce 1650 vztyčen jako poděkování za tenhle zázrak, z vděčnosti obránců za nebeskou pomoc.
Sloup vs. výročí republiky
Jeho autorem byl sochař Jan Jiří Bendl, který ho vyhotovil se svými pomocníky. Čtrnáct metrů vysoký sloup stál na třech stupních se schodištěm, na horním stupni bylo zábradlí, které ho obíhalo ze všech stran. Uprostřed stál kamenný podstavec sloupu a čtyři pilíře se sochami andělů, nad ně se tyčil dřík s hlavicí, na které stála socha P. Marie.
O návrat kopie sloupu usiluje Společnost bezmála stejně dlouho, jako je sloup zbořen. Minulý týden se však pražské zastupitelstvo rozhodlo na poslední chvíli zatáhnout za záchrannou brzdu. Po projednání dvou petic – pro a proti (mimochodem pro obnovu bylo podpisů více) – pověřilo radu města, aby všechny smlouvy kolem obnovy sloupu vypověděla a nepřijala dar v podobě sloupu.
„Dá se očekávat, že Společnost pro obnovu mariánského sloupu neřekla poslední slovo,“odhaduje pražský radní pro kulturu Jan Wolf. Společnost vznikla před více než devadesáti lety a komunální volby jsou příští rok. V dalších letech navíc nebude jeho obnova tak kontroverzní jako v roce vzniku republiky.
K obnově chybělo jediné, banální razítko od odboru majetku města – souhlas se záborem veřejného prostranství. Stavět se mohlo v podstatě hned, kopie sloupu je hotová, pod povrchem předlážděného náměstí čekají původní základy. To potvrdil předloňský archeologický průzkum.
Jiné mariánské sloupy nevadí
Nelze také vyloučit soudní dohru sporu mezi Společností a magistrátem. Nedávno vyhrál svůj spor developer, který se chystá na Václavském náměstí postavit rampu do podzemních garáží. Postupně dostal od pražských památkářů dvě rozdílná rozhodnutí pro svůj záměr. Soud proto pro nepředvídatelnost to druhé, nesouhlasné, zrušil. Podobně by mohl dopadnout i případný soud o mariánský sloup. Společnost disponuje kladným vyjádřením magistrátu z doby, kdy v jeho čele stál primátor Bohuslav Svoboda.
Stejná událost, jen jiné město, v roce 1645 se ubránilo Brno. 15. srpen, kdy obránci odrazili poslední útok Švédů, se dodnes slaví jako den města. A i Brňané si ho spojují s P. Marií. Ta jejich však nestojí na sloupu, ale střeží ji v kostele sv. Tomáše. Mariánský sloup není ani specialitou Staroměstského náměstí, sloupy stojí na další náměstích. Přímo proti Hradu, hned vedle sochy TGM, stojí mariánský morový sloup a podobně na Malostranském náměstí, kde je pro změnu sloup Nejsvětější Trojice s dominantní sochou P. Marie.