Proces, který dává nahlédnout do života ruských elit

Reálné mocenské mechanismy skoro vždy zůstávají skryty ve stínu a speciálně to platí v Rusku. Víme strašně málo o tom, jak se přijímají rozhodnutí, na kterých závisí osudy milionů lidí a miliard dolarů. Podobají se zákulisní rozhovory televiznímu seriálu Hra o trůny, schůzím politbyra, obyčejnému žvanění, anebo jsou něčím mezi tím?

Příležitost získat odpovědi alespoň na část otázek dává soud s Alexejem Uljukajevem, donedávna ministrem hospodářství, napsal ruský internetový list Gazeta.ru. Poprvé v moderních dějinách Ruska usedl na lavici obžalovaných federální ministr, ale ještě daleko více fascinují „šťavnaté“detaily. Třeba jako je košík značkových klobásek, který nejspíš představuje standardní firemní dárek ropného koncernu Rosněfť pro velmi důležité osoby. Anebo starost Igora Sečina (šéfa Rosněfti) o Uljukajevovo zdraví v okamžiku, kdy se jej už už chystal vydat do rukou vyšetřovatelů.

Někdo v tom uvidí vrchol profesionality někdejšího agenta tajné služby, jiný šokující pokrytectví a dvojí tvář. Z přepisu odposlechu, který při procesu přednesl prokurátor, vyplynulo, že i teď žije sovětský zvyk obracet se jeden na druhého křestním jménem a jménem otce a tykat si. A o prezidentovi se mluví v třetí osobě: Vladimir Vladimirovič pro jednoho, „náčelník“pro druhého.

V podmínkách téměř naprosté uzavřenosti ruského režimu, prohloubené zručným vytvářením a šířením falešných zpráv, umožňují soudní protokoly alespoň trochu vynahradit nedostatek informací.

Něco podobného se odehrávalo během soudního sporu mezi Borisem Berezovským a Romanem Abramovičem, ze kterého mohli občané načerpat informace o realitě „kapitalismu oligarchů“. Dnes je to o tom, jak se vede „boj proti korupci“. Výsledek soudu se jeví čím dál méně předvídatelný.

Zpočátku se zdálo, že lokomotiva moci se pustila vší silou do „liberálního“ministra Uljukajeva. Ale čím se proces stává otevřenějším, tím méně je to zřejmé. Cožpak měl Sečin v plánu zveřejnit rozhovor s Uljukajevem, obsahující delikátní podrobnosti ze života své společnosti? Je to cena, kterou se chystal zaplatit za vypořádání se s ministrem?

Paradoxně v ruské realitě vypadá soud navenek jako spravedlivý proces, kde právníci jedné strany dokazují, že byl předán úplatek, zatímco právníci strany druhé hájí svého klienta, že šlo prostě o past. Slovo stojí proti slovu. A není tu žádná jasně vyjádřená „vůle státu“. Počítá taková dvojsmyslnost s vynesením sto kilo. Ovšem kořenů, což u tohoto trnitého keře nebylo snadné. „Byla to těžká práce. Dneska už by nám to nedovolili. Ale díky tomu jsme si tehdy mohli koupit první ledničku,“vzpomíná Avi Ziterspieler na doby, kdy mu bylo deset let.

On sám se už do experimentů jako jeho otec nevrhá. Za ty dlouhé roky už ví, čemu se na jeho polích daří a co je lepší nechat vyrůstat jinde. Byznys postavil na míchání směsí koření a bylinek. Hledá nejlepší chutě.

Obchody má i v řadě izraelských měst i v Netanji, Aškelonu nebo v Eilatu, ale tady v Galilejském Betlémě je ten hlavní. Vypadá jako hangár. Je hned vedle polí a jsou v něm dlouhé řady stolů s mísami plnými koření. Ovšem téměř vše je už ve směsích. Ty si každý vybere podle toho, co chce vařit, jestli rybu, hovězí, nebo kuře. Jiné koření je zase pro sýry nebo pizzu a další směsi pro rýži nebo polévku. Taky se dá vybírat podle kuchyně marocké, irácké nebo africké.

Celkem tu je na 700 různých bylin, čajů a koření. Vše se samozřejmě v Izraeli nepěstuje, nebylo by to ani možné. To, co je třeba, Avi Ziterspieler dováží. Nedá například dopustit na papriku z Maďarska. Sám ji považuje za nejlepší koření, protože je prostě dobrým základem pro směsi. Naopak, ze šafránu – nejdražšího koření vůbec – uchvácený zrovna není.

„Dneska už je v Izraeli hodně pěstitelů bylinek. Bylo třeba přijít s něčím novým. Není snadné uživit se jen zemědělstvím, ani tady, stejně jako jinde ve světě,“vysvětluje, proč se na rozdíl od rodičů víc zaměřil na vymýšlení směsí. Vše, jak říká, nejdřív testuje sám na sobě.

Staré versus to nejmodernější

I když se na první pohled může zdát, že Izrael je nepříliš úrodná jednoznačného verdiktu? Zatím se zdá, že obě strany utrpěly škody na pověsti. Jeden jako možný úplatkář mezi relativními liberály, druhý jako možný „provokatér“mezi relativními jestřáby. A hlavně – ani jeden nevypadá jako bojovník za blaho státu a společnosti.

Těžko si lze představit, že se proces najednou otočí proti samému Sečinovi. To by bylo příliš drastické porušení veškeré logiky ruské soudní politiky. Pokud soud nečekaně shledá, že důkazy proti Uljukajevovi jsou nedostatečné, bude to vypadat, že právě Sečin pomluvil kompetentního ministra, který mohl pro zemi udělat hodně užitečného, kdyby neseděl v domácím vězení. země, konkurence mezi zemědělci je tu vysoká. Ne každému se ale podaří přijít s něčím úplně novým, jako jsou zkultivovaná cherry rajčata – další celosvětový úspěch Izraele. Zaujmout je však třeba.

Na letošním zemědělském veletrhu v Tel Avivu se tak návštěvníci mohli stát svědky neuvěřitelného spojení světa high-tech a zemědělství. V nápadech, jak co vylepšit, se tu někteří doslova předháněli. Třeba firma Zeraim Gedera, která v Izraeli funguje už od roku 1952, se rozhodla předvést své produkty tak, že návštěvníkům dala brýle pro virtuální realitu a promítala jim videa se šťavnatými červenými rajčaty, svěžími melouny.

Ne že by na ně a na tanečnici s nimi na břehu moře nebyl pěkný pohled, ale nebyla by lepší obyčejná ochutnávka?

„Zelenina, to není jen něco obyčejného k jídlu, je to také zážitek, a ten se snažíme přes to video zprostředkovat,“vysvětluje mi šéf jejich marketingu Lior Kuschnir. Asi nejsem dostatečně moderní, abych to dokázala ocenit. Pořád bych radši ochutnala.

Téměř dokonalé spojení světa informačních technologií a práce na poli tam ovšem předvedla firma PickApp. Díky jejich aplikaci a mobilním telefonům může mít farmář jasný přehled o tom, kdo a kolik během dne sklidil, zda přitom ovoce či zeleninu nepoškodil, jak dlouho měl přestávku na oběd a tak dále. Stačí jen kódy na bedýnkách a mobily v rukou sběračů. Práce každého z nich se díky tomu dá později zkontrolovat.

Farmář tak velmi rychle zjistí, kdo naházel jablka do bedny a potloukl je tak, že už se nedají prodat, kdo toho dne sklidil nejméně... Namítám, že to z lidí může dělat otroky. „Některým se to líbí. Hned se díky tomu pozná, kdo svou práci nedělá dobře a vina nepadá hned na všechny,“hájí aplikaci jeden z jejích tvůrců Joram Gommershtadt.

Ziterspielerova farma oproti tomu působí jako z minulého století. Je však na ni hrdý: „Byli jsme bio dřív, než to přišlo do módy.“Stále se drží starých zásad, jaké jsou popsány ve Starém zákonu. Tedy například, že se pole každý sedmý rok nechává ladem. „To pak máme hodně času a jezdíme na výlety… Třeba do Prahy,“vtipkuje.

Ve srovnání s high-tech novinkami, kterými Izrael žije, to vypadá skoro neuvěřitelně. „Obchodníci dneska nevědí, jak koření prodávat, a lidé zase nevědí, jak ho používat,“přibližuje Avi Ziterspieler tajemství svého úspěchu. Zakládá si na tom, že zaměstnance ve svých obchodech školí, aby uměli zákazníkům poradit, jak s tím, co si koupí, správně zacházet.

Je to podle něj věda, protože nejde jen o chuť. „Například černucha setá pomáhá při cukrovce. Kurkuma zase proti demenci,“vyjmenovává. „Dneska máme problém s jídlem a léky. Přitom by někdy stačilo, když budeme správně jíst a používat koření a bylinky,“vysvětluje filozofii svého byznysu, kterým dneska dobývá svět.

Pěstovat ovoce a zeleninu se daří i díky izraelskému vynálezu – kapkové závlaze. Díky ní se totiž dá zalévat tak, že se voda odpařuje jen minimálně.

Záhodno je vrátit se na začátek, k umění ruského režimu přesně filtrovat informace. Jestli něco takovým filtrem projde, znamená to, že se to někomu hodí. Lze však předpokládat, že je to složitější než střet dvou skupin, z nichž jednu ztělesňuje Sečin a druhou Uljukajev. V tomto konfliktu je přinejmenším ještě třetí strana, řekněme „mladí jestřábi“, která slouží jako nástroj při vyřizování účtů mezi velkými figurami.

Čili neposkvrněná zůstává pouze nejvyšší moc – a také oni, noví bojovníci proti korupci. Dřívější pokolení ruské elity požírá samo sebe a chystá se uvolnit místo novému dorostu – to může být skrytý smysl toho, co se odehrává. (ČTK/Gazeta.ru)