Jak vypěstovat jahody na poušti
Izrael patří mezi špičky v oblasti high-tech. Svět ale překvapuje i v zemědělství, přestože zemi z více než 60 procent tvoří poušť.
olem silnice východně od Haify se to zelená. Pro Středoevropana sice ne tak moc, ale v porovnání s mnoha jinými částmi Izraele jsou tu krásné lesy. Táhnou se po strmých kopcích, které by snad zdolal jen kamzík. Jeden by řekl, že nic pro zemědělce. Navíc půda je kamenitá a teď během léta i hodně vyprahlá.
Není divu, že se tu daří hlavně průmyslu a taky informačním technologiím. Pár kilometrů odtud směrem k moři je právě centrum Izraele pro tato dvě odvětví – Haifa. A jak se říká: „Jeruzalém se modlí, Tel Aviv baví a Haifa pracuje.“Je tu jedna z největších ropných rafinerií v Izraeli, ale i technologické centrum a hodně chemiček.
Přesto právě po dálnici mezi zalesněnými strmými kopci míříme za Avim Ziterspielerem, jedním z nejznámějších zemědělců v Izraeli. Tento osmapadesátiletý farmář sice nestojí za nejslavnějším izraelským vynálezem – kapkovou závlahou – jméno však má. Často vystupuje v televizi a na jedné rozhlasové stanici má i svůj vlastní pořad o pěstování bylinek, koření a hlavně o tom, jak je správně využít. Znají ho ale třeba také v americkém Los Angeles a San Diegu, německém Düsseldorfu, Londýně, a dokonce i v islandském Reykjavíku. Všude tam jsou totiž obchody s jeho kořením a bylinkami.
Jen co se vzdálíme od Karmelských hor, vjíždíme mezi pole a dál do Galilejského Betléma. Tady, zhruba na půl cesty mezi Haifou a Nazaretem, je Ziterspielerova farma.
Lán opuncií tady nepřekvapí. Ale pěstují zde i bylinky, které známe ve střední Evropě. A to právě díky kapkové závlaze, kterou tu používají snad všichni zemědělci. Rostliny se totiž zalévají přímo u kořenů a nedochází tak ke ztrátě vody odpařováním. Nejde to přehlédnout, všude po polích, zahradách či parcích jsou po zemi či nízko pod ní nataženy proděravelé hadice, jimiž se zalévá. Také pole Avi Ziterspielera jsou jimi protkána.
Na začátku byla máta
Příběh jeho úspěšné farmy začal mátou. Když jeho rodiče přišli po holokaustu z Polska do Izraele, netušili, co budou dělat. Psal se právě rok 1948 a oni si mohli vybrat, zda se připojí ke kibucu, nebo ke kapitalističtější formě – mošavu. Nakonec si vybrali mošav.
„Táta si tehdy všiml, že v Izraeli roste máta. Na polích, která nám byla přidělena, ji začal pěstovat. I když farmářů, kteří mátu pěstují, je dnes v Izraeli několik, byl první,“vzpomíná Avi Ziterspieler. Později jeho otec přidal majoránku, rozmarýn, aloisii citronovou a taky micromerii, která roste právě na severu Izraele. Dává se do dnes velmi populární směsi koření zátaru, ta má však na Blízkém východě mnoho variant.
Zrovna na svůj zátar je Avi Ziterspieler hrdý, nedá na něj dopustit. Když velel své jednotce v armádě (povinná vojenská služba je v Izraeli téměř pro všechny), dával ho vojákům, aby měli více energie, když docházely zásoby jídla. Přidává do něj mimo jiné yzop a sezamová semínka. „Nejlepší je smíchaný s olivovým olejem. Na salát anebo prostě jen tak s chlebem,“radí.
Jeho otec byl inovátorem v tom smyslu, že zkoušel, jaké bylinky se dají v Izraeli nejlépe pěstovat. Mimo jiné začal dodávat oregano pro jednu firmu v americkém Baltimoru. Pak zase vzal zakázku pro jednu francouzskou farmaceutickou společnost na astividu trnitou.
„Jen co jsem přišel ze školy, hodil jsem brašnu k plotu a šel jsem na pole. Domů jsem se dostal až za tmy,“vzpomíná Avi Ziterspieler. Ne, nevadilo mu to, bylinky jsou prý jeho život.
Ne vždycky to však bylo snadné. Když jeho otec přijal zakázku na astividu trnitou, ani nevěděl, jak tahle rostlina vypadá. Pomohl místní učitel biologie s tím, že to, co potřebuje, roste kolem v kopcích. Vyžádal si tedy povolení a s rodinou sklidil