Němci hráli, my jsme hráli, všechny bagry tancovaly

Když do redakčního fotoarchivu zadám heslo „D8“, nabídne počítač vedle stovek dalších i kolegův snímek z 6. listopadu 2007, na němž jakýsi muž diriguje stroje. Je to fotka ze slavnostního zahájení dostavby úseku D8 přes České středohoří. Je pěkná, ale to, co zobrazuje, bylo podivně kýčovité.

Pamatuji, že tehdy se na stavbě do tónů Straussova valčíku pohybovaly dva bagry a pár náklaďáků. Dirigent, jemuž držela noty hosteska, měl velkou stříbrnou paruku a dramaticky se klátil, poprchávalo a vítr hudbu odnášel kamsi. Bůhví, kdo show vymyslel... Při slávě lidé z Ředitelství silnic a dálnic uváděli, že úsek vyjde na 9 miliard korun a plně průjezdný bude za tři roky – tedy v prosinci roku 2010.

No, dálnice D8 v oné části plně průjezdná je, ovšem od středy 20. září 2017 a úsek stál bezmála 15 miliard korun. A cena není konečná, protože ještě poroste kvůli nutné sanaci a nepřetržitému sledování nestabilního podloží u mostu a tunelů u severočeských Prackovic.

Také si pamatuji, jak se na mne v letech a měsících před onou slavností několikrát obořil někdejší hejtman Ústeckého kraje Jiří Šulc za to, že jsem – podle něj až příliš často – ve svých článcích dával prostor ekologům, již zpochybňovali zvolenou trasu přes Chráněnou krajinnou oblast České středohoří a tunelovou variantu D8. Šulc totiž patřil k lidem, kteří jiný názor na stavbu trasy (natož žaloby a odvolávání proti právním vadám při povolovacím procesu) brali jako bojkot stavby a čiré zlo.

Tunelová varianta ovšem prošla, byla postavena a dálnice slouží.

Osobně nejsem z těch, kteří tvrdí, že na D8 kvůli nestabilnímu okolí silnice nikdy nevjedou, a nepatřil jsem k těm, kteří se při každé komplikaci a zdržení na stavbě radovali: „Vidíte, my jsme to přece říkali.“ Jakmile byla povolení vyřízena, přál jsem si jako mnozí další, aby už celá dálnice stála hlavně kvůli šílenému stavu objízdných tras a kvůli obětem a zraněným na úzkých silnicích mezi vesnicemi. Ovšem patřím k těm – a sesuv z června roku 2013 na už hotové těleso dálnice ve Středohoří mi to jen potvrzuje, kteří míní, že můžeme dělat co chceme, ale když uděláme chyby, příroda si poradí a nakonec zvítězí.

Místní to kdysi znali

Možná víte, že staří Němci dokázali obdělávat labské údolí v polohách s neuvěřitelným sklonem, v takových, proti nimž jsou kravami spásané alpské louky rovina. Možná víte, že své domy ve svazích Středohoří vymýšleli, aby sklepy a chlévy bez problémů protekla voda při tání sněhů, a stavěli vždy mimo nestabilní území. Staří obyvatelé krajiny byli zkušení a nechtěli s přírodou bojovat.

V případě části dálnice D8 tomu bylo jinak – jednak jsme si nechali rozdělit chráněné území, jednak jsme ji nechali vyprojektovat a postavit v místech, kde to nikdy nebude zcela bezproblémové.

Celá D8 vede od hranic s Německem k Praze od 17. prosince 2016, od minulé středy jsou průjezdné i ve Středohoří všechny pruhy standardní dálniční rychlostí. Připravme se ale na této ústecké* dálnici na komplikace a další výdaje, obrňme se trpělivostí.

* Ano D8 je „ústecká“. Dálnice D8 z Prahy k německé hranici vede kolem Ústí nad Labem. D8 není, jak denně slýcháme z rádií a televize, ani „drážďanská“(u hranic v Krásném lese se totiž změní na saskou A17) a D8 není ani „teplická“. Kdyby vedla na Teplice a přes Teplice, tak bychom tak velké problémy ve Středohoří neměli.