Povstání nechtěných sparťanů
V létě slyšeli: Pánové, nechceme vás! Na konci září jim fotbalová Sparta tleská. Proč takový obrat?
Vkabině už si vyklízeli skříňku a manažeři jim nahonem hledali provizorní angažmá. Ve Francii, v Belgii, ve druhé německé lize... Jenže co platilo v srpnu, neplatí dnes. I taková je současná Sparta. Z bryndy jí pomáhají nechtění. Útočník Václav Kadlec v neděli vstřelil dva góly Teplicím (3:0) a stal se Mužem utkání. My jen dodejme, že trápící se Sparta v sezoně ještě ani jednou nehrála tak dobře jako právě v 8. kole.
Stadion oceňoval Kadlece za každou drobnost, i obranný skluz doprovázel bouřlivý potlesk. Fanoušci ho totiž považují za srdcaře.
Stejně jako Martina Frýdka, který si minulý víkend překvapivě zahrál celé derby. Přitom před pěti týdny bylo téměř jisté, že ve Spartě končí. Lépe řečeno: bude muset skončit, protože se nehodil do koncepce.
Ale jsou také úplně opačné případy. Třeba Vjačeslav Karavajev, nejlepší sparťan minulé sezony, tvrdne mezi náhradníky.
A vysněný kanonýr Marc Janko? Ten zvládl dohromady pouhých 39 ligových minut. Pochopitelně se kvůli tomu spekuluje, jak dlouho ještě může tohle nepovedené dobrodružství trvat.
Zato veterán David Lafata, kterého měl rakouský čahoun postupně vyšoupnout z mužstva rovnou do sportovního důchodu, je nadále extrémně platný.
Nový trend, nebo prozření?
Kdo ví, jestli by podobně zamotaný scénář nečekal na defenzivního záložníka Lukáše Váchu, kdyby si jako přebytečný našel „last minute“azyl v Liberci. Přitom právě na Váchu – pokud by zůstal zdravý – se sázelo, že bude vůdcem při velké fotbalové revoluci, kterou na Letné spustili.
Sparta je zatím příliš nestálá, občas to vypadá, že základní sestava se tvoří podle náhodného generátoru. Hráči se střídají, rotují, mění se priority i jejich pozice. Když začínala sezona, ve startovní sestavě se objevilo sedm z jedenácti nových hráčů a dva další střídali. Poslední dobou převažují starousedlíci.
Co to znamená? Nový trend? Prozření? Z nouze ctnost?
Nejslavnější a nejbohatší klub stále hledá to pravé a na vedoucí Plzeň ztrácí propastných deset bodů. Trenér Stramaccioni si naposledy musel na výrazném černém transparentu přečíst italské slůvko Arrivederci, čili rýpavou výzvu, aby se pakoval.
„Vím, že i takové věci k mé práci patří,“prohlásil klidným hlasem.
Navzdory mohutné a pochopitelné kritice se Stramaccionimu musí nechat, že neztrácí nadhled a nereaguje podrážděně. Aspoň navenek. V neděli si připsal první pozitivum. Utkání s Teplicemi totiž lehce naznačilo, že by ve Spartě mohlo být lépe.
Ovšem jen pošetilec si před měsícem myslel, že u toho bude třeba útočník Kadlec.
„Je to obrat o sto padesát stupňů. Nikdo ale neříká, že se to zase nemůže otočit na druhou stranu. Musím pořád jet v tomhle modu a nepolevit,“uvedl.
Číslo 150 zdůraznil, protože do ideálního obratu mu ještě cosi chybí. Italský kouč mu v přípravě důrazně vyčítal, že nepracuje poctivě, proto ho postavil „mimo službu“. Pyšný talent si o svém zanícení myslel zcela něco jiného, takže došlo na ostrou názorovou přestřelku. V neděli večer se oba muži smáli. Dokonce i na sebe.
„Václav Kadlec si na začátku sezony nezasloužil být v týmu a pro mě to byla velká výzva, aby se zvedl. Teď pracuje tvrdě a je jako můj bratr,“líčil Stramaccioni anglicky do kamery televize O2 TV Sport. Prozatím mu odpusťme, že komolil útočníkovo jméno, třeba se i to časem spraví.
Ale stejně je s podivem, z jak svízelné situace se může fotbalista ve Spartě dostat za jediný měsíc. Pětadvacetiletý Kadlec byl na odstřel, nechodil k zápasům ani jako náhradník a všude možně se rozpitvávalo, že za to může jeho povaha.
„Tvrdě jsem dřel a doufal,“reagoval Kadlec, loňská posila za astronomických 73 milionů korun.
Teď musí tvrdě dřít a doufat celá Sparta.