Já na tátu, táta na mě
Jablko prý nepadá daleko... Tak Jakub Galvas teď hraje s tátou Lukášem v obraně Olomouce.
Robert Sára hokejový reportér MF DNES
en první potřese rukou a představí se trochu v bondovském stylu. „Galvas. Galvas starší.“Ten druhý má mladický, ještě ne tak pevný a sebevědomý stisk a tichým hlasem přidá: „Já ten mladší.“
Jeden má v 38 letech hokejově ošlehanou tvář, kterou i teď zdobí pár nových štychů. Ten druhý má v osmnácti klukovský výraz, který donedávna na ledě chránil košík. Otec a syn Galvasovi. A zároveň teď spoluhráči z jednoho obranného páru extraligové Olomouce, což je unikátní situace napříč hokejovými soutěžemi po světě. Pomohly k tomu tři klíčové věci – dlouhověkost otce Lukáše, talent syna Jakuba a že ten starší příliš neotálel s početím, jak je teď u jeho vrstevníků obvyklé.
Jako byste si to už ve dvaceti naplánoval. Lukáš:
kluk naučil bruslit, kopat do balonu, tak ho dají na sport a myslí si, že bude hrát NHL nebo za Barcelonu. Já hlavně chtěl, aby něco uměl. Tím, jak hraju odmalička, vím, co to obnáší. Nejdůležitější bylo, aby měl z hokeje radost. Aby si zahráli, aby to nebylo 20:0. To nebaví ani jednu stranu. Chce to vyrovnané zápasy, pak se děcka rozvíjejí.
Což se u Jakuba podařilo. Lukáš:
Když přicházel do puberty, věděl jsem, že se to láme. Sám jsem poznal, že byli vedle mě lepší hráči, ale někdo se vydá za nočním životem. Jen někomu docvakne, že musí makat dál, aby něčeho dosáhl.
Po zápase si řekneme, co bylo dobře a co bychom měli udělat jinak. Ale nechtěl bych být na něj jako pes. Když po něm trenéři něco chtějí, řeknou mu to přímo.
za asistenci Jakuba mají v bodování Galvasové v sezoně dohromady.
za zápas odehraje Jakub. Je nejvytěžovanějším hráčem do 20 let v lize.
odehrál Galvas starší v extralize. Jakub 43, jeho strýc David 85.
Myslím, že na to má. Ale je to jen o jeho přístupu. Musí dřít na každém tréninku a pomalými krůčky se posouvat nahoru. Jasně, zítra ji hrát nemůže. Ovšem každý má šanci, pokud svému snu věří a pokud k němu zodpovědně přistoupí.
Lukáš: Jak složité je v šatně oddělit rodinné vztahy od těch mezi spoluhráči? Možná se Jakubovi složitěji něco říká vám jako tátovi, než kdybyste byl jen spoluhráč. Lukáš:
I kdyby mě v zápase poslal do pr .... , vezmu to. Při hře jsou emoce a na ledě jsme prostě spoluhráči. Jsme si rovni, takže na sebe klidně zařveme. Může se mnou mluvit jako každý jiný.
Ale je mi teprve osmnáct, já nemám právo někoho někam posílat. Ale kluci v šatně jsou prostě spoluhráči, tak si tam nebudeme hrát na rodinu. Říkáme si přezdívkami, takže na něj křičím Galus.
On na mě Galus, já na něj taky Galus. Kluci se tomu smáli, byli překvapení, že si tak říkáme. Ale na ledě mi to přijde přirozené.
Jakub: Lukáš: Je mezi vámi nějaká chemie? Jakub: