Táta mě s sebou bral, když hrál ve Zlíně. Chodil jsem si půjčovat hokejku, taky lapačky a helmy. Stříleli jsme po sobě s mladým Leškou, Hamrlíkem.

ještě mladý, musím pracovat a je na mně, jakou budoucnost si udělám.

Musíte se oba v šatně hlídat? Třeba že byste se chtěl mezi mladšími parťáky odvázat, ale musíte si zachovat otcovskou tvář. A Jakub, že by chtěl vyrazit na pivo, ale otec moc dobře ví, kdy končí tréninky. Jakub:

Pivo moc nepiju. Není to můj styl. Neponocuji, protože vím, že spánek je důležitý pro regeneraci. Snad to ještě pár let vydržím.

Nerozlišuji, že je v kabině Kuba. Když se v pauze půjde na pivo, tak půjde.

Lukáš: Loni jste se potkávali jako soupeři. Bylo to zvláštní? Lukáš:

Bylo tam hecování. Jsem rád, že jsme je třikrát porazili, jen mě štvalo, že nám dal gól.

Byl jste na ledě? Lukáš:

Ne. To bych ho přetáhl hokejkou. Já si zahrál i proti bráchovi Davidovi, když hrál extraligu za Opavu. To mělo taky náboj. Byli jsme u našich a brácha vykřikoval, jak mě seřeže. Teď nás s Kubou dali trenéři dohromady. Pokud to bude šlapat a budeme jako Olomouc vyhrávat, budu rád. Pokud to klapat nebude, udělá se změna.

Jak souboje syna a manžela prožívala vaše máma? Jakub:

Fandila mně, protože mladší brácha zase tátovi. Teď je trošku rozpačitá, když přijde na hokej a vidí nás oba vedle sebe. Ale aspoň nemusí řešit, jestli má jet na hokej do Třince za tátou, nebo přijít koukat na mě.

Mladšímu synovi je jedenáct. Takže to chce ještě šest sedm let hrát. Lukáš: