Přišel, viděl, prohrál, zůstává
Martin Schulz měl zachránit sociální demokracii (SPD) před volební porážkou. Po raketovém startu však v závěru kampaně pohořel a chce SPD odvést do opozice.
Post v Evropském parlamentu je i na poměry západní Evropy dobře placené místo. Je to ale tak trochu politický výměnek, z něhož většinou není do národní politiky návratu. Jedenašedesátiletý Martin Schulz se po pěti letech v čele europarlamentu od letošního jara pokoušel dokázat, že existují výjimky.
Z europarlamentu, kde jako evropský poslanec za SPD strávil celkem dvacet tři let, Schulz na jaře přeskočil rovnou do křesla šéfa sociální demokracie a stal se jejím volebním lídrem.
Pár týdnů to vypadalo, že energický, výřečný Schulz dokáže stáhnout ztrátu na konzervativní unii (CDU/CSU) kancléřky Angely Merkelové, ale už během prázdnin začal docházet bývalému fotbalistovi Schulzovi dech. Ani pod jeho vedením nenašla SPD téma, kterým by se vymezila vůči Merkelové, s níž byla čtyři roky ve vládě. Jediný televizní duel s kancléřkou na počátku září, poslední šanci, jak stáhnout ztrátu na CDU/CSU, Schulz prohrál. A možná ani nemohl vyhrát, jak se ukázalo na otázce zaváděného dálničního mýta, které se pokusil proti Merkelové vytáhnout. „Vždyť jste za něj ve vládě jako SPD hlasovali?“odvětila mu kancléřka a bylo. Marně pak usiloval o druhou televizní debatu, kde by se pokusil zvrátit svůj neúspěch, ale kancléřka ho slušně, avšak jednoznačně odmítla.
„Dostaneme tolik, abych byl kancléřem,“doufal přesto ještě pár dnů před volbami Schulz. A skutečně měl o něco lépe „rozdané karty“než Merkelová. Ta, pokud chtěla zůstat kancléřkou, musela ve včerejších volbách jednoznačně vyhrát.
Stačilo slušné druhé místo
Schulze by ale do kancléřského křesla zřejmě dostalo i druhé místo, pokud by ve volbách dosáhl výsledku ke 30 procentům. Stačilo, aby by mu početně vycházela parlamentní většina se Zelenými a postkomunistickou Levicí, s nimiž byla SPD připravena vytvořit levicovou vládní koalici.
Jenže všem těmto úvahám vypálila rybník protiimigrační Alternativa pro Německo (AfD) se svými 12,6 procenta, a hlavně mizerný výsledek SPD, jež s volebním ziskem necelých 21 procent hlasů spadla na úroveň před Schulzovým nástupem do čela strany. Ani slušný zisk možných koaličních partnerů, Zelených a Levice, proto nestačí na to, aby mohli spolu se sociálními demokraty vytvořit plánovanou levicovou vládu – ve své podstatě mnohem přirozenější než „jamajská koalice“CDU/CSU, liberálů a Zelených, jež v Berlíně nyní vzniká.
„Dnešek je těžkým a hořkým dnem pro německou sociální demokracii,“musel v nedělní volební večer přiznat Schulz, ale sám nevypadal, že by mu drtivá porážka sebrala energii.
Vůdce opozice?
Historicky nejhorší výsledek SPD využil k tomu, že zavelel k odchodu strany do opozice, kde by měla po čtyřech letech pozice menšího vládního partnera znovu nabrat svoji sílu. „Dnešním večerem končí naše spolupráce s CDU/CSU. Je naprosto jasné, že naším volebním zadáním je, abychom šli do opozice,“uvedl Schulz. A bleskově se vžil do nové role, když už včera zaútočil na vítězku voleb, že je odpovědná za šokující vstup AfD do parlamentu v pozici třetí nejsilnější strany. „Merkelová je špatnou kancléřkou,“prohlásil Schulz.
Zatímco jiní lídři by po tak katastrofální porážce odstoupili, Schulz se k ničemu takovému nechystá. Pouze prohlásil, že nebude šéfem stranické frakce v Bundestagu, protože se chce zaměřit na obnovu SPD. I ve straně, která ho do svého čela postavila teprve před půl rokem, není zatím viditelná snaha se Schulze zbavit. „Nikdo ho ve funkci šéfa nezpochybňuje,“uvádí místopředsedkyně SPD Manuela Schwesigová. „Chci dostát svému závazku vést dále svoji stranu,“říká sám Schulz.