Kde Vlasta Burian pásl krávy
Vlasta Burian se neživil jen jako herec. Pracoval i na horách. Přes den jako kočí, v noci jako bavič. Odhaluje to nová biografie Život za smích.
Život Vlasty Buriana je oblíbeným předmětem zájmu českých životopisců. Nejnověji se do něj pustil filmový historik Pavel Taussig. V knize Život za smích, kterou vydává nakladatelství Plus, se pokouší na osud slavného komika nahlédnout trochu jinak než ostatní – očima pamětníků a jejich doposud nezveřejněných vzpomínek. Taussig je sbíral od roku 1992, kdy veřejnost ve vysílání Československé televize vyzval, aby se s s ním o své zážitky podělila.
Humorem pomáhal
Taussig vyprávění začíná vzpomínkami na léta 1948 až 1949, kdy měl Vlasta Burian zakázáno veřejně vystupovat. Živil se tehdy jako kočí u Hříběcí boudy v Krkonoších. Jeho žena pracovala v tamní kuchyni.
I přes plné pracovní nasazení přes den a přísný zákaz vystupování však Burian čas od času uspořádal pro místní večerní zábavu. „Hříběcí bouda praskala ve švech. Žádné plakáty, ale od úst k ústům se šířilo v okolí, kdy bude zase na Hříběčkách veselo,“vzpomíná jeden z účastníků. Za představení se platilo vstupné, nešlo však do kapsy Burianovi, ale pomohlo k obnovení lokální školy poničené válkou. Další pamětník vzpomíná, že se celou krajinou kolem Hříběcí boudy nesly zvěsti o tom, že Burian „někde pase v Krkonoších krávy“. Málokdo tomu však opravdu věřil.
Slovní hříčkou proti Němcům
Vrátit se zpět na oči veřejnosti Burianovi povolili v roce 1950. I tak se však komik na ulicích i v uměleckých kruzích setkával se spoustou zlé krve. Lidé se dohadovali, jakou formu přesně měla jeho kolaborace za protektorátu.
Jiní si však naopak vybavují, jak ke konci války vystupoval se značně kontroverzní, ale humornou scénkou. V ruce držel hůl, někteří uvádějí, že připomínala bičík, na které bylo vyobrazeno písmeno C. Když se někdo z publika ze zvědavosti zeptal, co na něm je, odpovídal jim Burian, že „je na něm ce", přičemž výslovnost odpovídala slovům „na Němce“.
„Jestli z toho neměl nepříjemnosti s Němci, nevím, ale za daných okolností to byla odvaha,“napsal Taussigovi jeden z pamětníků. Kniha řeší i dobrou hercovu finanční situaci, která mnohým v jeho okolí vadila. Veřejnost se s tím však většinou vyrovnala, protože – jak píše Taussig – Vlasta Burian byl svým filmovým kostýmem, maskou, ale i sociálním původem stále člověk z lidu.
Unavený klaun
Kromě vzpomínek běžných lidí Taussig v knize čerpá i z historek Lídy Baarové, do které se dle jejího tvrzení Vlasta Burian stejně jako spousta jiných mužů od filmu bezhlavě zamiloval. Při milostných scénách měl být ale vždy velmi zdrženlivý až stydlivý.
Taussig do knihy zařadil i vzpomínku Jana Wericha, který se po Burianově boku objevil v pohádce Byl jednou jeden král. Popsal jej tehdy jako starého a unaveného klauna. Bylo mu 63 let. Mnohokrát za svůj život se s komikem setkal i režisér Elmar Klos, který získal společně s Jánem Kadárem Oscara za film Obchod na korze v roce 1966. Na otázku, čím nejvíce Burian přispěl československé kinematografii, odpověděl pragmaticky: „Kdyby nebylo Vlasty Buriana, patrně by se český film finančně nepřehoupl přes krizová léta.“