Sestra z Bulovky: Český chlap by to neudělal
Soud jí neuvěřil. Proč dál tvrdí, že ji chtěl znásilnit imigrant, a proč to zdůrazňuje
Až pětadevadesát procent obětí znásilnění podle odhadů zločin nikdy nenahlásí. Bojí se, že nenajdou u úřadů zastání. Jedenapadesátiletá zdravotní sestra z pražské Nemocnice Na Bulovce teď tvrdí: Můj případ tyto obavy potvrdil. Mladý Afghánec se mě přímo na nemocničním pokoji pokusil znásilnit a soud ho osvobodil.
Zatáhl ji prý do tmavého pokoje, tlačil k posteli, jednou rukou jí sahal na prsa a druhou sobě do rozkroku. „Rozhodnutí soudu je takový signál. Už nikdo nezkoušejte dát trestní oznámení. Myslela jsem, že mě paní soudkyně jako žena pochopí. A podívejte se, jak to dopadlo,“říká.
Naproti tomu stojí pravomocný rozsudek: dvacetiletý Sabawoon žádný zločin nespáchal. S rozhodnutím soudu se spokojila i žalobkyně. Neodvolala se. Úředně je tedy pravda opačná, než jak ji zdravotní sestra podává. Žádné znásilnění to nebylo. Afghánec se jí dotkl nanejvýš letmo, nešlo mu o sexuální uspokojení. A – zřejmě i s ohledem na značný věkový rozdíl – muži podle soudu chyběl ke znásilnění motiv.
MF DNES se s ženou setkala. Zkoumala její motivaci ohlásit úřadům, že ji „znásilnil imigrant“. Stalo se to loni v říjnu, nedlouho poté, co se o sexuálních útocích mladých přistěhovalců diskutovalo v Německu i v dalších zemích.
„Oni jsou takhle vychováváni“
Sestra, jejíž identitu MF DNES chrání stejně jako soud, odmítá, že by si jakoukoliv část příběhu vymyslela, protože nemá ráda imigranty. Ráda je však nemá. „Český chlap by to neudělal. Ten postoj k ženám je jiný,“říká rozhodně.
Úřady v Česku zaznamenají zhruba dva případy znásilnění denně. Velmi často jsou pachateli známí či příbuzní obětí. Přesto je sestra z Bulovky přesvědčena, že na ni afghánský mladík zaútočil kvůli své arabské výchově. „On si ani neuvědomil, že to nemá dělat. Oni jsou takhle vychováváni. Jako kdyby měl hlad nebo žízeň. Momentální hnutí,“míní žena, která i na policejní linku, již vytočila až druhý den po události, uvedla, že ji napadl imigrant. Podle ní je to důležité, neboť jde o člověka, který utíká z domova ve strachu o život. Těžko si pak osvojí místní zvyky. „Tady je Česko. Tihle zakuklenci, já proti tomu su. Tady budeš dodržovat naše zákony. Já bych v Africe taky musela dodržovat jejich pravidla,“vysvětluje.
Když se z médií dozvěděla víc o Sabawoonově rodině, která za otcovu práci pro českou armádu dostala v Praze bydlení, napsala rozhořčený dopis prezidentu Zemanovi. Psala mu dokonce dvakrát. Poprvé po údajném znásilnění, podruhé právě kvůli apartmánu pro afghánskou rodinu. „To jsem se namíchla. Chtěla jsem nějaké vyjádření, ale z Hradu mi přišla jen odpověď, abychom to nechali na soudu,“říká.
Sestra z Bulovky má tedy na imigranty vyhraněné názory. Pravda je však i to, že jí incident z nemocničního pokoje zjevně otřásl. V rozhovoru je patrné, že prožila velké trauma. Její oznámení vzala vážně i policie. Ihned jí přidělila ochranku, což u znásilnění rozhodně nebývá běžné. „Jezdili pro mě do práce a podobně, dali mi ji až do soudu,“říká žena.
Sabawoon byl v nemocnici za malým bráškou. U soudu vypověděl, že ho tam chytla silná bolest v boku. Proto popadl sestru za ruku a v křeči po ní žádal utišující lék. Soud mu víceméně uvěřil. Přesto se žalobkyně i soudkyně pozastavily nad tím, že ženu vedl do zhasnutého pokoje.
Sexuální motiv soud nenašel, ale uznal, že žena mohla dojít újmy na zdraví i důstojnosti už proto, že ji mladík ostře sevřel zápěstí. Zůstal jí po tom dokonce hematom. Případ tak nyní bude řešit přestupková komise.
„Úřední pravda“je tedy taková, že Sabawoon ženu nepřiměřeně sevřel, způsobil jí tím drobné zranění a přitom se jí zřejmě nechtěně dotkl na prsou. Nešlo mu o sex, ale útok svého druhu to byl. O tom, že se sestra cítí jako oběť napadení, není sporu. Lhostejno, nakolik její pocit odpovídá všem okolnostem či tomu, co mladík svými gesty zamýšlel.
„Zhroutila jsem se asi po měsíci. Byla jsem pořád taková ready a pak jsem začala nerada chodit do práce. Kolikrát jsem se rozbrečela na ulici. Rok před tou událostí jsem měla infarkt. Těžko bych si takovou věc vymýšlela, abych byla zajímavá,“ubezpečuje žena, která slouží ve zdravotnictví už třicet let, nejprve na Moravě, poslední tři roky v hlavním městě.
„Celý rok jsem se bála, celé je to enormní stres. Až zpětně mi došlo, že mě mohl něčím praštit, že mohl mít nůž. Ten pán má šest synů,“vrací se k Sabawoonově rodině. Jeho otec v Česku vystudoval, pak se vrátil domů a během války s Tálibánem byl šest let tlumočníkem českých vojáků na afghánské misi. To je velmi riskantní povolání. Pro nepřátele stejné národnosti jsou spolupracovníci zahraničních vojáků zrádci. I proto Češi rodině pomohli, dali jí povolení k pobytu i již zmíněný byt.
Do toho přišla noční událost z Bulovky, jež rodinu postavila do úplně jiného světla. V kontextu zpráv z Německa mladý Sabawoon vypadal jako typický sexuálně vyprahlý utečenec, jehož k zoufalému činu přiměje ztráta veškerého zázemí.
Zdravotní sestra přiznává, že „německým scénářům“se ve své představivosti člověk nemůže ubránit. „Když vidíte zprávy a pak někoho takového potkáte na ulici, tak si to samozřejmě spojíte. To podle mě udělá každý normální člověk. A řekne si: Ježíšmarjá, nemá bombu kolem pasu? Ale v práci jsem nikdy nedělala žádné rozdíly, vůbec,“tvrdí žena.
Zásah z vyšších míst
Sestra je přesvědčena, že Sabawoonovo osvobození souvisí právě s postavením jeho rodiny.
„Mám z toho divnej pocit. Holky na pracovišti říkaly, že to rozhodnutí musí být zásah z vyšších míst, armády nebo tak. Protože jestli je tohle přestupek, tak si každý může říct: Co bych si nesáhl?“
Mladý Afghánec u soudu řekl, že si zdravotní sestry jako starší paní velmi váží, ale sexuálně ho nepřitahovala, neboť je ve věku jeho babičky. ● Mladík ji zatáhl do neosvětleného pokoje, tlačil ji k posteli, sahal jí na prsa, sobě do rozkroku. Snažil se ji znásilnit. ● Silně ho bolelo v pravém boku. Prosil sestru o utišující lék, druhou rukou se držel v místě, kde ho to bolelo. ● Sexuální motiv se neprokázal, mladík však sestře nepřiměřeně sevřel zápěstí tak, že jí způsobil hematom. Drobné zranění i možnou újmu na cti proto bude řešit přestupková komise. Nebylo to znásilnění ani jiný trestný čin.
„Bolelo mě v pravém boku a žádal jsem o pomoc,“opakoval u soudu. Popis události, který uvádí sestra, podle něj odpovídá realitě jen málo.
Mladíkovi velmi pomohlo svědectví lékaře, který předvedl, jak ho po incidentu se sestrou Sabawoon žádal o lék proti bolesti. Lékař přitom u soudu zopakoval stejné gesto, jež sestra předtím pokládala za masturbaci.
Zdravotnice naopak po celou dobu odkazuje na primářku svého oddělení. Ta se jí prý zastala jako jedna z mála v nemocnici. „Hned v noci jsem to psala manželovi. Přečetl si to ráno a vynadal mi, že jsem měla volat, že by hned přišel. Nadřízení, co tam byli, to nechtěli řešit. Paní primářka tam tehdy nebyla. Ta mě velice podporuje, až mě to dojalo,“říká sestra.
Za lidská práva
V celém případu tak nakonec zůstávají otevřené jen dvě hlavní otázky. První je věcná: Proč mladý Afghánec uchopil zdravotní sestru za ruku tak, že ji zranil? Odpověď nezná ani jeho advokát Jan Kozák. „Tím jsem se vůbec nezabýval, stejně jako tím, zda skutečně chtěl léky na bolest. Podstatné bylo, zda byla naplněna skutková podstata trestného činu. A to nebyla,“říká Kozák. MF DNES se pokusila kontaktovat přímo Sabawoona přes jeho otce, ale žádost zůstala bez odpovědi. Druhá otázka je spekulativní: Souvisí mladíkovo podivné chování s tím, že je cizinec, imigrant, má jiné zvyky? Odpovídá se na ni ještě obtížněji. Mladý Afghánec u soudu tvrdil, že celé „nedorozumění“způsobila jazyková bariéra. Zdravotní sestra zůstává přesvědčena o tom, že ji napadl pro arabskou neúctu k ženám a výchovu, podle které prý může kdykoliv impulzivně vyhovět svým pudům. „Moje dcera teď bude mít šestnáct let a my jsme toho člověka klidně vypustili na ulici. Když někdo takový do nemocnice s dětmi přijde, už tam s kolegyněmi chodíme radši dvě. Mám divnej pocit, strach. V mých očích není nevinný. Nenechala bych si to líbit, ať by byl žlutej, bílej nebo zelenej,“tvrdí a i přes všechno to vypětí je z jejího hlasu znát mírné uspokojení nad tím, že se případ alespoň pokusila dotáhnout do konce. „Chtěla jsem být takový bojovník za lidská práva. Aby se nic podobného nemohlo stát například mladším sestrám. Český chlap by to neudělal.“