Inventura trpasličích rizik

Do Sněmovny se dostanou čtyři strany. Nebo možná dvanáct. Nejspíš něco mezi tím. Vyrovnané pole malých stran v nervózním očekávání je specifikem těchto voleb. Co je táhne nahoru, nebo naopak stahuje ke dnu?

Č etba stranických preferencí připomíná pár dnů před volbami dobrodružný román. Jen čtyři strany mají – víceméně – své jisté. Dalších pět osciluje kolem kritických pěti procent podpory nebo se hranici blíží. Možná je těch stran v nervózním očekávání dokonce osm, ale u těch tří dalších je spíše jen přání otcem myšlenky.

Hnutí ANO stagnuje pod 30 procenty: výrazně spadnout by už nemělo, a pokud jde o směr opačný, čeká se na závěr kampaně, který Andrej Babiš tradičně umí. Nezapomínejme však ani na pravidlo všech předchozích voleb, že vítěz vždy dostane méně hlasů, než průzkumy předvídaly. ČSSD se po výměně lídra trochu zvedla, z 10 procent zhruba k 13 až 14, ale tím se potenciál Lubomíra Zaorálka buď vyčerpal, nebo změna přišla příliš pozdě na výraznější obrat.

KSČM dál klesá k 10 procentům, možná skončí s nejhorším výsledkem od převratu, ale není to tak rychlý pád, aby měla důvod k existenčním obavám. Ty by měl mít asi jen předseda Vojtěch Filip, protože jeho kurz kšeftující a neviditelné partaje snad stačil kdysi, ale ne poté, co přišli noví sekáči Babiš a Okamura. A konečně ODS: hardcore jádro se už vzpamatovalo, ale pod slabým lídrem a s unylou kampaní to výrazně výš nepůjde, velkým úspěchem by byl jakýkoliv dvojciferný výsledek.

To bychom měli čtyři strany, které ze dne voleb nemusí mít trauma: nějak to dopadne a pak je s těmi kartami, co od voličů dostanou, třeba sehrát nějakou slušnou partii. Pro dalších pět až osm stran však znamenají volby hru o další bytí v politice. Tyto strany s alespoň teoretickou nadějí na překonání pětiprocentní hranice mají pochopitelně snahu odtrhnout část voličů od větších soupeřů. Ale zejména se kanibalizují navzájem. Loví často ve stejném revíru, snaží se oslovit zejména městského voliče pravého nebo levého středu, spíše liberála, zpravidla příslušníka střední příjmové vrstvy. To platí pro TOP 09, Piráty, Zelené i Svobodné. Také hnutí STAN má zálusk na stejného voliče, jen míří více na menší města a venkov. Specifičtějším směrem jdou křesťanští sociálové z KDU-ČSL, konzervativní Realisté nebo nacionalističtí populisté z Okamurovy SPD.

V každém případě to jsou spojité nádoby, takže větší úspěch jedné strany znamená propad jiné. A funguje tu princip nabalující se sněhové koule: kdo se v průzkumech párkrát mihne nad pěti procenty, nabaluje další voliče; kdo naopak jednou spadne pod pět, je rázem v ohrožení života.

A co trpaslíky směrem k datu voleb táhne nahoru, nebo je naopak stahuje ke dnu? Začněme třeba Svobodou a přímou demokracií. Hnutí Tomia Okamury by si vzhledem k trendům ve všech průzkumech už skoro zasloužilo řadit ke čtveřici stran s parlamentní jistotou. Zejména když má v preferencích značné lžiskóre, tedy že občané nepřiznávají, že ho budou volit. U podobných uskupení (v minulosti třeba Sládkových republikánů nebo Kremličkových důchodců) ovšem nebývá nouze o překvapení. Okamura ale zřejmě parlament i napodruhé „urve“: opanoval jistý segment voličstva, umí ho zmobilizovat a bůhsuď proč, ale má pro tyto lidi trvalé charizma. Pokud se zadaří, mohl by být ve volbách dokonce na bedně, tedy do třetího místa.

Ani lidovci se asi nemusí moc bát. Ano, nenašli silné volební téma. Ano, předseda Bělobrádek politicky oslabil, když v partaji prohrál bitvu o volební koalici se STAN. A je pravda, že svým spíš městským zakotvením a specifickým smyslem pro humor staré lidovecké voliče znejistil a nové nepřitáhl. Ale partajní základna v moravských krajích, na Vysočině a ve východních Čechách je tak silná, že by to na bezpečný celorepublikový průměr mělo stačit (ovšem to si lidovci mysleli i v roce 2010, kdy ze Sněmovny vypadli).

Parlamentní jistotě se blíží také Piráti. Shodou různých okolností na sebe stáhli fluidum těchto voleb, minimálně pro mladší městské liberální voliče. Ti vzali na vědomí, že to není jen recese, když se strana etablovala v některých větších městech, hlavně v Praze. Piráti tak luxují příznivce TOP 09, která je naopak na zjevně sestupné trajektorii svého vývoje – a může mít velké starosti. Schwarzenbergovo charizma už moc nefunguje, Kalouska pražská kavárna nikdy na milost nevzala, liberální voliče jí kromě Pirátů kradou i STAN či Zelení a o konzervativní voliče přišla, když zařízla křídlo reprezentované Chalánkovou či Laudátem.

Šance dalších stran jsou chabé nebo jen hypotetické. STAN měl velké ambice, ale bublina splaskla – krachem koalice s lidovci i blamáží s miliardářem Dědkem. A volební jednička Jan Farský je dokladem toho, že čestnost sama z člověka ještě lídra nedělá. Zeleným, Svobodným nebo Realistům by ke vstupu do parlamentu mohl pomoci jen nějaký lurdský zázrak.

Kolik stran se dostane do Sněmovny a které to budou, přitom může dramaticky poznamenat nejen volební výsledky velkých hráčů, ale také zamotat či zjednodušit povolební sestavování vlády. Pokud by třeba Babišovi coby předpokládanému vítězi voleb stačil jen jeden koaliční partner a přitom se do Sněmovny dostalo hned několik trpaslíků, má vystaráno – a bude si moci vybírat.

P. S. Nezapomínejme ale, že hrátky s průzkumy jsou jen zábavou pro politické fajnšmekry. Měsíc před minulými volbami odhadovala agentura CVVM volební zisk ČSSD přes 30 procent (ve volbách pak dostala 20,5), konkurenční STEM zase udával preference ANO ve výši 5,2 procenta (volební výsledek 18,7). Obě se pak shodovaly na bezpečné parlamentní jistotě pro zemanovskou SPOZ. Pevně rozhodnutých voličů je i dnes sotva polovina, takže se nechme překvapit.

Piráti na sebe stáhli fluidum těchto voleb, minimálně pro mladší městské liberální voliče.