Géniové se vyskytují nejen ve vědě, najdou se i na hřišti
Svými nápady ovlivnili podobu světa, právem nosí označení géniové. Nicméně vedle vědců se přídomek génius docela hodí třeba na umělce, výjimečně na politika. Nebo na sportovce.
33 fotbalových nej 80%
Nejdrzejší penalta alias dloubáček. I ti, kdo fotbalu příliš neholdují, si na legendární kop, jímž v roce 1976 v Bělehradě zajistil Antonín Panenka Československu titul mistrů Evropy, pravděpodobně vzpomenou, už proto, že se mnohokrát opakoval v televizi.
Panenkova geniální akce samozřejmě nemůže scházet v komiksu plném vtipných obrázků Bohumila Fencla, doprovázených neméně poutavými texty Jana Paličky a Xénie Paličkové Křížové. Autoři v podstatě sepsali stručnou fotbalovou historii a vyzobali z ní rozinky, tedy to, co si zaslouží označení „nej“.
Přirozeně nechybějí největší legendy, světová – Brazilec Pelé, i naše – Josef Bican. K Pelému se váže také nejférovější gesto, za něž si získal všeobecné uznání Josef Masopust. Bylo to v dobách, kdy se nesmělo střídat. V zápase Československa s Brazílií byl Pelé zraněn a Masopust vyzval své spoluhráče, aby k němu byli ohleduplní. V protikladu k tomu stojí největší lež – tvrzení Diega Maradony, že si ke gólu na mistrovství světa v roce 1986 nepomohl rukou. Na nejváženějšího muže v černém, jenž byl šestkrát zvolen nejlepším rozhodčím světa, nemají čeští fanoušci dobré vzpomínky, jmenuje se totiž Pierluigi Collina. Proč ho proklínali, si mohou spolu s dalšími odhalenými taji fotbalu připomenout v téhle půvabné i poučné knížce.
Géniové XX. století 80%
Třetím dílem završil Karel Pacner svou populární encyklopedii vědeckých a technických poznatků, které se v minulém století objevily v nevídaném množství. Díky nim lékaři zachraňují životy transplantacemi, astronomové pohlížejí do hlubin vesmíru a my ostatní můžeme trávit nekonečné hodiny u internetu.
S poučeným zaujetím líčí Pacner, kolik námahy, intelektu i fantazie se za objevy skrývá. A je nutné ocenit i spoustu úsilí, autor předmluvy Jan Pirk oprávněně píše o „práci často téměř detektivní“.
Dvacítka příběhů shromážděných v autorově již čtyřiapadesáté knize je zahlcena fakty odbornými i životopisnými, a přitom je psána tak, že se v nich čtenář neutopí. Naopak občas Pacner dodá něco na odlehčení. Třeba v kapitole věnované fyzikovi Richardu Feynmanovi připomíná, jak vědec v Los Alamos trápil vojenskou cenzuru, když si dával od manželky posílat dopisy sestávající z drobounkých útržků.
Nazýváme-li Pacnerovu trilogii encyklopedií, není to nadsázka. Neúnavný popularizátor vědy dává přehledně vědět, za co komu vděčíme.