Čas nových hrdinů
Český kajak vládne světu .Ibez medailí Prskavce a Hradilka.
F rancouzské barvy byly na vodáckém kanále v Pau všudypřítomné. Děti měly pomalované obličeje, rty a nakonec i slzy. Když totiž v pátek proťal cíl své finálové jízdy domácí miláček, kajakář Boris Neveu, zařadil se až za dva Čechy.
„Merde,“zaklel v tu chvíli naštvaný francouzský trenér, když kolem probíhal.
Se slzami v očích pak Neveu sledoval korunovaci nového světového krále Ondřeje Tunky a jeho stříbrného pobočníka Víta Přindiše.
Bylo to k vzteku. Když už ve finále nebyli dva bývalí mistři světa, Vavřinec Hradilek s Jiřím Prskavcem, ti zatracení Češi stejně sebrali dvě nejcennější medaile. Až se zdá, že jsou na kajaku k neporažení. A ono to tak v posledních pěti letech opravdu je.
Českou sérii načal v roce 2013 titulem mistra světa právě Hradilek. O rok později Češi v americkém Marylandu vůbec do finále nepostoupili, ale to byl jen výpadek.
Pak nastala éra Jiřího Prskavce, který přidal tři tituly evropského šampiona a před dvěma lety se stal i mistrem světa. Letos žádný z nich ve finále nebyl. Hradilek svou šanci ztratil už na jaře během české kvalifikace, kdy se nedostal ani do tříčlenné české reprezentace.
Prskavec zase jako obhájce zlata neprošel do bojů o medaile poté, co v semifinále připsal čtyři trestné vteřiny.
Přišel čas nových hrdinů, kteří dlouho žili v jejich stínu – Ondřeje Tunky s Vítem Přindišem.
Ta „stará“generace přitom nikam neodešla, jen je tady ještě jedna, stejně šikovná. I proto Česko najednou vládne světovému kajaku. A to navíc v kategorii K1, která je ve vodním slalomu považována za královskou, vždyť v ní tradičně startuje nejvíce lodí.
O to je česká dominance na světových šampionátech cennější.
Každý z českého kvarteta je přitom úplně jiný. Hradilek oplývá až brutální silou, Prskavec zase baví svými kamikaze jízdami na hranici rizika, Přindiš je božsky talentovaný a ve výkonech stabilní, což dokládají jeho letošní vítězství ve Světovém poháru a perfektní jízdy na šampionátu v Pau.
A čerstvý mistr světa Ondřej Tunka?
„Nejsem moc silný a neřekl bych, že jsem na tom technicky líp než ostatní. Nechápu, že se jim dokážu vyrovnat,“říká skromně. Dokáže a dokáže je i porážet. Všichni čtyři jsou přitom tak vyrovnaní, že se často poráží o setiny. Jako v Pau, kde bral Tunka zlato o dvě setiny před Přindišem. Loni dokonce o setinu Prskavec porazil na mistrovství Evropy Hradilka a v Troji zase Tunku.
I proto je nepravděpodobné, že by nyní přišla éra dvou světových medailistů.
„Bude se to furt mlít a bude to o tom, komu to ten den víc sedne, kdo se líp vyspí a bude v lepším rozpoložení. Určitě teď nebudu furt všechny porážet,“přitakává Přindiš.
Když se pídíte po důvodech, proč jsou Češi najednou tak dominantní, Jiří Pultera, šéf české reprezentace, se jen usměje: „Máme holt mimořádně talentované závodníky.“
V tom má svatou pravdu, ale tím hlavním důvodem bude nejspíš kanál v Troji. Na něm se spolu všichni čtyři muži, kteří jsou schopni vyhrávat světové i olympijské medaile, den co den scházejí a soupeří.
Vzájemně se tak tahají výš a výš, každý trénink je pro ně svým způsobem mistrovstvím světa. „Je to základ naší dominance. Hecujeme se a snažíme se porážet. A když se to povede, na světovém šampionátu pak víte, že můžete porazit všechny,“přemýšlí Přindiš.
Pravidlo Mezinárodního olympijského výboru, které povoluje start na olympiádě jen jednomu kajakáři, je tak v tuhle chvíli pro Česko zdrcující.
Na Světové poháry, evropské a světové šampionáty mohou čeští kajakáři tři. Tunka s Přindišem si svými medailemi nominaci v tomto tříčlenném minitýmu pro příští sezonu zajistili. O tu poslední se na jaře v kvalifikaci poperou dva mistři světa – Prskavec s Hradilkem.
Tak kvalitní český kajak aktuálně je.