MATKY VE VÁLCE
Některá matka udělá něco jinak a my hned víme: Ona to dítě rozmazluje! Vždyť se o něj nestará, proč si ho tedy pořizovala? Čím to je, že dokážeme být tolik kritické k ostatním rodičům, a proč se sociální sítě tak často stávají mateřským bitevním polem?
Moderátorka Hana Mašlíková v srpnu porodila syna Andrease a začátkem září se vrátila do práce, aby si vysloužila pohoršené reakce jiných matek: Proboha, jak může opustit měsíční miminko! Mašlíková přitom nepracuje osm hodin, nesvěřuje miminko chůvě. Chodí do televize jednou týdně na tři hodiny ranního vysílání a po deváté je doma. Přesto jí lidé vzkazovali, že je stejná jako celebrity, které porodí dítě a odloží ho, a že nemá rozum, když odchází od měsíčního miminka. Moderátorka byla zaskočená. „Nesuďte a nekritizujte povrchně ostatní jen proto, že něco dělají jinak než vy,“napsala na svůj facebookový profil, kde vysvětlovala, že dítě nemá jen matku a že nevidí problém v tom, když tři hodiny týdně pracuje a její syn mezitím tráví čas se svým tatínkem. A že když někdo netráví rok nebo tři na mateřské a občas si odskočí do práce, nedělá to z něho špatného rodiče.
Zrodila se sáhodlouhá diskuse, v níž si rodiče vyřizovali účty. Jeden tábor – ten menší – nadále kroutil hlavou nad matkou, která odejde od novorozence do práce, ten druhý vzkazoval, ať se kritičky starají o sebe a že tři hodiny odloučení nikomu neublíží, vždyť by mohla onen čas trávit třeba u kadeřníka. A kde prý ty „dokonalé“matky, které neopustí dítě ani na minutu, berou čas na sáhodlouhé komentáře na internetu. Byla to válka, jakých internet zažívá v poslední době spoustu. Čím to je, že my matky dokážeme být tak kritické, když něco není podle našich zvyklostí? A proč musíme svůj způsob výchovy a péče o děti neustále před někým hájit? VYBER SI STRANU Nejspíš to bude tím, že k rodičovství se váže až příliš témat, na která existují dva zcela odlišné úhly pohledu. Budu své potomky nosit, nebo vozit v kočárku? Mám kojit, nebo brzy přejít na umělé mléko? Látkové, nebo jednorázové plenky? Nechat vyplakat, nebo na každý pláč reagovat? V Americe tomu dokonce začali říkat Mommy Wars neboli mateřské války. Původně se tak v 80. letech označoval spor mezi pracujícími matkami a těmi, které se svými dětmi zůstávaly doma, a postupně se termín začal rozšiřovat na další témata, která na nás nedopadají jen v prostředí sociálních sítí a médií. Koneckonců kolikrát jsme už museli svá rodičovská rozhodnutí hájit před svými přáteli? Kolikrát se neshodneme ani v rodině nebo s partnerem?
Podle psycholožky Pavly Koucké může za vyhrocenou situaci dnešní perfekcionistická společnost zaměřená na výkon – a také na dítě. „Nikdy dříve se rodiče nesoustředili na péči o dítě tolik jako dnes. Děti bývaly větší samozřejmost, počítalo se s tím, že se některé pravděpodobně nedožijí dospělosti. Rodiče se
museli více starat o to, jak rodinu nasytit, jak přežít zimu. Na vztahovém poli pak býval důležitější vztah k Bohu,“vysvětluje.
Současní rodiče mají více času na dítě, jsou perfekcionističtější, vzdělanější a zároveň nejistější. Mají k dispozici spousty knih o tom, jak vychovávat, existují kurzy nebo semináře, navíc se už i k nám dostává termín „helicopter parent“– tedy rodič, který jako vrtulník krouží kolem potomka vždy připraven pomáhat, chránit a rozvíjet. Dnešní společnost navíc rodiče více kontroluje, zda dobře vychovávají. Kdo by pak neměl potřebu se hájit? „Obecně je výchova potomků zrcadlem mě jako rodiče. Taková výkladní skříň, do které může každý nahlížet a hodnotit, jestli je zboží, které jsem ,vyrobil‘, dostatečně kvalitní. Každá kritika mého dítěte nebo způsobu výchovy je pro mě velmi citlivou záležitostí. Míří totiž na dřeň sebevnímání a navíc do poměrně nechráněného místa,“vysvětluje rodinný terapeut a kouč Tomáš Novák.
SOCIÁLNÍ SÍTĚ JAKO BOJIŠTĚ
V jednom americkém výzkumu 97 % rodičů přiznalo, že sami sebe už někdy přistihli při kritice ostatních rodičů – ať už skrytě, nebo otevřeně. 70 % respondentů si přitom myslí, že jsou matky při pre- zentaci svých rodičovských rozhodnutí často až zbytečně defenzivní. Ideálním bitevním polem jsou sociální sítě, kde se lidé snadno šikují podle svých názorů. „K bitvě si mohou vybrat místo, čas i zbraně. A ještě mohou bojovat ukryti v masce někoho jiného. Kritiky se tedy účastní mnohem více lidí, než kdyby to bylo možné jen z očí do očí,“vysvětluje Novák. Podíl na dusné atmosféře některých mateřských skupin má i zmiňovaná perfekcionistická společnost. Jelikož nemůžeme být dokonalé ve všem, chráníme svoje ego a zužujeme téma: Jsem skvělá máma, protože své dítě na rozdíl od jiných nosím. Jsem skvělá máma, protože nikdy nekřičím – na rozdíl od té mámy v tramvaji. Jsem skvělá máma, protože zdravě vařím – na rozdíl od těch, co dítěti cpou jen bonbony. Prostředí diskusních skupin pomáhá udržet a podporovat takto zkreslené vnímání důležitosti jednotlivých aspektů. Své o tom ví maminka Katka, která v době těhotenství pracovala jako lékařka v okresní nemocnici. Kvůli své profesi si nemohla dovolit zůstat doma příliš dlouho, a tak se hned po mateřské částečně vrátila do práce. Dceři byly čtyři měsíce, když odjela na první noční. „Do očí mi kritiku nikdo otevřeně neřekne, ale na internetu slíznu nadávky vždycky,“říká. Podobné zkušenosti přiznávají i další rodiče, kteří kritice tváří v tvář nečelí tak často jako útokům na síti. Blogerka Martina to například slízla za to, že nechtěla dlouho kojit. Zmíněná moderátorka Hana Mašlíková nadzvedla diskutéry ze židlí už dříve v době těhotenství, kdy propago-